Jan Stibal prozradil, kolik si letos zaplatíme za kus kvalitního pašíka

02.02.2021 Jana Čiháková

Tuzemské spotřebitele láká vepřové maso z dovozu na cenu, přitom je tuzemské maso mnohem čerstvější a nemusí procházet mrazením ani přepravou přes polovinu kontinentu. Nejenom o tom jsme si povídali s ředitelem Svazu chovatelů prasat, Ing. Janem Stibalem.

Vepřové maso poslední dva roky vlivem afrického moru prudce zdražovalo. Je to pro české zákazníky důvod k obavám?

Mám dojem, že je to spíš důvod k zamyšlení. Jak říkáte, v minulém roce maso velmi prudce zdražilo a důvodem opravdu byl africký mor prasat, který zdecimoval chovy napříč celou Čínou. Zřejmě na to reagovali spotřebitelské ceny, když vystoupaly na rekordní úroveň. Od počátku letošního roku však cena prasat klesla přibližně o jednu třetinu a dostala se tak naopak velmi hluboko pod průměr. Pro nás, jako pro chovatele, je obrovským překvapením, že na to spotřebitelské ceny prakticky vůbec nezareagovaly. Lidé dál platí v obchodech rekordní ceny, ale zemědělci přitom produkují každý kus se ztrátou. Jediný, kdo na současné situaci profituje, jsou maloobchodní řetězce, kterým se od začátku roku zvýšila obchodní přirážka na každém kilogramu o 11 korun.

Pořád platí, že dovozy pokrývají spotřebu z poloviny? Dovážíme vepřové ze Španělska, Německa a Polska, jsou mezi těmito druhy masa rozdíly? 

Tahle nelichotivá statistika bohužel stále platí. Více než polovina masa, které se u nás spotřebuje, pochází ze zahraničí. Pokud se ptáte na rozdíly, pak tím zdaleka nejviditelnějším je rozhodně cena. Ta hraje výrazně proti nám. Přitom všechny ostatní argumenty jsou spíš na naší straně. Podle mého názoru nejdůležitější je, že celkem logicky, je tuzemské maso mnohem čerstvější a nemusí procházet mrazením ani přepravou přes polovinu kontinentu. To ale není jediný důvod, proč dávat přednost domácímu masu. I z hlediska bezpečnosti bych si raději vybral to naše. Přísnost všech našich dozorových orgánů a jejich lpění na dodržení legislativy do posledního (leckdy absurdního) puntíku je legendární. S tím souvisí poměrně malé užívání antibiotik v chovech. Například ve Španělsku, které je jedním z největších dodavatelů vepřového na náš trh, je ročně využito v přepočtu na jedno hospodářské zvíře šestkrát více antibiotik než u nás.

Mezi další pozitiva našeho vepřového masa patří určitě ekologická šetrnost, protože odpadá zbytečná doprava, která každoročně představuje tisíce kamionů.

Bude dále stoupat závislost ČR na dovozech?

V posledních pár letech se situace naštěstí uklidnila a dovozy zůstávají na stále stejné úrovni. Pokud by však současná situace trvala déle, je prakticky jisté, že by se někteří chovatelé dostali do problémů a pokles domácí výroby by se obnovil. O tom, jaké maso se bude prodávat, a tedy i o tom, jestli dovozy budou opět stoupat, rozhodující především zákazníci. Mohou se rozhodnout, že dají přednost bezpečnému a čerstvému masu s co nejmenším dopadem na životní prostředí, které je produkováno u nás. Potom dovozy stoupat nebudou.

Proč je maso z dovozu tak levné?

Tak to je otázka za milion korun. Jatečná prasata se ve většině zemí západní Evropy prodávají dráž než u nás. Je tedy záhadou, jak je možné že z těchto dražších prasat přichází tak levné maso. Samozřejmě musím připustit vyšší efektivitu některých porážek a zpracovatelských podniků. Ta plyne z jejich velikosti, protože jsou několikanásobně větší než naše největší jatka. Přesto by se ale rozdíly v cenách měly pohybovat maximálně v řádu korun a ne tak jak je to vidět v našich obchodech, kde je dovozové vepřové maso často levnější o desítky procent. Takhle velké rozdíly vysvětlit nedokážu a musel bych spekulovat o skrytých podporách vývozu v některých zemích nebo o dumpingu. Obojí je však v rámci Evropské unie zakázáno.

