Jsem gastrofetišista a gastrosexuál a nebojím se to přiznat

24.11.2014 Tereza Jelínková

Zatímco většina patnáctiletých dětí řeší pubertální problémy, on v tom věku přemýšlel, jak se vyrovnat se životem na vozíku.

Úraz ho z velké části připravil o hybnost. Ale nikoli o chuť k životu - a už vůbec ne k jídlu. Paralympijský plavec Jan Povýšil o sobě říká, že je gastrofetišista a gastrosexuál.

Můžete mi vysvětlit, co přesně „gastrofetišista“ znamená? Slyším to poprvé.

To je někdo, kdo miluje kuchařky. Knižní kuchařky, i když nevidím důvod, proč nemilovat i kuchařky jako takové... Případně časopisy o jídle, blogy atd. Ale jen na ně kouká, rád si v nich čte a přemýšlí, jak co chutná. Je schopen se hodiny dívat na pořady o vaření. I když tam není třeba jediný recept, jako v některých soutěžích, ale vaří se tam, a to je podstatné. Vlastně je takový člověk skutečný fetišista, jen bez sexuálního podtextu.

A gastrosexuál? To už si neumím představit vůbec.

To už je právě sexuální podtext jídla. Jsou pokrmy, které vás spolehlivě vzruší, mě třeba milovaná svíčková od táty.

Jak to vypadá, když člověka vzruší svíčková?

Znáte Pavlovovy psy? Tak zhruba tak nějak. Právě mi na stůl ukápla slina, a to jsem si tu svíčkovou jen představil…

To s Vámi třeba film Julie a Julia musel dělat divy.

A víte, že ani ne? Viděl jsem ho, ale nijak zvlášť mě nenadchnul. Asi proto, že je mi osobnost Julie Fairchildové tak trochu neznámá. Možná kdybych vyrůstal v Americe, bude to jiné. Na druhou stranu mě hodně bavil seriál Šéfkuchař na divoko.

Máte nějakého oblíbeného šéfkuchaře?

Jasně. Napadají mě Gordon Ramsey, Jamie Oliver, samozřejmě Zdeněk Pohlreich. A spousta dalších jako Titus Eliáš, který dělá nejlepší tatarák v Praze. Pak je tu řada dalších, které si nepamatuju, protože mám mimořádně špatnou paměť na jména.

Sám rád vaříte. Jaké jídlo jste se naučil dělat jako první?

Míchaná vajíčka to myslím byla. A pak párky, vaječná omeleta a určitě něco z časopisu Ohníček nebo ABC. Ale až v poslední době jsem pochopil, že míchaná vajíčka jsou umělecký výtvor a to, jak jsem je dosud připravoval, byl spíš masakr.

V kuchyni experimentujete, nebo spoléháte na osvědčené recepty, rady maminky a návody v kuchařce?

Vlastně tak nějak obojí. Ono někdy je lepší radši neexperimentovat a spolehnout na správný návod. Experimenty si nechávám na svoje jídla mezi tréninky, když už nevím, čím doplnit kus masa.

A jak to vypadá, když experimentujete?

Zkouším různé recepty, které někde najdu. Obvykle se to ale týká pečení. Mám totiž hrozně rád sladké. Jenomže zas až tak moc rád nepeču. Dává to smysl?

Kdo je Jan Povýšil?

Český reprezentant se před úrazem, který mu změnil život, věnoval závodně pozemnímu hokeji a patřil k nadějím českých juniorských národních výběrů. V 15 letech se v Itálii na skluzavce v aquaparku nešťastně zranil, prožil klinickou smrt a ochrnul od krku dolů. Hned v tomtéž roce se začal věnovat plavání a jen o rok později už byl čtvrtý na mistrovství světa. Postupně se vypracoval ve špičkového závodníka. Má doma pět bronzových medailí z paralympijských her (1 ze Sydney, 3 z Pekingu a 1 z Londýna), titul mistra Evropy a vicemistra světa. Kromě plavání se Jan Povýšil intenzivně věnuje fotografování, má za sebou několik úspěšných výstav.

Docela ano. Doma vaříte spíš Vy, nebo přítelkyně?

Jsem raději, když vaří Vanda. Ale jako správný muž moderní doby si samozřejmě i já někdy rád stoupnu ke sporáku a vyplodím něco naprosto úžasného. I když pravda je, že poslední dobou moc nevařím, protože máme ochutnávací a zkoušecí období, takže se spíš stravujeme někde venku. Ale když už ze mě něco vypadne, bývá to italská kuchyně. Těstoviny, maso, ideálně co nejjednodušší jídlo. Ale zato z dokonalých surovin.

A přítelkyni chutná, když vaříte vy?

Obvykle jo. Jediné, co jí nechutná, je, když dochucuju tatarák. Nějak mi to nevychází.

