Co je doma, to se počítá: 4 důvody, proč upřednostnit domácí produkci

07.02.2019 Jana Čiháková

Samozřejmě, že ne všechno je u nás dostupné. V mnoha případech ale existuje k zahraničním produktům řada tuzemských variant, jejichž konzumace nebo použití k přípravě finálních pokrmů je nejen přirozenější, ale také zdravější a často i levnější.

1. Méně alergenů

Jakákoli potravina nebo zemědělská komodita může být alergenem. Obecně přitom platí, že si lidský organismus mnohem lépe poradí s alergeny, na které je zvyklý, tedy které se běžně vyskytují v prostředí, v němž se člověk pravidelně pohybuje. To znamená, že nižší riziko alergií představují suroviny a potraviny z nich vyrobené tuzemského původu. Zcela typickým příkladem je med obsahující pylové alergeny - zatímco alergie na med z květů nebo stromů z našich končin se téměř nevyskytují, osypat se po konzumaaci medu z exotických krajů s pyly rostlin, který náš organismus vůbec nezná, neobvyklé zas tak není. Ne všichni spotřebitelé si to ale uvědomují, a vinu za své zdravotní potíže pak svalují často na úplně jiné příčiny.

Jsme-li u alergenů, pak jednou z jejich nejpočetnějších skupin jsou alergeny obsažené v „mořských potvorách“, zejména v mlžích a plžích, ale i v mořských rybách. Je to vhodné uvědomit si jednak proto, že mořské ryby se v naší zemi konzumují třikrát více, než naše sladkovodní ryby, a také proto, že tradiční vánoční kapr bývá v poslední době stále častěji nahrazován mořským vlkem, pangasem nebo pražmou. Kromě toho je vhodné vědět, že i když naše rybníky jistě nepředstavují prostředí s krystalicky čistou vodou, znečištění řady moří a oceánů, odkud dovážená mořská produkce pochází, je v řadě lovných lokalit mnohem větší - příkladem může být třeba Balt.

2. Méně hnojiv a pesticidů

Znečištění prostředí je vůbec velkým tématem při výběru potravin, přičemž zejména díky zprávám o kontaminaci půdy a vody různými pesticidy a hnojivy, která se používají v zemědělství, musí mít našinec dojem, že jsou jejich pozůstatky potraviny prodávané na našem trhu doslova nacpány. Ve skutečnosti je to ale tak, že chemické látky se mnohem více používají v zemědělství v zemědělství v zahraničí, a to dokonce v násobcích. Podle evropského statistického úřadu Eurostat se v ČR spotřebuje ročně méně než dva kilogramy chemických přípravků na hektar, což je sice více než v obecně „zeleném“ Rakousku, ale to je tak všechno. Více chemických prostředků než u nás používají zemědělci v Německu, ale také ve Švýcarsku, jehož potravinářství má image vysoce kvalitní a „čisté“ potravinářské produkce.

Trojnásobnou spotřebu chemie má oproti ČR také například Nizozemsko, patřící mezi v EU nejvyspělejší země s obdobně pozitivní image svých potravin jako Švýcaři. Dlužno dodat, že aktuálně je situace pro naši produkci ještě o něco lepší - zmíněná data Eurostatu pocházejí totiž z roku 2011, neboť novější nejsou k dispozici. V ČR byl ale pomyslný vrchol používání chemie v roce 2012, a od té doby ale spotřeba přípravků na ochranu hospodářských rostlin a používání chemie v zemědělství obecně klesá. Zmást by přitom spotřebitele neměly ani informace, že se chemické zatížení snižuje i v některých jiných evropských zemích, neboť tam klesá spotřeba pesticidů a dalších „idů“ z mnohem vyššího základu.

3. Jistota kvality

Pokud už člověk nakupuje zboží zahraničního původu, měl by přitom preferovat především evropskou produkci. Evropa má totiž ze všech velkých světových ekonomických teritorií nejsložitější, ale také nejbezpečnější legislativu, což jistě netěší výrobce potravin (a díky byrokracii prostřednictvím vyšších cen ani řadu spotřebitelů), výsledkem je ale stav, kdy jsou případná zdravotní rizika v případě potravin původem z EU výrazně nižší, než v případě asijské nebo jihoamerické produkce. I když se v tuzemských médiích nejčastěji setkáváme s údaji o různých typech porušování zákonů i možném nebezpečí, které může hrozit z konzumace evropských potravin, statistiky Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI) dlouhodobě ukazují na jiná riziková teritoria. Stačí si přečíst bilanční data SZPI za loňský rok. V něm inspekce zjistila na základě svých kontrol celkem 3 184 nevyhovujících šarží potravin a ostatních výrobků, což představuje zhruba 15 procent hodnocených vzorků. Z hlediska země původu přitom inspekce v loňském roce zjistila nejvyšší míru pochybení u potravin dovážených z takzvaných třetích zemí (ze zemí mimo EU), u kterých nevyhovělo požadavkům národních nebo evropských předpisů 27,6 procenta hodnocených šarží. U potravin původem ze zemí EU nevyhovělo 17 procent kontrolovaných šarží a tuzemské potraviny nevyhověly v 9,9 procenta vzorků.

4. Lepší chuť

K příjemnému gastronomickému zážitku patří samozřejmě také senzorické vlastnosti potravin a zemědělských surovin. Zde případná zdravotní rizika obvykle nehrozí, když ale strava hezky voní a dobře chutná, je to jistě žádoucí bonus navíc. I v tomto případě se lze odkázat na benefity tuzemské produkce, například v případě česneku, nebo klasického modrého máku. O českém pivu ani nemluvě. Příkladů kvalitních a chutných tuzemských potravin by se ale samozřejmě našlo mnohem víc, a to i v oblastech, které by mohly být pro spotřebitele docela překvapivé - například u sýrů. Dokazuje to skutečná historka z francouzské ambasády, kde byla při jisté slavnostní příležitosti pořádána recepce, jejíž součástí byly také na tabuli připravené, rozbalené sýry. Řada hostů přitom neopomněla kvalitu domnělých francouzských sýrů hlasitě pochválit. Až na to, že šlo bez výjimky o sýry české, což však hosté netušili, protože sýry byly - rozbalené.