Hranolky - gastronomická křivda

14.06.2013 Kateřina Bendlová

Patří mezi nejoblíbenější přílohy, milují je děti a výživovým poradcům z nich vstávají hrůzou vlasy na hlavě. Víte, o jaké pochoutce je řeč?

Samotné brambory, ze kterých jsou hranolky vyráběny, mají dlouhou historii. Pokud se domníváte, že je do Evropy spolu s kukuřicí či fazolemi dovezl Kryštof Kolumbus, vězte, že tuto zásluhu mu připisujete neprávem. Kolumbus seznámil Evropany s batáty, tedy tzv. sladkými bramborami, které ale z botanického hlediska nemají s těmi klasickými nic společného.

Domovinou brambor je Jižní Amerika, poprvé se vyskytly v Peru před čtyřmi až pěti tisíci lety. Domorodcům sloužila původně jako okrasná květina v jejich příbytcích a stejnou funkci měly i na dvoře španělského krále poté, co je do Evropy po dobytí jihoamerického kontinentu přivezli Španělé. Jako vybraná pochoutka boháčů se začínají servírovat až na počátku 17. století a jen zvolna se prosazují jako běžná polní plodina. Mezi chudšími vrstvami k nim panuje silná nedůvěra a předsudek, že hlízy rostliny jsou stejně jedovaté jako plody natě, a tak jsou brambory nejprve používány jen jako potrava pro prasata. Teprve strádání a hlad v době napoleonských válek začleňují brambory také do jídelníčku chudších vrstev.

Souboj národů

O to, koho jako prvního napadlo nakrájené brambory usmažit, se přou především Belgičané s Francouzi. Belgičané se v boji o prvenství opírají o záznamy novináře Jo Gérarda, podle nichž hranolky konzumovali chudí obyvatelé v údolí řeky Meuse již kolem roku 1680. Byli prý zvyklí pojídat jako přílohu ke svým pokrmům smažené rybičky, ale když řeka během tuhé zimy zamrzla, nahrazovali je smaženými nakrájenými bramborami. Nějak nám s touhle legendou bohužel neštimuje historický fakt, že se brambory jako potravina chudších vrstev začínají v Evropě prosazovat až mnohem později…

Francouzská verze hranolkové historie je ještě kouzelnější a správně francouzsky dramatická. A v duchu hesla „Cherchez la femme“ v ní má samozřejmě prsty žena. Marie-Antoine Carême, syn chudého kameníka, se ve známé Pâtisserie de Paris vyučil cukrářem. A jak to tak bývá, nešťastně se zamiloval do dcery majitele firmy. Neviděl východisko ze své svízelné situace a rozhodl se spáchat sebevraždu otrávením. V období pozdního podzimu již ale žádné jedovaté rostliny nebyly k sehnání. Ze zoufalství tak vyhrabal bramborové hlízy, neboť se domníval, že jsou stejně jedovaté jako plody natě této rostliny. A protože si chtěl být fatálními důsledky svého činu zcela jistý, rozhodl se brambor zkonzumovat co nejvíce. Nakrájel je na kousky a usmažil v rozpáleném oleji. S myšlenkou dobře vykonaného díla si šel lehnout. Ke svému překvapení nejen dočkal rána, ale navíc se cítil i příjemně zasycen. Takto tedy spatřily světlo světa hranolky ve francouzském podání.

Hranolková posedlost

Ve francouzském originále se hranolky jmenují pommes de terre frites. Pokud si tento pojem rozklíčujeme, dobereme se k tomu, že to jsou smažená jablka země, tedy smažené brambory. A protože byste taky mohli přestat mít hlad, než byste si takto složitě objednali, říkají už i Francouzi jednoduše pommes frites nebo jen frites. Jistě velký vliv na to, proč by řada z nás vynález hranolků přisoudila Francouzům, má jejich celosvětově známý anglický název French fries. Vznikl pravděpodobně za první světové války, kdy Belgičané nabídli svým americkým spojencům hranolky, a protože hovořili francouzsky, stala se tato bramborová pochoutka pro americké vojáky, kteří je po roce 1918 dovezli do USA, automaticky francouzskou delikatesou. Možná tak byla na Belgičanech spáchána nenapravitelná gastronomická křivda.

Jisté však je, že se hranolky nikde nekonzumují s takým gustem jako v Belgii. Každý Belgičan jich sní ročně v průměru 75 kg, tedy o třetinu více než Američan. Počkají si na ně ve frontě ve svém nejbližším fritkoru, tedy hranolkárně, nechají si je naložit do špičatého pytlíku a přelijí majonézou nebo jiným z nepřeberného množství dresinků. Belgickou posedlost hranolkami dokládá i fakt, že jim v roce 2008 postavili vlastní muzeum. Pokud vás zajímá historie brambor, nároky na jejich zdárné pěstování, replika pravé belgické hranolkárny či nejzajímavější hranolkové rekordy, vydejte se do belgických Brugg.

A tak ať už hranolky vznikly ve Francii, Belgii, nebo snad někde úplně jinde, jejich celosvětová obliba je důkazem, že na chuti a popularitě jim ani nejasnosti v rodném listě rozhodně neubírají.