Lesk a bídy novinařiny aneb Bridget Jones zasahuje v potravinářském sektoru

13.03.2015 Mgr. Jana Uhlířová

„Vy se tak máte! Tu Vaši práci bych chtěla mít. Sedíte pěkně v kanceláři, jíte čokolády a píšete o jídle. To musí být tak báječné,“ slyšela jsem shodou náhod jen za poslední týden třikrát od žen, se kterými jsem se během práce setkala. Ano, nepopírám, zvenku práce v časopise o potravinách vypadá moc hezky.

Co bychom tady také jiného celé dny v redakci dělaly, než jen ochutnávaly vzorky nových potravin a dohadovali se, jestli je lepší Nugeta nebo Nutella? 

Při přemítání o lidech, kteří si myslí, že mám práci snů, a jestli to tak opravdu je, se mi vybavila spousta zážitků s prací. Většina těch pikantních nějak souvisí s testováním za ta léta práce v redakci posbíraných. Třeba vášnivé rozčilování a zvýšené hlasy vyhlášených šéfkuchařů, které jsme pozvali do odborné hodnotící poroty, nad kvalitou českých kynutých a bramborových knedlíků a marné hledání deklarované housky v nich. A také zručnost, se kterou z gumového těsta bramborového vzorku dokázal jeden z šikovných porotců dokonce vytvořit panáčka. Byl hezký, ale brzy se zase rozpadl. Ten panáček, ne šéfkuchař.

Nebo jeden z výrobců knedlíků, který mě a mou kolegyni z MF Dnes pozval na skvělou svíčkovou, byl na nás moc milý a ještě se nám převelice omlouval, že nemá na zapití plzeň (ne, nenecháváme se neobjektivně podplatit domácí krmí, jen jsme vypadaly po celodenním shánění vzorků knedlíků tak trochu unaveně, strhaně a hlavně hladově).

A co třeba takové dvoudenní ježdění po celé matičce Praze, abychom sehnaly všechny požadované vzorky plněných jahodových knedlíků, vrcholící mou snahou nespadnout hlavou napřed do supermarketového mrazáku ve snaze urvat poslední kousek jahodového vzorku před občany důchodového věku, majícími pocit, že zrovna tenhle knedlík s Jiřinkou Bohdalovou na obale potřebují oni.

Výživný byl také test pivních limonád, při kterém se během popíjení prvních tří vzorků záhadně ztratily asistentky ústavu i celý televizní štáb a my, editorky, jsme se tak trochu nedobrovolně přiučily práci servírek. Zato jsme pak, když se našel pan kameraman, byly v televizi! A velmi detailní záběry na naše určité tělesné partie jakbysmet. Dívejte se na svůj zadek nebo poprsí přes celou obrazovku…

Trochu veselejší bylo testování špekáčků na zahrádce hospůdky u Pinkasů za dost chladného dubnového dne, kdy jsme všichni úspěšně předstírali letní pohodu, a vůně opékaných špekáčků se linula centrem Prahy.

Testování švestkových povidel, z nichž se jedna tak strašně nepovedla, že vzorek mnozí porotci odmítali pozřít (pro uklidnění spotřebitelů – tato povidla se již nevyrábějí).

Rozhovor s pánem, který vymyslel margarín, a jeho dojemně nostalgické vzpomínání na staré dobré časy a přátele z firmy, kteří již nežijí. Vybavuje se mi i nelibé aroma produktů, které i přes dobré skladovací podmínky nevydržely až do soudného dne testování. Jeďte si přes půl Prahy s plesnivým loveckým salámem jako zapáchajícím spolujezdcem! Vzorky jsme samozřejmě nakoupily nové. A byly při práci s nimi a chladicími taškami mnohem obezřetnější.

Výsledky testů jsou zajímavé, zákulisí celé show někdy ještě mnohem víc. A hlavně – člověk se toho tolik naučí! Třeba, že si na natáčení pro televizi nemá brát příliš obepnuté oblečení, že televizní obrazovka zvětšuje, a že občas za odměnu opravdu přijde den, kdy můžeme sedět v kanceláři a dojídat vzorky…