ALICE BENDOVÁ & ANDREA LIŠKOVÁ: JASNÉ ROZDĚLENÍ ROLÍ

29.08.2022 Jana Čiháková

Zatímco Alice uvaří všechno, na co so jen vzpomenete, její sestře Andree, která je známá jako Cukrařinka, pod rukama vznikají doslova sladká umělecká díla. V exkluzivním dvojrozhovoru pro CZ TEST prozradily, jaký mají vztah nejen k jídlu, nákupům a jak se staví k výběru potravin, ale přihodily k dobru i zážitky z dětství a dospívání.

Každý má jako malý sny – většinou se diametrálně liší od budoucí reality :D O čem jste jako malé holky snily vy. Čím jste chtěly být?

Andrea: Když jsem byla malá, přála jsem si být paní učitelkou. Pamatuji si, jak jsem malovala křídou na skříň, vyvolávala imaginární žáky. Žáci měli dokonce své sešity, kam jsem za ně psala diktáty atd. Pak jsem si přála být knihovnicí, protože miluji knihy. Každá kniha měla svůj registrační lísteček, když jsem je „půjčovala“, psala jsem si to do zvláštního sešitu😊

Jako malé jste se prý řezaly, jako koně. Teď máte krásný vztah. Byla to nějaká situace, která to změnila, nebo to přišlo tak nějak přirozeně s věkem?

Andrea: Otázku bych s dovolením malinko pozměnila, řezala mě ségra😊. Z mého pohledu se to změnilo někdy v mojí pubertě, asi ségře došlo, že je to stejně zbytečné.

Alice: Já ji zas tak tolik nemlátila. Na druhou stranu, byla ségra pěkně rozmazlená, naštěstí z toho vyrostla. Vztah máme jedinečný, pomáháme si navzájem a myslím, že lepší ségru bych si ani nemohla přát.

Co se u vás doma jedlo nejčastěji?

Andrea: Jedla se klasická česká jídla. Brambory na všechny způsoby, omáčky, zelenina, polévky. Prostě to, co v té době bylo k sehnání. Ovoce v zimě moc nebylo, když mamka sehnala mandarinky, byl to svátek.

Mohly jste si vybírat, co budete jíst, nebo se u vás uplatňoval přístup, co je na stole, to se sní?

Andrea: Mamka s námi jídlo konzultovala, ale samozřejmě byly dny, kdy prostě mamka udělala jídlo a my ho snědly. Doba byla jiná, nebylo toho moc na výběr. Asi od 11 jsem vařila já, ségra byla na vaření střevo. Mamka pracovala přes týden mimo Prahu, takže jsem se starala o vše. Je vtipné, jak se to v dospělosti změnilo, ségra miluje vařit, já ne, vařím, protože musím. Vyrůstaly jste s maminkou – dámská trojka. Dala vám máma ten správný kuchařský základ do života?

Andrea: Mamka a babička daly základ hlavně mně, ségra lítala někde se svým prvním klukem a já si přišla jako její máma. Kdy přijdeš domů? Koukej to sníst! Umyj po sobě nádobí😊

Alice: Mně v té době bylo 16, takže poslední, co mě zajímalo, bylo vaření😊

Andreo, o vás se ví, že jste neuvěřitelně talentovaná cukrářka. Láska k pečení se také začala formovat v dětství?

Andrea: Láska k pečení se rozvinula až s příchodem mých synů. V dětství jsem byla hodně kreativní a neustále něco vymýšlela, vyráběla, ale pečení to rozhodně nebylo. Od babičky a maminky jsem se už v dětství naučila kynutá těsta, což je nyní k nezaplacení.

Jak peče Alice?

Andrea: Budu se snažit být diplomatická, ale ségra a pečení, to je pomalu jako já a vaření. Když musí, tak to zvládne, ale nebaví jí to. Na druhou stranu peče ten nejlepší chleba na světě, to se jí asi zrovna chce😊

Máte stejné chutě?

Andrea: I když jsme ségry, každá máme úplně jiné chutě. Já jsem typ člověka, co jí, protože musí. Nevyhledávám zvláštní chutě, jsem konzerva. Ke štěstí mi stačí brambory, luštěniny. Ségra miluje jídlo, thajskou, vietnamskou, italskou kuchyň, ráda vaří a experimentuje.

Alice: Přesně jak řekla ségra, miluji zkoušet nové věci, chutě. Ráda vařím a nevadí mi strávit v kuchyni hodiny.

Co vlastně máte rády a co nesnášíte?

