Jídlo je alchymie, říká Ivana Jirešová

18.04.2013 Jaroslav Panenka

V seriálu Ordinace v růžové zahradě se Ivana Jirešová coby barmanka Lucie dokáže suverénně chopit jedné láhve tvrdého alkoholu za druhou, v civilním životě je herečka naopak známá jako propagátorka zdravého životního stylu.

Všechny poučky o racionální výživě ovšem bere se sympatickým nadhledem, a tak moc dobře ví, že když se chystá na oslavu, kde se k přípitku pozvedne nějaká ta sklenka, musí do žaludku dostat něco docela jiného než například dýňová semínka.

Kdy jste si vlastně osvojila zásady správné výživy?

Ve čtyřiadvaceti letech jsem chodila s klukem, který se věnoval kulturistice. Svůj sport bral nesmírně vážně se vším, co k němu patří – tedy i se správným stravováním. Já jsem v té době taky cvičila, ale téhle problematice jsem nevěnovala zas takovou pozornost, to až on mě na ni přivedl. Začala jsem sledovat, co jí a taky kdy si na jídlo vymezí čas. Vysvětloval mi, jak to v těle funguje, kdy je třeba dodat mu sacharidy, kdy bílkoviny, kdy je dobré nechat ho odpočívat, proč je ve stravování nutná pravidelnost…  Zkrátka zasvětil mě do péče o tělo, o níž jsem z tohoto pohledu tenkrát moc nevěděla. Další zásadní krok jsem potom učinila, když do mého života prakticky vstoupila jóga. Ta vás k otázkám zdravé výživy navede sama od sebe, jde o její nedílnou součást. Jestliže cvičíte, detoxikujete a čistíte organismus, nemáte pak na škodliviny ani chuť. Víte, že lehké jídlo strávíte relativně rychle a za hodinku už můžete třeba právě cvičit, zatímco například po smaženém je vám těžko několik hodin a dlouho ho cítíte. 

Jste tedy svědomitá, disciplinovaná strávnice?

Neříkám, že se správného jídelníčku striktně držím, mám k jídlu, myslím, normální přístup. Pokud dostanu na něco chuť nebo jsem vyčerpaná, klidně si něco nezdravého dopřeju, třeba i čokoládu. Akorát že člověk dojde díky józe sám od sebe do stadia, kdy si škodlivější pokrmy prostě nedá, hlavně ne v nesprávný čas. Večer se najím opravdu jen málokdy, jenom výjimečně na nějaké párty či při podobné příležitosti. To si něco zobnu, třebaže už v tu chvíli vím, že se tak pro následnou noc dobrovolně zříkám zdravého spánku. V posteli pak sebou melu, spí se mi těžko. Přitom lidstvo je na takové hodování zvyklé, v minulých staletích se přeci jedlo i pilo několik dní a nocí v kuse. Takže taky já občas zhřeším, to k tomu patří. Moje tělo je potom v takovém šoku, že začne pracovat zase jinak. Ničemu se nevyhýbám, jím podle toho, jak se zrovna cítím.

Jak si máme představit Váš jídelníček, pokud si zrovna nedopřáváte nějaké to hříšné sousto?

Mám-li začít snídaní, například jogurty na mém stole nehledejte, ty si nekupuju. Ale každé ráno si musím dát chleba, ať se děje, co se děje. Mám ráda jeho chuť. Miluju taky žervé, takže si ho namažu na celozrnný chléb a posypu třeba bazalkou. Pokud se můžu zdržet doma déle, začnu den ovocem, tím je nejlepší nastartovat organismus. Přestala jsem snídat kávu, protože z jógy vím, že tělo se detoxikuje ještě v průběhu dopoledne, kafe si tedy dopřávám až po dvanácté. Ráno si nejčastěji uvařím zelený čas medem a citronem. Ke svačině si dám ovoce nebo tyčinku a pokud jde o oběd, záleží, v jaké jsem ten den kondici. Když mi chybí energie, pustím se do hlavního chodu i s přílohou, když naopak energií zrovna překypuju, sním jenom přílohu, kupříkladu kuskus se zeleninou, případně těstoviny. Tím končím se sacharidy, večeřím zeleninové polévky, jindy si kousnu do sýru, čas od času si i upravím maso na přírodu, prostě jím bílkoviny, protože ze sacharidů podávaných večer zbytečně tloustneme.

