Jak místo chaloupky upéci chatrč

18.12.2014 Michaela Matuštíková

Dodnes si pamatuji ty kousky pohádek, které popisují právě perníkové nebo dokonce cukrové chaloupky. Třeba jeden z citátů zní: „Vede k ní chodníček z cukrových špalíčků…“

Jako malé dítě inspirované touhle pohádkou ze Špalíčku jsem se pokusila postavit domeček z kostek cukru. Jenže jsem se ho pokoušela lepit jahodovým sirupem. Co se asi mohlo stát… Šťáva rozpustila kostky na kaši, a to jsem se ani nedostala ke krovům.

Milovala jsem líčení, jak Jeníček s Mařenkou odlupovali perníkové okenice, vyzobávali mandle ze srdíček nebo okusovali čokoládovou střešní krytinu. A snila jsem dětský sen, že jednou dostanu perníkovou chaloupku a budu ji moct celou sama sníst. Nestalo se. A to se tenkrát dala občas chaloupka vyrobená v Pardubicích koupit i v obchodech. Poslední dobou není těžké koupit si perníkové chaloupky všech tvarů a velikostí v pekárnách, cukrárnách i na trzích.  Jenže teď už jsem velká. Což znamená – já si tu chaloupku upeču sama.

 Na ježibabu už nezbylo

Vánoční perníčky peču už léta a mám recept na osvědčené těsto. Nemusí dlouho zrát, perníčky nepotřebují dlouho měknout. A jsou vynikající. A tak, i když jsem si návod na chaloupku obkreslila z oblíbeného bestselleru Marie Janků-Sandtnerové, recept na její těsto jsem přezíravě ignorovala. Chyba, velká chyba.

Zjistila bych totiž, že věhlasná kuchařka na chaloupku zpracovává těsto z kilogramu mouky a kilogramu medu! Alespoň o objemu potřebného těsta by mě to poučilo. V mém receptu totiž stojí 400 g mouky a dvě lžíce medu. Z toho vyplynuly dva zádrhele. Šetřila jsem každý ždibec těsta, abych dala dohromady celou chaloupku, pár srdíček na ozdobu a alespoň tři smrčky. Nemluvě o tom, že na Jeníčka, Mařenku, ježibabu, plot a další nezbytnosti už těsto prostě nestačilo. Druhý problém byla síla těsta. Aby mi vyšlo, válela jsem ho stejně jako na vánoční perníčky, tak na 3 až 5 mm. Málo, tragicky málo.

Tvary vykrojené z tak tenkého těsta se velice špatně přenášejí na plech, mění tvar, což poznáte ve chvíli, kdy máte díly sesadit. Možná by bylo lepší přenést na plech celou placku vyváleného těsta a tvary vykrojit až tam. Ale to mě napadlo pozdě. Navíc se posléze chaloupka z tenkého perníku hroutí vlastní vahou.

Stěny ještě jakž takž držely, ale střecha byla moc veliká a nedokázala unést sama sebe. Okamžitě se prohnula. Neodvážila jsem se už vůbec komín nasadit doprostřed, abych rovnou nevyrobila trosky. Nasadila jsem jej tedy co nejblíž k zadní stěně domku, tam byla střecha relativně pevná. A byla z něj rázem chatrč.

Raději moc nezdobit

Dopracovala jsem se do fáze, kdy jsem měla plný stůl upečených relativně tvarem odpovídajících kusů domečku. Následovalo dlouhé mudrování. Sandtnerka praví slepit chaloupku cukrovou polevou, pomáhat si ovazováním motouzem, dokud spoje dost nezatvrdnou. Teprve potom domek ozdobit. Kamarádka cukrářka mi poradila nepřidávat tentokrát do polevy citronovou šťávu. Poleva sice není tak lesklá, ale lépe spojuje. Druhá dobrá rada zněla: Zevnitř si můžeš pomoci čokoládou – spojuje dobře, tuhne rychleji. Jenže já se znám. To by byla čokoláda všude. Ne ne, čokoládu jen na podstavec. I kdyby se mi tedy podařilo chajdu sesadit, jak ji ozdobím? To je další potíž – zdobení mi nejde. Nejspíš to souvisí se skutečností, že neumím moc kreslit. Mám dost starostí s malými, ležícími perníčky. Tady hrozilo vrstvení polevy na svislé a šikmé plochy. Vzdala jsem to už předem. A tak jsem s šimravým pocitem strachu z budoucnosti všechny kusy ozdobila hned. Dokud ležely. Ale jen základním vzorem, malé perníčky jsem zatím nechala ležet stranou.