Andrea: Kdybych měla napsat co všechno v jídle nesnáším, bylo by to na dlouho😊. Nemám ráda pálivé, koření, ryby, mořské plody atd. A jak jsem říkala, miluji brambory, meloun, hrášek. Ségra miluje co nejvíc pálivá jídla, exotická jídla.

Co máte od ségry k jídlu nejraději?

Andrea: Cokoli ségra uvaří, je výborné. Nejvíc mám od ní ráda obyčejný salát s mozzarellou, doteď jsem se ho nenaučila.

Jaké jídlo připravujete nejčastěji dětem?

Andrea: Kluci jsou sportovci, tím se jídlo hodně zužuje a možná i zjednodušuje. U nás letí těstoviny, kuřecí a krůtí maso, ryby, rýže, ovoce, zelenina. Manžel miluje maso na všechny způsoby, takže vařím teplé večeře každý den, jaké štěstí😊. Ségra vaří hodně zdravě, pak je vtipné vidět její děti, když je hlídá moje mamka, babi uvařila bys nám guláš, kuře na paprice, knedlíky?

Jste obě maminkami. Jak hodnotíte stravování současné generace?

Andrea: Přijde mi, že je vše zrychlené, nemáš čas, šup objednáš jídlo z restaurace. Jak jsem říkala, vařím každý večer teplou večeři, snažím se, aby jedly děti pravidelně, zdravě. Ale samozřejmě pochopím, když občas skočí do fastfoodu. Na druhou stranu mi přijde, že se současná generace začíná vracet ke kořenům, pomohl k tomu i covid. Lidé si vyrábí věci doma, pěstují ovoce a zeleninu.

Souhlasíte s některými současnými trendy – například reformulacemi potravin, či „pamlskovou“ vyhláškou?

Andrea: Souhlasím s tím, aby každý jedl tak, jak chce. Vše pochází ze zázemí rodiny. Samozřejmě je dobré, když se do škol dostávají zdravé věci, protože jsou děti, které tuto možnost doma nemají. Děti jsou ovlivněné svými rodiči, to, co jí oni, dají i svým dětem.

Jak se díváte na stravování ve školách – jste spokojené s tím, co jedí vaše děti?

Andrea: Já byla vždy se stravováním spokojená a když se mi něco nelíbilo, snažila jsem se to změnit. Ale rozpočet mají školy omezený, občas je těžké dodržet všechny vyhlášky tak, aby se do něj vešly a dětem jídlo chutnalo.

Žijete ve střídavě v Čechách a ve Španělsku. Změnily se tím pádem i stravovací návyky celé Vaší rodiny?

Alice: Určitě se naše návyky změnily, jíme více ryb, čerstvých potravin. A vždy se do Španělska těšíme, jídlo nemusí nikam cestovat velkou dálku, a proto je tam vše čerstvé.

Podle jakého metru chodíte nakupovat – denně v malé míře, nebo jednou týdně uděláte pořádný nákup?

Andrea: Nerada chodím nakupovat do velkých supermarketů, a tak využívám firmy, které mi potraviny doručí až domů. Ušetřím čas i peníze, protože koupím jen to, co opravdu potřebuji. Ale chodím ráda nakupovat do malých obchůdků, kde mám čas si vše vybrat a třeba i ochutnat.

Podle čeho se rozhodujete, co budete daný den/týden vařit?

Andrea: Asi podle nálady, jak mojí, tak rodiny. Občas dělám jídelníček na každý den, ale je těžké se každému trefit do chuti, je nás doma hodně😊. Samozřejmě moji volbu ovlivňuje i roční období, snažím se vařit z čerstvých surovin.

Orientujete se ve značkách kvality?

Andrea: Myslím, že se orientuji dobře, přeci jenom k mojí práci to patří. Vždy jsem si zakládala na tom, aby moje dorty byly nejen krásné na pohled, ale i z kvalitních a chutných surovin. Například vajíčka mám z farmy, vozí mi je čerstvé každý týden.

Kdybyste se nyní podívaly do zásob, bude tam alespoň 40% zastoupení českých výrobků?

Andrea: Snažím se nakupovat hlavně české výrobky, ale občas je to těžké. Vždy si zapomenu brýle na čtení, a pak nejsem schopná přečíst odkud výrobek je, protože značky, které vyráběly u nás, se například přestěhovaly za hranice. Teď jsem se dívala do lednice a špajzu, řekla bych, že mám tak 70 % českých výrobků.

Alice: Nakupuji hodně na farmářských trzích, tam vím odkud výrobky pochází. A stejně jako ségra, chci podporovat naše firmy, a proto se snažím nakupovat co nejvíce české výrobky.

V poslední době celou společností rezonuje zvyšování cen potravin, což je krok nutný vzhledem k rostoucím výrobním nákladům. Umíte přepnout na úsporný režim?

