Koronavirová doba měla i výhody - vrátila spotřebitele k vařečkám

18.06.2021 Jana Čiháková

Jedním docela zásadním dopadem „doby koronavirové“ je návrat nemalé části spotřebitelů k domácí přípravě pokrmů, zejména proto, že jsou na dlouhé měsíce vyřazeny ze standardního provozu restaurační zařízení. A je to bez pochyby dobře. „Nutí“ totiž lidi jíst kvalitněji a podporuje i odbyt tuzemské produkce.

Důvodů, proč nyní lidé vaří více doma, je ale pochopitelně více, například nárůst počtu lidí, kteří pracují v režimu „home office“, tedy z domova, ale například i regulace školní docházky, a tedy regulace možností dětí naobědvat se po nebo v průběhu vyučování. K domácí kulinařině ale také nepochybně už v minulosti přispěly některé televizní pořady o vaření, množství webových stránek nabízející doporučené postupy a recepty a postupně se také i v tomto trendu projevuje „návrat k přirozenosti“, konkrétně snaze mít suroviny používané při domácím vaření pod kontrolou a k přípravě pokrmů používat co nejméně zpracované výrobky.

Nakupujeme jinak

Část spotřebitelů proto změnila své nákupní zvyklosti a k přípravě domácích pokrmů kupuje více surovin než polotovarů a finálních zpracovaných výrobků. To částečně přispívá k lepší orientaci spotřebitelů, neboť ingredience k přípravě pokrmů jsou často jednosložkové (maso, ovoce, zelenina, mouka atd.), a spotřebitelé tak nemusí luštit množství povinně uváděných nápisů na obalech potravin, včetně dosud nepovinných, ale stále častěji využívaných tabulek nutričních hodnot. Ty totiž, jak ukázal jen několik týdnů starý průzkum veřejného mínění realizovaný společností Ipsos, k orientaci spotřebitele nepřispívají.

Tomu, co je o nutričních hodnotách uváděno na obalech potravin, podle výsledků průzkumu plně rozumí jen 7 procent spotřebitelů a pětina (reálně to ale bude zřejmě více) se v problematice vůbec neorientuje. Nejen změna struktury nákupů potravin, ale i jejich označování přitom znamenají výzvy pro klasické výrobce potravin – stejný výzkum totiž také zjistil, že až 80 procent spotřebitelů by uvítalo označování potravin prostřednictvím pětibarevného semaforu Nutri-Score. Tento systém již některé země zavedly, u nás jej zatím výrobci odmítají, tlaku veřejného mínění ale patrně neodolají.

Čtěte i to, proč Nutri-score nedoporučuje Potravinářská komora

Zpět ale k domácímu vaření a výběru produktů, které jsou k takové činnosti zapotřebí. Pokud přitom bude tento trend nadále pokračovat, může se stát i jedním z nástrojů, jak zvyšovat odbyt tuzemské produkce. Při nákupu potravin k domácí přípravě pokrmů má totiž spotřebitel obvykle představu, co bude doma vařit, a může a měl by při výběru potřebných složek preferovat co nejčerstvější suroviny a polotovary, neboť je v praxi nebude muset delší dobu skladovat. Je přitom zcela zřejmé, že čerstvější jsou z podstaty věci suroviny a potraviny tuzemského původu, a navíc se čerstvost pozitivně projeví při správné přípravě i v chuti a kvalitě výsledného pokrmu. Nákup tuzemských surovin a polotovarů kromě toho představuje i osvětu spotřebitele, neboť jej nutí rozlišovat nejen původ, ale i kvalitu a tedy i výrobce nakupovaného zboží. Domácí vaření tak přispívá, nebo by alespoň přispívat mělo, k vyšší preferenci kvality nakupovaných produktů.

Můžeme si toho více vypěstovat

Se snahou o větší „osobní soběstačnost“ při přípravě pokrmů souvisí i další z trendů – totiž rostoucí zájem o pěstování bylinek, případně ovoce a zeleniny na vlastních zahrádkách, přičemž v případě bylinek stačí i balkon v paneláku nebo rodinném domě. Stále více se navíc rozšiřuje (zejména tedy pro zahrádkáře) spektrum nabídky, co vše lze, a navíc poměrně snadno, prostřednictvím vlastních aktivit pěstovat. Příkladem mohou být třeba jedlé a navíc léčivé houby, také ale třeba vodní melouny, přičemž jen letos na jaře představovala nabídka roubovaných českých vodních melounů více než dvacet různých odrůd. V obou případech (a mnohých dalších, jako je například chřest) jde přitom o produkty, které se do ČR dovážely (a stále dovážejí) za zahraničí, vývoj ale ukazuje, že řadu z nich lze pěstovat buď svépomocí, ale časem možná i průmyslově, přímo v naší zemi. I to je nebo by mohl být důsledek návratu části spotřebitelů k domácímu vaření.  

Vrátíme se ke starým zvykům?

Nejde však jen o vaření – lidé, a zejména mladí lidé, se znovu učí vlastními silami zpracovávat sezónní produkty v podobě kvašení, nakládání, blanšírování či zavařování a uchovat je na dobu, kdy není v naší zemi sklizňová sezóna příslušných komodit. Pokud by i v tomto případě koronavirovou dobu povzbuzený trend vytrval, mohli by naši pěstitelé ovoce a zeleniny pěstovat více zeleniny a ovoce, neboť by se snížilo riziko ztrát plynoucích z často velmi krátké doby trvanlivosti těchto produktů. Vlastním výběrem i zpracováním zemědělských surovin si navíc spotřebitelé lépe uvědomí jejich hodnotu i hodnotu finálních výrobků, což není vůbec špatný důsledek, pokud si našinec uvědomí, jak zásadně mohou být deformovány ceny potravin prodávaných v maloobchodu, ať již směrem dolů v různých slevových akcích, nebo častěji směrem vzhůru nabalováním nákladů u každého článku potravinářské a maloobchodní vertikály.

Na druhou stranu, ne vše lze doma vyrobit

Jedním z příkladů je domácí pečení chleba, což je dnes celospolečenský fenomén, a i když si každý vlastními silami vyrobený chléb chválí, je třeba vědět, že v běžné domácnosti prostě nejsou k dispozici potřebné průmyslové technologie k výrobě „klasického“ chleba. Naopak pečivo lze doma vyrobit relativně snadno, ne vždy ale splňuje výsledek původní očekávání, zvláště když je výchozí surovinou bezlepková mouka. Doma lze také sušit nebo na zahrádkách udit maso, ba dokonce vařit pivo, přesto je ale vhodné zdůraznit, že i pro domácí přípravu pokrmů platí a bude platit, že role potravinářů – tedy zpracovatelů zemědělských surovin, bude nadále nezastupitelná.

Text Petr Havel, foto shutterstock