Táta je Bulhar, sama jsi v Bulharsku byla 10 let a studovala žurnalistiku. Dokonce jsi držitelkou ocenění Zlatá čočka za kvalitní reportáže. Co tě přimělo k tomu změnit mediální klima?

No vidíš, když se tak zamyslím, mám vystudovaný gympl, kde všechny předměty byly v angličtině, mám vysokou magistra žurnalistiky, ocenění ČTK, dělala jsem šéfredaktorky, makám celý život a stejně to mojí mamce nestačí. To, co teď dělám, podle ní není seriozní práce, ale nějaký trapný showbyznys. J Od dětství jsem toužila být novinářka, bojovat za pravdu a spravedlnost. Chtěla jsem dělat investigativní žurnalistiku, ale jakmile jsem jen nahlédla do světa politiky, a takové té seriózní novinařiny, bylo mi z toho zle.  Rozpadly se mi ideály, a tak jsem si vybrala cestu menšího zla a to byl svět lifestyle, módy, kosmetiky a showbyzu. Pak jsem dostala nabídku hrát a od té doby v seriálech vyplňuju nedostatek tlustých hereček v Čechách. No a z článků jsem přesedlala na knížky. Letos mi bude vycházet už třetí v pořadí, ale první pouze moje pod názvem Deník tlustý kočičandy. 

O životě v Bulharsku si mluvila ve VIP Prostřenu, dokonce jsi vyšvihla i tradiční bulharská jídla. Kdo tě vůbec učil vařit a kdy?

Když mě pozvali do VIP Prostřena, bouchla jsem doslova smíchy a řekla, že asi radši ne. Že děkuji, že jsem poctěna, ale že neumím vařit, nerada vařím, prostě v kuchyni se vidím jen jako požírač, ne kuchař. Smíchy mimochodem bouchnul pak nevěřícně každý, kdo mě viděl v upoutávkách. Ale protože lidi do pořadu nabírá okouzlující Štěpánka Decastelo, nešlo jí odolat a kývla jsem. Navíc mi povolili asistenci táty, který na rozdíl ode mne vaření zbožňuje, tak jsem to brala jako příležitost na vtipně strávený den s ním. Jednou to bude nádherná vzpomínka, takže jsem vlastně vděčná TV Prima, že mi ji umožnila.

Co je tvoje oblíbené jídlo?

Nejvíc na světě miluju sladký, hlavně v podobě zmrzliny, pak meloun a třešně. Co se týče jídla jako vařených pokrmů, tak je to podle nálady, sezóny, podle momentální chuti či rozpoložení. Česká kuchyně je moje asi nejmíň oblíbená. I když mám moc ráda smažák s kaší, párek v rohlíku i chlebíčky jsou fajn. Ale nejsem omáčkový knedlíkový typ. Spíš tíhnu k balkánu, tedy bulharská, řecká, turecká kuchyně. Výborná je taky Asie. Poslední dobou moc nemusím maso. Tak nějak se s věkem mění i chutě. Jako malá jsem neměla ráda olivy nebo plísňoví sýry, teď je baštím s velkou láskou. Jak říkal můj strejda: „K některým chutím musíš dozrát.“Jaké chutě ti připomínají dětství…

Máma mi dělala žloutky s cukrem, to bylo moc dobrý a teď bych to nepozřela. Vzpomínám hodně na babičky, jak českou, tak bulharskou. Jedna dokonale pekla, dodnes je pro mě cukroví babičky Růženky bezkonkurenční. A ano, její knedlíky a omáčky jsem měla ráda. Jenže knedlíky od babí jsem taky tak dokonalý nikde nikdy nejedla. A Mama Bibi, tak se říkalo bulharské babičce, ta zase jela bomby bulharských tradičních pokrmů. Předčí jí jen můj táta. A jinak v dětství bylo sladký takový můj utěšitel. Když mě bylo smutno nebo nějak ouvej, tlačila jsem do sebe cukrovinky. To dělám dodnes, a už nemusím být ani smutná. J Jsem ten typ, co zajídá stres dobrotama. Vím, že vypadám, jako kdybych žila v permanentním stresu, ale co si budeme povídat, život je jeden velkej pytel plnej všeho, ale hlavně stresu.

Tvůj životní partner Prince pochází z Mauriciu. Jaká je jejich kuchyně?

Asi nejvíc tradiční byl jejich pták Dodo. Ten prý chutnal lépe než kuře a lehce se lovil. J Jinak mimo žerty, vlastně ani netuším, co je přímo jejich tradiční. Mauricius je sice maličkatý, tečka na mapě, která vypadá spíš jako smítko, než vyznačení ostrova, ale žije tam mnoho náboženství i kultur. Byl myslím pod Portugalci, Nizozemci, Francouzi i Brity, žijí tam Indové, Arabové, takže jde o takový mix všeho, miš maš kultur i jídla.

Co mu v Čechách chutná?

Omáčky z naší hospůdky. A díky Bohu, jinak by neměl co jíst. J Jinak doma frčí z 99 % na rýži a cokoliv do ní dáš.

Kdo u Vás doma vaří?

Nevaříme nikdo. Opravdu výjimečně zamíchám nějakou omajdu  nebo dělám smaženou rýži a la Aneta. A Prince zase jednou za sto let udělá ty jejich placky roti nebo krevety. Jinak se stravujeme po restauracích či na objednání. Máme oblíbenou burgrárnu Burger Pub Na Hubálce, tam dáte jejich zapečený nachos nebo burgera a už nikde jinde vám nebudou tolik chutnat. Stejný efekt má naše milovaná sušárna Imperial Sushi.