Andrea: Manžel říká, že nevím, co to je úsporný režim😊. Ale já to vím moc dobře, snažím se nekupovat zbytečnosti, kupuji i věci v akci, na druhou stranu, když už něco ušetřím, tak to utratím právě za zvířata a lidi, kteří to potřebují. Jak říkala moje babička: „Každý den jeden dobrý skutek a můžeš se podívat do zrcadla.“

Co byste nakoupily se stovkou v kapse, kdybyste s tímto rozpočtem musely připravit večeři pro dva dospělé a dvě děti?

Andrea: Asi bych udělala brambory na loupačku, 2 kg brambor, jedno podmáslí, malé máslo, sůl a pažitku mám na zahradě😊

Alice: Těstoviny, dva stroužky česneku, 3 čerstvá rajčata, trochu olivového oleje a je to.

Jak, Andreo, ovlivní krize, kterou právě procházíme, Vaše podnikání?

Lidé pořád slaví narozeniny, díky bohu😊. Přijde mi, že se vrátilo k normálu, ale v době covidu to bylo složité, lidé rušili dorty na poslední chvíli, pak se nesmělo cestovat mezi okresy.

Jsou lidé ochotni si za kvalitní dortík připlatit, nebo cítíte, že se snaží hezky česky šetřit, kde se dá?

Každý dort je originál, na každém strávím hodiny, takže tomu odpovídají i ceny. Lidé většinou o ceně nesmlouvají. Na druhou stranu nabízím i levnější verze dortů, které jsou pořád krásné, ale nejsou tak složité na práci. Občas se stane, že chce někdo ušetřit, což chápu, ale na kvalitě se šetřit nedá, tak to prostě je.

Pod rukama Vám vznikají doslova umělecká díla. Je něco, na co byste si netroufla – například nějaký tematicky náročný dort?

Andrea: Co se modelařiny týká, troufnu si říct, že zvládnu snad všechno. Jediné, co se stále učím jsou obličeje, tváře reálných lidí, to mi přijde opravdu těžké. Mám za sebou dorty ve tvaru složité brusky, dělané do posledního detailu, otvíráku na vína atd. Na své práci miluji, že se do dortu promítá to, co má oslavenec rád, samozřejmě občas jsou to věci, které se mi nechce modelovat a nebojím se to říct, stejně jako když se mi nelíbí návrh dortu. Nejsem schopná udělat dort jen proto, že mi ho klient zaplatí. Musí se mi líbit, ale po těch letech si už můžu dovolit říct, že dort udělám podle sebe a většinou tu důvěru od klientů dostanu.

Na které svoje dílo jste nejvíc hrdá?

Andrea: Samozřejmě mě napadlo, že moje děti, protože to se mi opravdu povedlo, jsou pokorní, milí, laskaví, což je v dnešní době dar. Umějí dávat, myslí na ostatní. Ale vy jste asi myslela moji práci. Na každý dort jsem hrdá, zní to jako klišé, ale ono to tak opravdu je, protože pokud se mi na dortu něco nezdá, jsem schopná ho vymodelovat kompletně znovu, klidně celou noc.

Trendem je snižování cukrů v potravinách. Jde tuto zdravější linku následovat i v cukrařině?

Andrea: Zdravější linka jde i v cukrařině, ale ruku na srdce, narozeninový dort máte jednou za rok, alespoň ten svůj😊, tak tady bych s cukrem nešetřila. Na druhou stranu jsou recepty, u kterých jde udělat zdravější variantu, bez cukru, ale mnoho receptů se bez cukru prostě neobejde. Moje dorty jsou samy o sobě málo sladké. A co je vtipné, že sama sladké vůbec nejím, takže když ochutnám krém, přijde mi hodně sladký, všem ostatním přijde málo😊

Máte kromě dortů i sladký život :D?

Andrea: Mám skvělé děti, manžela jsem ještě nezabila😊, maminka, ségra a širší rodina jsou ti nejlepší, takže ano, mám sladký život. Samozřejmě jsou dny, kdy je to horší, ale na konci dne si vždy uvědomím, co mi vlastně chybí? K životu nepotřebuji hodně, jen rodina, zvířata, moje práce a knihy.

Jaké máte, dámy, vlastně životní krédo?

Andrea: Miluji spisovatele Otu Pavla, dokonce jsem na něj dělala bakalářskou práci na výšce. Jeden z jeho citátů zní: „Umět se radovat ze všeho. Nečekat, že v budoucnu přijde něco, co bude to pravé, protože je možné, že to pravé přichází právě teď.“