A BUDE HŮŘ? ANEB KAM SE JEŠTĚ VYŠPLHÁ JEDEN NÁKUP?

08.06.2022 PETR HAVEL

Ještě nikdy v polistopadové historii nečelili zemědělci, výrobci potravin i samotní spotřebitelé tak rychlému a plošnému růstu cen, jako je tomu v letošním roce, především pak kvůli válečnému konfliktu na Ukrajině. Jíst méně kvalitně přitom také není cesta… Jaký tedy zaujmout přístup v době plné nejistot?

Spotřebitelská veřejnost se oprávněně zajímá, jak dlouhý a jak rychlý růst cen vlastně bude, stejně, jako jakého potravinářského zboží se bude nejvíce týkat. Odpovědi na uvedené otázky také opakovaně hledají média, odborníci, laici a politici, a možná právě kvůli nebývale rozsáhlému spektru často protichůdných sdělení, vládne panika. Pochopitelně! Potraviny jistojistě podraží, nejspíš ale nedojde na katastrofické scénáře ústící do vizí o nedostatku základních potravin.

ÉRA ZDRAŽOVÁNÍ

I když se vzhledem ke struktuře zemědělské produkce Ukrajiny a Ruska nabízí jako hlavní skupina potravinářských produktů, jejíž ceny nejvíce porostou, zejména pekárenské výrobky, postihne výrazné zdražení všechny potravinářské obory, včetně ovoce, zeleniny a masných výrobků. Vzhledem k tomu pak, že mezi dražší potraviny patří spíše výrobky živočišné produkce, tedy právě maso nebo výrobky z mléka, očekává se, alespoň odhadů, částečné omezení poptávky po těchto produktech, a také zvýšené nákupy potravin, které budou zařazeny do slevových akcí nadnárodních potravinářských sítí. K tomu by nicméně bylo žádoucí dodat několik poznámek.

Ta první a nemálo důležitá zní, že by spotřebitelé neměli vyřazovat některé skupiny dražších produktů při nákupech potravin a potažmo ze svých jídelníčků. I v období vysokých cen totiž platí, že struktura stravy má být vyvážená, a obsahovat tak přiměřený podíl jak potravin rostlinného, tak živočišného původu, nejsou-li k tomu specifické zdravotní důvody. Pokud totiž tomu tak není, jsou velmi pravděpodobným důsledkem zdravotní potíže, případně je nutností doplňovat chybějící látky z potravin do organismu prostřednictvím doplňků stravy, která ale často jsou, a i ve světle rostoucích cen potravin budou, dražší než běžné potraviny.

Co se týká preference nákupů zařazených do slevových akcí, v tomto případě lze skutečně očekávat vyšší zájem zejména sociálně slabších spotřebitelů o takové nákupy, což ovšem bude také v praxi znamenat vyšší míru ovlivnění struktury prodávaných potravin ze strany maloobchodních sítí. Pokud přitom budou do akcí zařazovat především potraviny tuzemského původu (aniž by ale za to požadovali finanční spoluúčast od příslušných výrobců), mohou obchodníci částečně pomoci odbytu (a optickému „zlevnění“) našich potravin, což by bylo v současné situaci nanejvýš žádoucí. Zdali tak učiní, je samozřejmě jejich volba – spotřebitelé by nicméně měli bedlivěji sledovat, jaké produkty a kdo ve slevových akcích prodává, neboť i to představuje vyjádření postoje k našim potravinářům a podpory našeho potravinářského rezortu.

ŘEŠENÍ NASNADĚ

K možnému zlevnění potravin na pultech obchodů by také mohlo přispět dočasné snížení DPH na potraviny, které aktuálně činí v ČR 15 procent a je nejvyšší v porovnání s klíčovými sousedními zeměmi, tedy Německem a Polskem. Polsko totiž počátkem roku dočasně snížilo pětiprocentní DPH na nulu, v Německu je DPH 7 procent. To mimo jiné vede k příhraničním nákupům, čímž se krátí prodejní možnosti tuzemských potravin. Snížení DPH na potraviny v ČR ze současných 15 procent alespoň na 10 procent by tuto nerovnováhu alespoň částečně vyrovnalo, a pokud by byl takový krok veřejně znám, řetězce by jej do cen promítnout musely, jinak by na sebe samotné ukázaly prstem, kdo že to na drahých potravinách vydělává. Vzhledem k deficitům státního rozpočtu se ale spíš snížení DPH očekávat nedá, a drahé potraviny tak bude muset tuzemský spotřebitel v ČR nakupovat dál.

NARŮSTAJÍCÍ CENY

I když některé scénáře avizují až násobné zdražení potravin v ČR, reálný je nárůst cen, oproti stavu z přelomu loňského a letošního roku, o 20 až 40 procent, podle vývoje trhu, válečného konfliktu, sezóny a potravinářského oboru. Kromě „pekařiny“ (zdražení cca 30 procent) lze předpokládat výraznější zdražení rostlinných jedlých olejů, jen o něco méně by mohly a vzhledem k rostoucím nákladům i měly podražit mlékárenské produkty (sýry a další), a také všechny druhy masa, z toho nejvíce vepřového, jehož ceny se na zahraničních burzách zvýšily již v průběhu března letošního roku o 40 až 60 procent. Vyšší zdražení lze přitom očekávat u výsekového masa, nižší u uzenářských výrobků. Další dramatický nárůst už patrně není pravděpodobně nutné očekávat v případě cukru, a pokud se pak týká cen zeleniny a ovoce, tam se bude opakovat situace z předchozích let, kdy ceny mohou poklesnout až poté, co se dostane na trhu nová úroda z letošní sklizně, až na brambory. Rané brambory jsou tradičně dražší než konzumní. Ceny se ale budou velmi rychle měnit, v závislosti na podílu zelinářské a ovocnářské produkce na našem trhu ze zahraničí, a (téměř) jisté je jen to, že celková cenová hladina bude vyšší, než v předchozích letech.

Bohužel, nějaký dramatický pokles cen potravin, a to ani oproti nárůstu jejich cen ve druhé polovině loňského roku, nelze očekávat ani ve druhé polovině letošního roku. To již by měla být sice nová sklizeň, částečně kompenzující výpadek ukrajinské a ruské produkce na trhu, je ale třeba vědět, že až v letošním roce se do nárůstu nákladů na produkci zemědělských komodit a z nich vyráběných potravin plně promítne výrazný nárůst cen energií, pohonných hmot a v zemědělství především cen průmyslových hnojiv, tedy náklady, které v takové míře jako letos loňskou produkci a výrobu potravin nezatěžovaly. I pokud válečný konflikt na Ukrajině skončí, budou se komoditní trhy s jeho následky potýkat dál, včetně omezené prostupnosti hranic pro transport zboží, například v důsledku blokády a poničení ukrajinských přístavů.

Není tak úplně strategické nakupovat potraviny s dlouhou dobou trvanlivosti do zásoby. Hlad, respektive nedostatek základních potravin v ČR nehrozí (a teoreticky dočasná nedostupnost některých jednotlivých typů produktů by neměla představovat vážnější problém), a ceny potravin v budoucnosti příliš nepoklesnou, jestli vůbec. Panika tak podle všech dostupných informací není na místě. Naopak na místě je uvážlivější nákup potravin v optimálním množství na principu „méně je někdy více“, a pokud možno, ještě větší než dosavadní preference tuzemských potravin tak, aby se postupně obnovoval potenciál potravinářské soběstačnosti naší země.