15.10.2013 Tereza Květoňová
Jsou školní jídelny ochotné umožnit dětem dietní stravování?
Na rozdíl od Slovenska není v České republice dietní stravování ve školních jídelnách nijak legislativně ošetřeno. Je tedy na benevolenci personálu jídelny a vedení školy, zdali bude školní jídelna dietní stravu pro žáky připravovat. Nejčastěji se v souvislosti s dietami dětí jedná o diety diabetické, bezlepkové, při potravinových alergiích či diety při rekonvalescenci po žloutence a infekční mononukleóze. Naštěstí je většina školních jídelen ochotná dietní pokrmy dětem podávat, i když přípravu a vzdělávání v této oblasti personál jídelny často absolvuje na úkor svého volného času.
Klíčovou roli při dodržování dietního režimu ve školní jídelně hraje spolupráce s rodiči. Pokud rodiče nevysvětlí dětem, proč a z jakého důvodu se nemohou stravovat jako ostatní děti, přijde snaha jídelny vniveč, protože dítě připravené jídlo odmítne. „Pro dítě, které je nuceno dodržovat dietu, to může být psychicky náročné. Děti se od určitého věku neustále porovnávají s vrstevníky a odlišnost jim může připadat frustrující.
Vysvětlit jim vše musejí rodiče, ale je i na personálu jídelny, aby k takovému dítěti přistupoval s citem a neprezentoval jeho dietu jako něco nenormálního,“ mluví ze své zkušenosti vedoucí školní jídelny při ZŠ Zbiroh Eva Květoňová. Úkol školní jídelny tedy nespočívá jen v opatření si vhodných dietních surovin a přípravě pokrmů, ale také v dohledu, aby dítě správně jedlo a po stránce výživy prospívalo.
Diety jsou ve srovnání s problematikou obezity a anorexie dobře zvládnutelné. Jde jen o to mít vše technologicky a logisticky připravené a spolupracovat s rodiči, kteří v drtivé většině dietní stravování svého dítěte sami iniciují, tudíž mají eminentní zájem na jeho dodržování.
Mnohem horší je to v případě poruch příjmu potravy, do kterých spadá jak obezita, tak anorexie. Na jedné straně přibývá dětí bojujících s nadváhou, na straně druhé, hlavně mezi dívkami, i těch, které se potýkají s anorexií a skoro nejedí. „Strach z tloušťky a dietní tendence jsou mezi českými děvčaty dostatečně zřetelné už ve věku 11 let a významným způsobem ovlivňují jejich způsob života i zdravotní stav,“ vysvětluje psycholog František Krch, který se zabývá poruchami příjmu potravy. Bohužel není úplně řídký jev, že na problémy dítěte se stravováním upozorní rodiče až školní jídelna. Rodiče těchto dětí jsou často hodně zaneprázdněni a společné stravování s dětmi se stává spíše vzácností. Nemusí si tedy dlouho ničeho podezřelého všimnout.
Zdá se být logické, že na zdravém stravování dětí má mít zájem jak jídelna, tak škola, ke které jídelna patří. To by ale nesměl existovat fenomén školních bufetů a automatů, které najdeme na většině škol. Samozřejmě není bufet jako bufet a pokud je provozovatelem škola a nabízí v něm rozumný sortiment v rozumný čas (tedy ne před obědem), žádný problém nastat nemusí.
Stejně tak si podmínky může škola vymínit ve smlouvě s externím provozovatelem takového bufetu. Horší je to s automaty na cukrovinky a sladké nápoje, které jsou dětem k dispozici nepřetržitě. Jedna z mnoha reakcí na fóru k této problematice na portále jídelny.cz mluví za vše: „U nás na škole byl chvíli automat na cukrovinky a sladké nápoje. Okamžitě jsme to poznali, protože některé děti přestaly na oběd chodit úplně, některé se v jídle jenom „povrtaly“. U automatu stála pořád fronta.“ Dnes už naštěstí osvícené školy od automatů i bufetů upouštějí nebo v nich distribuují jen vhodné nápoje a potraviny, které dětem prospívají.
Zatímco přípravu jídel a výdej jídla zajišťuje personál školní jídelny, s dohledem v jídelně pomáhají pedagogové. Mají nelehký úkol zajistit, aby byl v jídelně klid a děti po sobě uklidily. Přimět některé jedince k těmto dvěma jednoduchým zásadám nemusí být snadné. Pryč jsou už ale doby, kdy kuchařky či učitelé nutili děti jídlo dojídat i přes jejich odpor a byli ve svém tlaku poměrně nevybíraví. Proto vzpomínky mnohých z nás na školní jídelny nejsou zrovna růžové. Každopádně personál jídelny ani pedagogové již v naprosté většině nic takového nedělají, ačkoliv vhodnou formou mohou dětem vysvětlovat, že se jídlem neplýtvá a mohou si říci o menší porci, pokud nemají takový hlad.
Některé školní jídelny mají zásadu nenucení do jídla dokonce vepsanou ve svých řádech. „U nás máme napsáno, že děti do jídla nenutíme, ale chceme, aby daný pokrm alespoň ochutnaly,“ zní jedna z reakcí na problematiku dojídání na portále jídelny.cz. „Není nucení jako nucení. Zažila jsem školáka, který aby mohl doma říci rodičům, že byl na obědě, vzal oběd z výdejního okénka a aniž by se obtěžoval jít s ním ke stolu, rovnou jej vyhodil do zbytků. Děvčata z umývárny na něj upozornila a byl mazec. Vysvětlila jsem mu, že pokud rodiče platí obědy, předpokládají, že se nají a taky že nedává dobrý příklad ostatním. Za pár dní baštil všechno a v 9. třídě mi dokonce poděkoval. Vedoucí má mít přehled o svých strávnících,“ sdělila svou zkušenost další z vedoucích školní jídelny, která vystihla, co je klíčem k budování zdravých stravovacích návyků u dětí. Děti musejí vědět, že se o to, jakým způsobem jedí či nejedí, někdo zajímá, že jsou pod dohledem a že personál jídelny neváhá o případném problému komunikovat s rodiči dítěte.
10.06.2014 | Jen polovina českých školáků pije denně obyčejnou vodu, nejraději mají ochucenou.
16.10.2013 | Nutit či nenutit jíst své děti svačiny? Tuto otázku si jistě kladl nejeden rodič, který má doma školáka.
09.10.2013 | Do programu Ovoce do škol se v letošním školním roce zapojilo zhruba 455.000 dětí, což je asi o osm procent více než v loňském školním roce.
Zajděte si pro svou porci čtení o kvalitě potravin. Nové číslo koupíte v prodejnách Kaufland, Albert, Globus, Tesco a COOP, na vybraných novinových stáncích sítě Valmont a dalších, včetně vybraných poboček České pošty.