Platí u Vás doma, že láska prochází žaludkem?

Naprosto jednoznačně. Dokonce nás přátelé už i nařkli z toho, že nemáme jiné společné téma. Ale my prostě jen oba máme rádi jídlo. Umíme si užít všechno – českou klasiku i exotičtější kuchyně. Teď jsem třeba objevil vietnamskou kuchyni, která je v podstatě jednoduchá, ale neskutečně dobrá. Na druhou stranu, předložte mi svíčkovou, rajskou, knedlo vepřo a budu vás zbožňovat taky.

Někde jsem se dočetla, že jste velkým milovníkem hamburgerů. Kde jste zatím jedl svůj nejlepší?

Těžká otázka. Hodně těžká. Ale asi nejlepší byl zatím v The Tavern na Žižkově. Nicméně ještě nemám vyzkoušen Dish a Black Dog.

Máte za sebou návštěvy různých mezinárodních akcí. Jak třeba vzpomínáte na Peking, co se týče jídla? Je velký rozdíl mezi „čínou“, jak ji známe my, a tou, která se dělá tam?

Přiznám se, že nevím. Je to smutné, ale vzhledem k tomu, že na závodech a na Hrách zvlášť má hlavní slovo, co se volného času týče, reprezentační trenérka a naše vlastní zodpovědnost, není většinou příležitost si cizí kuchyně užít. V den příjezdu už jsme na prvním tréninku, a protože nesmíme riskovat zdravotní problémy, stravujeme se jen v jídelně v paralympijské vesnici. A jelikož plavání má program snad nejdelší ze všech sportů a já navíc většinou absolvuji téměř všechny disciplíny, neměl jsem nikdy šanci ochutnat nic lokálního. Až na Argentinu a Austrálii, ale to mě až tak nenadchlo.

Co jste tam ochutnal?

V Argentině steaky a flan, což je takový jejich pudinkový dezert, a v Austrálii klokana a poprvé sušené maso.

Musíte se nějak kvůli závodům hlídat, nebo jíte, co se Vám zachce?

Musím se hlídat pořád, protože mám sklony k velmi rychlému nabírání hmoty, ale té tukové, nikoli svalové. Na druhou stranu nevidím důvod, proč si nedat kvalitní hamburger nebo pizzu. Kde se hlídám opravdu pečlivě, to jsou právě závody. Zatímco Michael Phelps jí pizzu, já trpím na sushi a rybu s rýží. I když závěr Her v Londýně pro mě byl ve znamení velkého burgeru denně, abych jednodušeji doplňoval energii, protože jsem bral antibiotika.

Jakožto sportovec musíte mít nutně kladný vztah k ovoci a zelenině. Nakupujete spíš ve velkých obchodech, nebo si zajdete na trh?

Ale nemusím, popravdě si úplně s ovocem a zeleninou nerozumím. Mám radši kus masa a zeleninu jako přílohu. Ale když už ovoce a zeleninu, tak kvalitní z trhu nebo domácí od rodičů a sousedů z vesnice. To stejné platí u vajec a masa.

Co je pro Vás při nákupu potraviny podstatné?

Kvalita, ale i cena vzhledem k tomu, jakou mám spotřebu masa a vůbec potravin. Proto mám třeba rád vietnamské tržnice, kde se dá koupit kvalitní zelenina za pár korun. A co se týče masa, tady opět spoléhám na zdroje z vesnice u rodičů. Krůty, divočáci atd. A když nejsou, dají se už teď v Praze najít špičkoví řezníci. A u těch holt utratím za maso i víc, než bych chtěl.

Které jídlo byste si nikdy nedokázal odepřít, i kdyby na tom s nadsázkou řečeno závisel Váš život?

Zmrzlinu. To je můj největší problém. Vzdám se čokolády, knedlíků, omáček a dokonce i uzenin. Ale zmrzlinu neopustím.

Když k Vám má přijít návštěva, máte osvědčené nějaké pohoštění, nebo vždy hledáte něco nového, čím byste oslnil?

Pokouším osud a hledám v kuchařkách svých dvou oblíbenců. Přeci se nebudu opakovat. Ne že by na tom bylo něco špatného – třeba můj táta se umí opakovat skvěle, jeho guláš i svíčková jsou vždycky famózní.

O prázdninách jste se zúčastnil 49. filmového festivalu v Karlových Varech, jaké dobroty jste ochutnal tam?

Třeba zahajovací párty v Puppu byla úžasná. Kuchaři se extrémně vytáhli, grilovaný mečoun byl úchvatný. A k tomu jsem si dopřál svoji oblíbenou večeři na benzínce – párek v bagetě. Je to sice extrémní „prasárna“, ale k festivalu patří. Taková tradice.