Jaké máte zkušenosti s našimi obchody s potravinami? Jsou podle Vás dostatečně zásobené pro každého, kdo se rozhodne pro zdravou výživu?

Myslím, že dneska jsme na tom už dobře. Kdo chce jíst zdravě, ten si na trhu vybere. Problém vidím spíš ve stále ještě hodně rozšířeném názoru, že zdravá výživa je drahá. Kdekdo se lekne a radši zůstane u svých zlozvyků, aby neutrácel. Přitom jde o předsudek, to vím sama ze svých zkušeností. Nemusíte nutně chodit do odborných prodejen, já taky nemám čas vyhledávat speciální potraviny. Snažím se kupovat hlavně ovoce, zeleninu, celozrnné výrobky. Třeba bílkoviny najdete v luštěninách, které vám rozpočet příliš nezatíží, a divili byste se, jaké zázraky dokážou například sezamová nebo lněná semínka, ve kterých je spousta antioxydantů a minerálů, takže stačí je přisypat do všeho, kde vám budou chuťově vyhovovat. Takhle jednoduše si zvýšíte imunitu. Budete mít víc energie, než kdybyste se cpali rohlíkem s vlašským salátem.

Teď také hovoříte z vlastní zkušenosti?

No jistě. Za studentských let jsem to málo peněz, co jsem měla, utrácela radši za módu nebo parfémy než za jídlo, takže docházelo i na takové „lahůdky“. Nebo jsem na celý den měla jedny Be-Be sušenky. Libovala jsem si, jak toho využiju – že ušetřím a ještě zhubnu. Samozřejmě jsem nehubla, spíš jsem byla unavená, odnášely to vlasy, nehty… Jídlo je zkrátka alchymie!

Před pár lety jste se přestěhovala do domku se zahradou na okraji Prahy. Stala jste se vášnivou pěstitelkou?

To o sobě rozhodně tvrdit nemůžu. Víte, mám spíš zahrádku než zahradu, opravdu je maličká. Vešlo se mi na ni několik okrasných rostlin a stromků, na které je radost se dívat, z bylinek jedině máta a rozmarýn. Navíc v pěstování nemám žádné velké zkušenosti, to se spíš obracím na kamarády nebo rodiče, kteří mají zahrady větší a jsou protřelými pěstiteli. Já bych si svými zatím pravděpodobně marnými pokusy něco vypěstovat zahrádku jenom hyzdila. (smích)

Pocházíte z jižních Čech. Odvezla jste si do Prahy nějaké oblíbené krajové speciality?

Ve většině rodin závisí především na matce, jak se v nich vaří, ani u nás tomu nebylo jinak. Maminka je z východních Čech, takže vyloženě jihočeské kuchyně jsme se doma nedrželi. Už máma mě hodně zvykala na zeleninu a nejvíc od ní miluju její rajskou omáčku, přidává do ní skořici i hřebíček. Tu jsem se musela naučit. Díky tátovi zase vím, že než se jde na oslavu, má si člověk zakousnout špek s chlebem. (smích) Taky vzpomínám na jediné jídlo, které táta vaří, což jsou pečené brambory na sádle s česnekem. Sice po nich bolí břicho, ale jde o velkou dobrotu.

Jak jste se jako kuchařka proměnila, když jste se sama stala mámou?

Zásadně, protože do chvíle, než se mi narodila Sofinka, jsem v podstatě nevařila. Vedle divadla a natáčení jsem ještě chodila do práce, takže pokud vyšel čas, skočila jsem si někam na oběd a večer jsem doma už nějak zaimprovizovala. S narozením dcerky se můj přístup pochopitelně změnil, zjistila jsem, že jsem rodinný typ a vaření mě baví. Neodvažuju se po těch pár letech říct, že mi i bezchybně jde, na to mi ještě chybí potřebná praxe, a jak se říká, žádný učený z nebe nespadl, což platí v tomto oboru stejně jako v jakémkoli jiném. Bezpochyby se ještě musím hodně učit, nicméně přijde mi podstatné, že nevycházím z kuchyně otrávená. Třeba moje sestra je dobrá kuchařka, ale nemá z toho zvláštní potěšení. Spíš u sporáku nadává. (smích) To já považuju za malý zázrak, když můžu někomu uvařit a vidím, že si dotyčný pochutnal. Ještě nedokážu jídlo naservírovat tak, aby na talíři také skvěle vypadalo. Všichni samozřejmě jíme i očima a pro mě nazdobená porce zatím znamená výzvu dostat se zase o stupínek výš. 

