I při hubnutí musíte zůstat labužníkem

06.01.2015 Mgr. Jana Uhlířová

Jak nebýt otesánkem? Proč patříme mezi nejtlustší národy Evropy a jak poznat odborníka na výživu? O těchto aktuálních tématech jsme si povídali s propagátorkou zdravé výživy PhDr. Ivou Málkovou, zakladatelkou společnosti STOB (STop OBezitě ).

Co říkáte různým typům populárních diet?

V naší zemi převládá laická nabídka na redukci váhy a obchodníci využívají toho, že u oslovených, toužících bezpracně zhubnout, převládnou emoce nad rozumem. Nakoupí si čaje, kávy, koření, tablety či náušnice, které nijak metabolismus neovlivňují. Tudíž nehubnou. Nabídky však naštěstí mohou škodit většinou jen duši, ale ne tělu, takže jsou relativně neškodné. Naopak prospěšné diety vedou k přiměřenému energetickému příjmu, ke správnému poměru živin a režimu. Jídelníček by měl být pestrý a měl by hubnoucímu chutnat, protože i při redukci váhy musí zůstat člověk labužníkem.

Jak ale poznat odborníka od falešného odborníka?

Dnes je boom nabídky poradenství ve slevomatech, kdy se necháváme zlákat zlevněnými nabídkami poradenství typu „Potřebujete detoxikovat organismus? Nejde vám hubnutí? Doporučíme vám na základě analýzy genů potraviny, po kterých budete hubnout právě vy!“ Obor nutrigenomika, kde tomu možná jednou tak bude, se teprve vyvíjí a určovat hubnoucí  potraviny dle genů nebo krevních skupin nebo metabolických typu je nyní vědecky nepodložené, a tedy troufalé. Většinou, čím levnější je poradenství, o to více si odnesete zázračných drahých doplňků.

Pokud chce mít hubnoucí jistotu, obraťte se na odborníky – na nutriční terapeuty a obezitology, kteří  si nedovolí používat neověřená tvrzení, jak to někdy činí výživoví poradci. Poradce může dělat kdokoliv, a tak lze narazit na poradce seriozního, ale také na toho, jehož motivem je prodej zázraků na hubnutí. Nebezpečné mohou být diety, které vedou k nízkému energetickému příjmu, jako pročisťovací diety, a nevyváženému obsahu živin, tedy jednostranné diety typu tukožroutské polévky.

Proč je při hubnutí důležitý nejen žaludek, ale především hlava?

Jednou z nejefektivnějších metod v terapii obezity je kognitivně-behaviorální psychoterapie. Vychází z teorií učení ne jako pouhého osvojování si vědomostí, ale procesu, jenž má za následek změny v chování, myšlení a emocích. Tyto reakce ovšem nemusejí být vždy pozitivní, ale mohou být i negativní, například vytváření zlozvyků, tedy třeba učení se nevhodným stravovacím a pohybovým návykům. Terapie učí obézní, jak posílit vůli, řešit stresy jinak než jídlem, jak ovládat nevhodné myšlenky a emoce, které dělí život na etapu hubnutí a etapu sbírání sil na další hubnutí, kdy už se lidé nekontrolují a kila jdou nahoru. Metodika vede k postupné změně stravovacích a pohybových návyků. Tím se zvyšuje i kvalita života.

Jak vlastně STOB vznikl?

Byla jsem obézní dítě. Ráda jsem jedla a obezitu máme v genech. Na střední školu jsem vstoupila se 70 kily, pak přišlo studium na vysoké a spousta kamarádek, které mi radily „zaručené“ tipy, jak zhubnout. Moje váha kolísala od 65 do 75 kilogramů do doby, než jsem začala pracovat na diplomové práci nazvané „Kognitivně-behaviorální terapie obezity“. Bylo mi jasné, že cesta k trvalé redukci váhy nemůže jít pouze přes žaludek: že myšlení je rozhodující. Tehdy v roce 1975 nebylo o tomto směru u nás nic známo, ale ze zahraničí jsem si přivezla literaturu.

Zjistila jsem, že po celém světě fungují kluby strážců váhy, tzv. Weight Watchers. Organizují pro zájemce skupinové hubnutí. Navštívila jsem kluby v několika zemích a uzrálo ve mně přesvědčení, že něco tak užitečného by mělo být i u nás. Myšlenka se mi líbila, ale náplně sezení jsem si představovala na odbornější úrovni. V rámci diplomky jsem nastudovala teorii kognitivně-behaviorální terapie, k tomu přidala osobní zkušenosti s hubnutím a tvořivost a v roce 1990 se zrodil STOB.

Proč se ženám hubne hůře než mužům?

Muži mají více svalové hmoty a vyšší bazální metabolismus, vydávají tedy více energie. Často jim stačí ozřejmit principy, na kterých hubnutí funguje, a oni si upraví jídelníček. Stres většinou nezajídají jako ženy a jejích problémy s nadváhou souvisejí často spíše s nepravidelným příjmem potravy.