Nalezli čeští chovatelé cestu k vyšší konkurenceschopnosti na trhu?

Pokud se budeme bavit o chovu prasat, pak je to přesně naopak. Po vstupu do Evropské unie jsme ani zdaleka nebyli konkurenceschopní. Od té doby ale se ale situace úplně změnila. Technologie, ve kterých jsou prasata chována, byly od základu přebudovány, a naprosto se změnila i genetika, krmení a péče o zvířata. Výsledkem je obrovský posun v užitkovost. Velmi dobře je to vidět například na počtu selat. Zatímco při vstupu do Evropské unie bylo z každého vrhu odchováno 8 selat, dnes je to již 12,5 selete. Dá se tedy říci, že ve všech těch změnách naši chovatelé konkurenceschopnost naopak nalezli. Dosahují totiž stejných výsledků jako jejich kolegové v západní Evropě.

 Jak jsou na tom Češi s konzumací vepřového masa? Proč patří k nejoblíbenějším druhům masa?

Vepřové nepatří k nejoblíbenějším druhům masa - ono tím nejoblíbenějším bezesporu je. Z celkové spotřeby veškerého masa připadá na vepřové celá polovina (42 kg/osobu a rok). Určitě je to dáno našimi stravovacími návyky a historií. Vepřové maso však jde naproti i moderním trendům ve stravování. Rozhodně už dávno není pravda, že vepřové maso rovná se maso tučné a nezdravé. Popularita vepřového je podle mého názoru v jeho variabilitě. Vybere si zde totiž opravdu každý. Fanoušci zdravého životního stylu, kteří dají přednost masu s minimem tuku, si vyberou kýtu nebo kotletu, která má obsah tuku srovnatelný s kuřecím masem. Gurmáni naopak sáhnou po něčem alespoň mírně protučnělém, protože málo platné, tuk byl, je a bude nositelem chuti a vůně.

V jakém věku a jaké velikosti jdou prasata na porážku? Existuje ideální věk a velikost?

Tahle otázka souvisí s obsahem tuku v mase. Dnes jdou prasata na porážku průměrně ve 115 kilogramech. To je obrovský rozdíl proti době našich rodičů, kdy byla prasata porážena ve váze přinejmenším o 15 kilogramů vyšší. Navíc obrovský posun v genetice, výživě a technologiích znamená, že zvířata rostou mnohem rychleji. Porážkové váhy tak dosáhnou už ve věku šesti měsíců. 

Jak může spotřebitel poznat na obalu vepřového masa výrobce a nikoliv posledního zpracovatele?

Tahle záležitost je dnes naštěstí už dávno vyřešena. Podle legislativy musí být na obalu masa vždy uvedena země, kde se zvíře narodilo, kde bylo chováno a kde bylo poraženo. Informace musí být k dispozici i u nebaleného masa, které si budete kupovat u pultu. Každý si tedy může snadno vybrat původ masa bez toho, aby byl za maskován zemí poslední operace. Tohle samozřejmě platí jen u výsekového masa. U masných výrobků se bohužel původ suroviny zatím nedozvíme. Ve spolupráci s Potravinářskou komorou se ale snažíme rozvinout koncept České cechovní normy tak, aby mohla pomoci orientaci i u masných výrobků.

Hledí český zákazník na původ a na kvalitu? Nebo se řídí pouze cenou masa?

V tomhle ohledu se naštěstí časy velmi výrazně mění. Skupina lidí, kteří se při nákupu řídí i podle jiných kritérií než jen podle ceny, se stále zvětšuje. Kvalita, bezpečnost a původ potravin se stávají při prodej důležitými argumenty. Věřím, že právě požadavky spotřebitelů jsou to jediné, co může přesvědčit obchodníky, aby dali přednost českému vepřovému. V podstatě se tak dá říct, že máme vše ve vlastních rukou.