Probíráte s kamarádkami recepty a kulinářské fígle?

Nijak často. I když v Liberci mám jednu kamarádku, která je spíš ve věku mojí maminky a která je úžasná hospodyně, takže s ní je radost si o vaření povídat. Rozebíráme ho pořád. Od ní se učím, volám jí o radu, jakmile si zrovna s něčím doma v kuchyni nejsem jistá, posíláme si recepty. Navíc je radost ji při vaření sledovat, ona každé jídlo připravuje s takovou láskou, že si na ni nelze nevzpomenout, když se pak sama postavím ke kuchyňské lince. Má obrovskou výhodu, že se může starat pouze o svou domácnost, to je na výsledku znát. Něco jiného je, pokud ženská přilítne večer z práce a musí rychle nakrmit rodinu.

V úvodu jsem zmínil barmanku Lucii, vaši postavu ze seriálové Ordinace. Jak byste se uměla ohánět na jejím místě za barem?

Všechno, co donese Lucie hostům na stůl, připravují rekvizitáři. Ale já bych v její pozici tak úplně bezradná nebyla, protože jsem si svého času v baru přivydělávala, abych se s ohledem na opravdu velmi nízkou gáži v divadle tenkrát vůbec nějak uživila. Takže umím pracovat se strojem na různé druhy kávy, a pokud bych mohla mít po ruce tahák, zvládla bych i namíchat koktejly. Mnohé už jsem zapomněla, sama míchané nápoje nepiju, čili nápověda by byla nutná.

Nepřipadala jste si takhle obklopená alkoholem jako na nepřátelském území?

Občas jsem byla obklopená nejen alkoholem, ale i alkoholiky. (smích) Nicméně nebojte, já nemám úplně záporný vztah k pití. Poslední dobou jsem si navykla dát si večer deci dobrého červeného vína. Myslím, že to má něco do sebe a alkohol v takovém množství může i prospět zdraví. Ovšem říkám deci, ne láhev!

Na obrazovkách vás vídáme nejčastěji za barem. Kam se za vámi můžeme přijít podívat do divadla?

Na konci loňského roku jsem měla v Plzni premiéru muzikálu Nine. Z něho mám velkou radost, jeho předlohou je slavný Felliniho film 8 1/2. V libereckém divadle hraju ve Zpívání v dešti a s jednou divadelní společností jezdím po celé republice s komedií Peklo v hotelu Westminster. V Praze mě pak můžete momentálně vidět v Divadle Broadway v muzikálu Kat Mydlář, v Divadle Palace ve hře Líbánky a v Divadle Kalich v detektivní komedii Splašené nůžky, při níž se my herci vydáváme zcela všanc divákům v hledišti. To je velký adrenalin.

RECEPTY:

Staročeská cizrna

Doba přípravy: 1 hodina, na 4 porce

Ingredience: půl balíčku cizrny, 1 lžíce sádla nebo másla, 2 stroužky česneku, hrst čerstvé petrželky, čerstvě nadrcený pepř

Postup: Cizrnu namočíme zhruba na 10 hodin (ideálně přes noc). Poté ji v nesolené vodě uvaříme do křupava (tedy asi 45 minut), v závěru vaření hlídáme, aby se nerozvařila. Scezenou cizrnu opékáme na pánvi na sucho 8 minut za častého prohazování. Až na ni budou znát hnědé flíčky, přidáme sádlo nebo máslo, najemno nastrouhaný česnek, čerstvé petrželové listy a pepř. Pak ještě zhruba 2 minuty opékáme. Podáváme jako přílohu k masu nebo i jako hlavní jídlo.

Rajská omáčka se skořicí

Doba přípravy: 45 minut, na 5 porcí

Ingredience: 60g másla, 100g cibule, 200g mražené zeleniny, 70g hladké mouky, 200g rajského protlaku, sůl, cukr, citronová šťáva, mletá skořice, olivový olej

Postup: Jíšku z části másla a mouky zalijeme vodou, přidáme skořici a půl hodiny povaříme. Na oleji krátce orestujeme na kostičky nakrájenou cibuli a mraženou zeleninu, rovněž zalijeme vodou, osolíme a podusíme, poté přidáme provařenou jíšku, cukr, rajský protlak. Podle chuti dochutíme citronovou šťávou, prolisujeme a můžeme podávat.