Jak si poradit s cuketou?

18.09.2013 Ing. Olga Hudcová

Konec léta patří cuketě, její kralování nyní vrcholí. Jaký je přínos této zeleniny pro zdraví? A jak plody uvedené tykve netradičně a chutně připravit?

Cuketa je řazena k tykvi obecné, latinsky Cucurbita pepo. Jedná se o jednoletou plodovou zeleninu, blízce příbuznou dýním patisonům a dalším tykvím. Jde o zcela běžný druh zeleniny pěstovaný na našich zahrádkách (nyní na vrcholu sklizně), či vyskytující se na tuzemských pultech se zeleninou (i po zbytek roku).

Uvádí se, že cuketa pochází z oblastí střední Ameriky, přičemž do Evropy se dostala během 15. století a její dnešní podoba vznikla šlechtěním tykve v Itálii, odkud má i svůj současný český název. Slovo cuketa totiž pochází z italského zucca – tykev.Některé zdroje uvádí, že cuketa byla ještě před několika lety považována za náhradu okurek. V současné kuchyni si ale vydobyla čestné místo pro své uplatnění, a to hned z několika důvodů. Mladé cuketky jsou takovým kulinářským svátkem, nabízí širokou paletu využití – jednak pro studenou i teplou kuchyni, jednak variace „nasladko“ i „naslano“. Mnozí strávníci uvítají kromě příjemné chuti i biologickou hodnotu a vlastní pěstování cuket potěší kdekterého zahrádkáře či zahradníka.

Zajímavosti, aneb co jste možná nevěděli

Cukety se při pěstování neplazí po celém okolí a nejsou tak invazivní jako její příbuzné - tykve ostatní. Nehrozí tedy situace, že to, co obhospodařujeme (zaléváte, hnojíte), sklidí sousedi za plotem.

Další výhodou pěstění cuket je tzv. „remontantní plodnost“. Jinými slovy: „Čím více plody sklízíme, tím víc jich rostlina nasazuje“. Jsou to v podstatě takoví výkonní nájemníci zahrady, kteří nasazují stále na další plody a kuchyň tak mohou zásobovat během celého podzimu. Důvodem je to, že velké plody tvoří semena, což brzdí nasazování plodů dalších, které pak zasychají a odumírají. Proto je žádoucí cukety nenechávat přerůst a sklízet průběžně.

Nakupujete-li cukety v obchodech, doporučujeme vybírat plody přednostně ty mladé a pevné. Protože právě plody do velikosti 20-25 cm jsou jemné, křehké, s drobnými měkkými zrníčky (nebo i bez nich) a nevyvinutým jádřincem, tedy té nejlepší možné chuti a zároveň dobře stravitelné. Výhodou je i to, že tyto mladé cukety není třeba před konzumací loupat a vydlabávat. Barva plodů cukety je obvykle tmavě nebo světle zelená. Vyšlechtěny ale byly též cukety zlaté, přesněji se žlutým či oranžovým zbarvením.

Výživové hodnoty

Jak si na tom cuketa stojí co do nutričních hodnot? Díky vysokému podílu vody má cuketa nízkou energetickou hodnotu, konkrétně ze 100 g plodu získáme jen asi 15-20 kcal (63-85 kJ). Energii našemu tělu přináší především sacharidy (cca 3 g na 100 g), dále bílkoviny (1,7 g na 100 g) a velmi malé množství tuků (pouze asi 0,4 g na 100 g).

Cukety jsou prospěšné pro svůj obsah vlákniny, disponují vlákninou rozpustnou i nerozpustnou v množství 1 g na 100 g. V každých svých 100 g nám poskytuje zároveň 30 mg vápníku a 16 mg vitaminu C, což není sice závratně mnoho, ale vzhledem k tomu, že jí lze sníst větší množství, může tento zdroj významně přispět k celkové denní bilanci. Z minerálních látek je vhodné uvést draslík, jehož množství je v poměru k sodíku vysoké množství, což působí pozitivně při vysokém krevním tlaku a otocích. Co se týká doporučení, jde jako u ostatních druhů plodové zeleniny, o zeleninu vhodnou pro všechny věkové skupiny, v podstatě bez omezení pro většinu zdravých i nemocných.

Cuketa v kuchyni

Cuketa si pro svoji univerzálnost použití získala velikou oblibu. Nejčastěji je tato tykev zpracovávána tepelně. Můžeme ji dusit či vařit (například jako prívarok – a podávat jako přílohu k masu), grilovat (nasucho a poté potřít směsí z olivového oleje, česneku, citronové šťávy a čerstvých bylinek).

Cuketa se nevyhýbá ani troubě, je možno ji péct a zapékat (například naplnit masem, šunkou, sýrem, houbami,…), smažit v těstíčku, či jako „cukeťáky“ anebo použít jako základ vaječných omelet. Cuketa je výborná i k přípravě polévek, omáček a nejrůznějších pomazánek.

Poměrně málo známé jsou recepty na knedlíky, pizzu, sladké pokrmy (různé koláče, nákypy a buchty) či nápoje a zavařeniny. Cuketu samozřejmě můžeme nakládat (podobně jako okurky), a to samostatně anebo s dalšími druhy zeleniny či s houbami (což je letos téma aktuální).

Mladé a křehké plody lze konzumovat za syrova v podobě salátů s jinými druhy zeleniny (nejčastěji s paprikou, rajčaty, okurkou) nebo i v kombinaci s ovocem.

Za zmínku stojí i to, že k přípravě jídel je možné využít také květů cukety, což je údajně oblíbené při přípravě francouzského zeleninového pokrmu - ratatouille. Fantazii se zkrátka ani při zpracování cuket meze nekladou. Doplněním výčtu využití této tykve a zajímavou inspirací může být méně známá příprava cuketové hořčice.

Ingredience: 2 kg cuket, 1 středně velkou plnotučnou hořčici,  1 palici česneku, 0,1 l octa, 0,25 l oleje, 130 g cukru, 80 g soli, 2 lžičky mletého pepře a 1-2 feferonky (dle chuti).

Postup: Cukety oloupeme, nakrájíme a společně s ostatními přísadami vaříme asi hodinu. Potom vše rozmixujeme, znovu krátce povaříme a ještě horké plníme do sterilovaných skleniček, které uzavřeme, obrátíme víčkem dolů a necháme vychladnout.