7 potravinových perliček z celé Evropy aneb Věděli jste to?

15.03.2021 Jana Čiháková

Svět, zejména ten gastronomický, je plný překvapení. Tak schválně… řekli byste, že croissant původně nepatřil mezi klenoty francouzské kuchyně, nebo že „fish and chips“, za které dnes jen u nás běžně zaplatíte okolo 180 korun, bylo jídlem chudých dělníků?

1. Francouzský croissant má kořeny ve Vídni

K pravé francouzské snídani patří nadýchaný máslový croissant! Možná vás překvapí skutečnost, že kořeny tohoto pečiva nesahají do Francie, jak se většina z nás nejspíš domnívá, ale do rakouské metropole. Za předchůdce tohoto oblíbeného tučného rohlíku z křehkého těsta je považován rakouský „Kipferl“, sladký rohlík připomínající loupák.

Ten se ve Vídni vyráběl už ve 13. století. Francie se stala jeho „adoptivní“ zemí poté, co v roce 1839 rakouský důstojník August Zang založil v Paříži na známé rue de Richelieu vídeňskou pekárnu. Podnikavý voják tu pekl vídeňské speciality včetně zmiňovaných sladkých rohlíků. Pečivo si brzy získalo oblibu u místních a mnozí francouzští pekaři jím byli inspirováni. Netrvalo tedy dlouho a světlo světa spatřily první francouzské croissanty. Název získal croissant podle svého charakteristického tvaru (croissant ve volném překladu znamená srpek, půlměsíc). V roce 1869 byla konzumace croissantů už natolik rozšířená, že se o pečivu začalo hovořit jako o základu typické francouzské snídaně.

2. Úplně první Sacher upekl šestnáctiletý pekařský učeň

Klasikou u našich jižních sousedů je věhlasný Sacher, který byste si rozhodně neměli nechat při návštěvě Rakouska, respektive Vídně, ujít. Jde o druh čokoládového dortu tradičně s meruňkovou marmeládou a čokoládovou polevou. Originální koláčovou směs s čokoládou vytvořil v roce 1832 tehdy teprve šestnáctiletý kuchařský učeň Franz Sacher na dvoře knížete Metternicha. Panovník tehdy nařídil šéfkuchaři, aby nachystal nějakou specialitu pro výjimečné hosty. Šéfkuchař byl však ten den indisponován, a tak se požadavek dostal až k mladému Sacherovi, který vtvořil právě tento čokoládový zázrak. Až v průběhu let vylepšil Franzův syn Eduard pochoutku ještě o čokoládovou polevu a meruňkovou marmeládu, a to během svých učňovských let u císařského a královského dvorního cukráře Demela.

V roce 1876 založil Eduard Sacher také restauraci a Hotel Sacher. Dezert s názvem Originální Sacherův dort (Original Sacher-Torte) byl hotelem registrován jako firemní označení a původní receptura dortu je dodnes držena v tajnosti.

3. Fish and chips bývalo jídlem chudých

Dnes téměř kultovní fish and chips (ryba a hranolky) jsou podobně jako berlínský currywurst tradičním pokrmem britských rychlých občerstvení. Pokrm vznikl v kolem roku 1860 ve Velké Británii a skládá se z ryby, obvykle tresky, osmažené v těstíčku a podávané s tlustými hranolkami. Ty se tradičně polévají sladovým octem a navrch sypou solí. Fish and chips bývaly klasickým pokrmem dělnické třídy a běžně se podávaly v kornoutu z novinového papíru. Dnes se dá říct, že nejde o pouhé jídlo, protože pokrm se v průběhu let stal jakýmsi společenským fenoménem, úzce spjatým s kulturou země.

4. Norský rakfisk je pouze pro otrlé gurmány

Jste-li odvážní, možná už jste taky vyzkoušeli tradiční norský rybí pokrm rakfisk. Připravuje se obvykle z pstruha nebo sivena, který se nasolí a nechá dva až tři měsíce (v některých případech až rok) fermentovat. Následně se ryba konzumuje zasyrova. Pojídá se s chlebem či bramborami, případně cibulí, smetanou nebo hořčičnou omáčkou. Jídlo má své kořeny už ve středověku a tradice se ctí dodnes.

5. Každá švédská rodina má svůj recept na přípravu Köttbullar

Chystáte-li se do Švédska, téměř jistě narazíte na tamní specialitu, malé masové kuličky Köttbullar, které jsou populární také u nás v restauracích sítě švédských prodejen s nábytkem IKEA. Uvádí se, že každá švédská rodina má svůj tradiční recept na přípravu kuliček. Podávají se většinou s bramborovou kaší nebo vařeným bramborem, a bývají přelité typickou hnědou omáčkou. Servírují se s brusinkami. Dnes už existuje více variant omáček, protože s nimi kuchaři rádi experimentují.

6. Paella tvořila základ jídelníčku chudších společenských vrstev

Chystáte-li se do Španělska, určitě nevynechte tradiční paellu. Jde o rýžový pokrm původem z Valencie, podobný našemu rizotu. Paella častokrát bývá považována za španělské národní jídlo, ale většina místních ji vnímá především jako regionální záležitost. Jako u většiny pokrmů, i v případě paelly existuje řada variací a nejrůznějších receptur. Běžnými ingrediencemi (kromě základu z neomyté rýže) bývají mořské plody, zelenina a koření. Původně šlo o pokrm chudších obyvatel v oblasti jižního Španělska.

7. Döner kebab tvoří základ turecké pizzy

Döner kebab je jedním z nejpopulárnějších pokrmů turecké kuchyně. Doslovný překlad v turečtině je „otáčející se grilované maso“. Döner kebab tvoří nakrájené jehněčí, hovězí nebo kuřecí maso, které se pomalu opéká na vertikálně rotujícím rožni. Pokrm je obvykle servírován v pita chlebu se zeleninovým salátem, případně na talíři se zeleninou, chlebem nebo hranolkami. Současná podoba kebabu pochází z tureckého města Bursa, kde se v této formě pokrm poprvé vyskytl v 19. století. Méně známý je fakt, že se döner kebab používá i pro přípravu turecké pizzy s názvem pide.

Text Lea Raif, foto shutterstock