Když mělo dojít k sestavení chaloupky, ptala se dcera potměšile: „Budeme mít perník všude?“ Zná mou prchlivost a pamatuje různé pokusy o cukrářské skvosty, které se nepovedly. Ano, přiznávám, jednou děti olizovaly ořechový dort s krémem z okna. A z lednice. A z výplně dveří. A z kredence. A já jsem pak tu kuchyň uklízela, což mě trochu poučilo…

Takže jsem zavolala všechny pomocné ruce a spojili jsme základní díly, přičemž jsme nesměli poškodit zdobení. Za chvíli bylo jasné, že stojí! I ta střecha, která se mi pronášela už v rukou, vlastně držela. Okenice se chytily hned, stejně jako ozdobná srdíčka. Vysázeli jsme chodníček z cukrových špalíčků, smrčky jsme jen lehce podepřeli párátky. Nevím, jak stavěla smrky Marie Janků-Sandtnerová, na velmi nezřetelné fotce v kuchařce je dobře poznat, že její smrky byly vyšší než chaloupka a stály. Taky měla na střeše krásné rampouchy. Ale o to jsem se ani nepokusila. Proč se pouštět do předem ztracených bitev.

Hurá! Měla jsem svou perníkovou chaloupku. Dcera, která už pochopila, že nebezpečí výbuchu nehrozí, mě honila při focení: „Kdy už to budu moct ochutnat?“ Takže můj dětský sen se splnil jen napůl – chaloupku jsem měla. Chvíli. Když jsem se vrátila o dva dny později z víkendu, zbyly na mě jen smrčky. Snědl ji, celou, někdo jiný.

 Jak upéci chaloupku

Pokud se tedy chcete pustit do stavby perníkové nemovitosti, můžete postupovat přesně podle dlouhého a složitého návodu mistryně Sandtnerky. Můžete najít na internetu několik dalších receptů se zajímavými radami. Nebo můžete věřit mému návodu. Poučena z vlastních chyb nabízím recept na těsto z dvojnásobné dávky. Nejprve vymyslíme a spočítáme domeček a podle propočtů si nakreslíme šablony z pevného papíru, ideální je čtvrtka. Nebo obkreslíme návod uvedený v některém časopise nebo v kuchařské knize.

Potřebujeme:

Těsto: 800 g hladké mouky, 150 g Hery, 4 vejce, 280 g moučkového cukru, 4 lžíce rozpuštěného medu, 2 kávové lžičky jedlé sody, 14 umletých hřebíčků, 2 kávové lžičky mletého anýzu, 1 kávová lžička skořice, 10 mletých černých pepřů, větší špetka mletého badyánu, 1 celé vejce na potření

Poleva: 1 bílek, 150 g práškového cukru, citronová šťáva (pokud ji chceme riskovat)

Všechno koření, které je máme v kusech, nasypeme do mlýnku a umeleme. Med, je-li tuhý, rozpustíme ve vodní lázni. Na vále vypracujeme těsto, rozdělíme na několik menších bochánků a dáme na chvíli do ledničky ztuhnout. Pak válíme na tloušťku asi 1 cm, vyválené placky přenášíme pomocí válečku na plech vyložený pečícím papírem a tam podle šablon vyřízneme tvary. Vykrájíme také menší tvary, buď nožem, nebo tvořítky, například okenice, dveře, srdíčka na ozdobení stěn, stromečky, kočku, plot, ježibabu,…

Toto perníkové těsto nemůžeme péci hned, potřebujeme tedy hodně plechů. Těsto musí nejméně osm hodin, ideálně přes noc, ležet syrové na plechu. Ráno na malý plech dáme několik odřezků a vyzkoušíme na nich dobu pečení. Obvykle, podle tloušťky, je to 8 až 12 minut při 180 °C. Je dobré, aby všechny díly měly stejnou barvu, a musí být opravdu upečené, ne příliš měkké. Těsto nenatíráme vajíčkem před pečením, ale ihned po vytažení z trouby, vytvoří na horkém perníku lesklý povrch. Upečené díly musí dobře vystydnout na rovné podložce, nejlépe zase do druhého dne.

Utřeme si hustou bílou polevu z prosátého moučkového cukru a bílku. Z rubové strany nalepíme do oken kusy plátkové želatiny. A dál je to na vás. Buď upečené díly spojíte polevou do výsledného tvaru, a když dobře ztuhne, domeček ozdobíte. Nebo ozdobíte jednotlivé díly a pak velmi opatrně slepíte. Oba způsoby jsou adrenalinový zážitek, zvlášť při tak velké chaloupce. Tahle má základnu 24x16 cm.  Při spojování základních dílů nám pomůžou malé kousky špejlí, ořezané na obou koncích, aby se daly zapíchnout a nebyly vidět. Jen na ně pak musíme dát pozor při rozebírání a ochutnávání chaloupky. Než spoje domečku ztuhnou, ozdobíme si malé tvary – srdíčka, dveře, okenice… Když na nich zdobení ztuhne, nalepíme je polevou na domeček.

A to je vlastně všechno. Zvolíme vhodný podstavec, přeneseme na něj chaloupku a dokončíme výzdobu zahrádky i okolí. V mém případě jde o dortové oplatky, slepené a polité čokoládou. Doporučuji hlavně ten chodníček z cukrových špalíčků.