Jsme moderně nemoderní

13.11.2013 Tereza Květoňová

Seriál o školních jídelnách zakončujeme rozhovorem s vedoucí školní jídelny při Základní škole Zbiroh Evou Květoňovou.

Vidíte v posledních letech nějaké viditelné změny v názorech na úroveň stravování ve školních jídelnách?

Myslím, že se názory na školní jídelny konečně mění k lepšímu. Vedle odborníků přišli rodiče i veřejnost na to, že školní jídelny jsou nezbytným a velmi užitečným článkem ve výchově dětí, že byly nespravedlivě obecným veřejným míněním zatracovány. Jde to asi ruku v ruce s větším důrazem na zdravý životní styl a velkou pozorností věnovanou vaření a jídlu vůbec. Vezměte si jen, kolik je dnes v televizi pořadů o vaření. Nicméně je to zároveň výsledkem úsilí mnoha stovek zaměstnanců školních jídelen, aby jejich služby byly lepší, nabídka jídel pestřejší a používané suroviny zdravější. V poslední době jsem zaznamenala, že i média značně přehodnotila svůj postoj a jestli dnes v televizi či v rozhlase slyším něco o školních jídelnách, tak je to v pozitivním slova smyslu.  

Všude kolem sebe slyšíme, jak se zhoršují stravovací návyky českých dětí. Jací jsou při příchodu do jídelny letošní prvňáčci?

Neviděla bych to tak černě. Zrovna letošní prvňáci mi přijdou fajn. Vědí, jak se používá příbor, jídlu se soustředěně věnují a jsou schopni si po jídle uklidit svoje místo. Kolikrát jsou na tom lépe, než osmáci… Je to dáno i výchovou v mateřských školkách, kde už předškoláci v drtivé většině jídelnu navštěvují. Jiná věc je, jak to chodí po škole v rodinách. Je to dobře poznat třeba na tom, zda některý žák úplně odmítá několik druhů jídel, zpravidla proto, že je z rodiny vůbec nezná. Co by určitě dále pomohlo, je prohloubení spolupráce s rodiči, aby nám pomáhali u dětí některé negativní postoje odbourávat.

Jaké jsou mezi dětmi nejoblíbenější jídla?

Jako asi všude je oblíbeným pokrmem klasický kuřecí řízek s bramborovou kaší či rajská omáčka s knedlíky. Ze sladkého si děti rády dají třeba krupicovou kaši sypanou čokoládou nebo nudle s mákem. Několikrát do roka připravuje svíčkovou klasickým způsobem, tedy hezky postaru, tak, že prošpikované maso dusíme se zeleninou do měkka, potom maso od zeleniny očistíme a nakrájíme, zeleninu propasírujeme a povaříme se smetanou, až vznikne lahodná omáčka. Naší svíčkovou sní do posledního sousta dospělí i děti.

Co naopak děti často nejedí a jak se s tím vypořádáváte?

Válčíme s nedojídáním masa. Snažíme se ho nabízet dětem v menších kouskách, což někdy zabere, ale někdy také ne. Problém nedojídání se také výrazně zmenšil zavedením druhého jídla na výběr. Nepříliš oblíbené jsou luštěniny, ale v polévce nebo v kaši jsou rozhodně dětmi lépe tolerovány. Co zůstává oříškem k rozlousknutí, jsou ryby. Ale letošní prvňáci nás velmi překvapili, protože skoro všichni ryby jedí.

Snažíte se do vašich receptů zapracovat moderní postupy přípravy jídel a novinky ve stravování?

Řekla bych, že jsme moderně nemoderní, a sice proto, že jsme odbourali používání hotových výrobků (např. rybích prstů, kapustových karbanátků, plněných bramborových knedlíků, aj.)či připravených základů jídel a omáček, které se běžně používají v síti českých restaurací. Přitom technologické postupy, vycházející z norem pro školní jídelny, samozřejmě dodržujeme. Také co se týče koření a dochucování jídel, snažíme používat čerstvé bylinky nebo jen takové výrobky, které neobsahují soli, glutamáty a spoustu konzervantů. Nabídka těchto potravinářských výrobků se značně zlepšila, je jen třeba je na trhu objevit. Příprava jídel z čerstvých surovin, které si necháváme dodávat, pokud to lze, z místních zdrojů, je někdy časově náročnější, ale za to jsou výsledné pokrmy mnohem chutnější a lépe stravitelnější.  Dobré výsledky máme i s dětmi, které musejí dodržovat nějaký dietní režim, těm určitě náš přístup velmi prospívá. Při přípravě jídel se také snažíme využívat vymožeností moderních přístrojů, kterými máme jídelnu vybavenou.

Kdybyste mohla mít jedno přání týkající se vaší jídelny, co byste chtěla změnit?

Přála bych si vzít děti, co se stravují u nás ve školní jídelně, někam, kde jsou děti rády, že jim na talíři přistane alespoň kousek jídla. Děti do jídla rozhodně nenutíme, ale snažíme se je učit, že mají alespoň ochutnat a pokud nemají velký hlad, tak si mají říci o menší porci. Opravdu vás hodně zamrzí, zvláště pokud víte, kolik úsilí za přípravou jídla stojí, když školák vezme talíř a netknuté jídlo vrátí. Mnohdy si pak za rohem v obchodě koupí bagetu, smažené bramborové lupínky nebo sladkou tyčinku.