Mýty a polopravdy o anorexii a bulimii

23.08.2010 Tomáš Miškovský

Co se vám vybaví pod pojmem anorexie a bulimie? Nejspíš mladičké dívenky vyhublé až na kost a zvracející po každém jídle... Ve skutečnosti se jedná o poruchy příjmu potravy.

V obecném povědomí se tyto poruchy týkají většinou jen puberťaček a bulimie s anorexií jsou spíš jakousi „kosmetickou“ vadou patřící k životnímu stylu. Jaká je skutečnost?

MÝTUS: PORUCHAMI PŘÍJMU POTRAVY TRPÍ JEN DÍVKY V PUBERTĚ

Je pravda, že většina poruch příjmu potravy se skutečně objevuje mezi dospívajícími dívkami, ale rozhodně nejde o jedinou skupinu, která se s tímto typem nemoci potýká. Podle podrobné americké studie National Association of Anorexia Nervosa and Associated Disorders se 10–15 % případů poruch příjmu potravy týká mužů.

Mentální anorexie je potom celosvětově třetím nejčastějším chronickým onemocněním mezi dospívajícími. Jednapadesát procent případů připadá na věkovou skupinu mezi třinácti a devatenácti lety a v rámci této věkové skupiny se onemocnění nejčastěji objeví mezi šestnáctým a sedmnáctým rokem.

Devadesát pět procent postižených však onemocní mezi dvanáctým a pětadvacátým rokem, takže rozhodně nejde jen o záležitost „náctiletých“.

MÝTUS: ANOREKTIČKU A BULIMIČKU POZNÁTE PODLE ČASTÉHO ZVRACENÍ

Zdaleka ne všechny osoby s poruchou příjmu potravy musí po každém jídle zvracet, ačkoli jde o obecně vžité přesvědčení. Podle údajů australské společnosti Eating Disorders Victoria pravidelně zvrací 83 % pacientů s bulimií.

Třiatřicet procent bulimiků užívá laxativa a deset procent bere prostředky na hubnutí. U anorektiček je potom situace ještě složitější, protože pacientky preferují před zvracením spíše hladovění, případně nadměrné cvičení.

MÝTUS: ANOREKTIČKY A BULIMIČKY JSOU VŽDY HUBENÉ AŽ VYCHRTLÉ

Jste si jistí, že nikdo z vašeho okolí poruchou příjmu potravy netrpí, protože na kost vyhublého člověka byste přece poznali na první pohled?

Zdaleka ne všechny anorektičky ale dosáhnout extrémního stupně vyhublosti. Někdy se mohou pohybovat „jen“ na hranici podváhy, nebo několik málo kilogramů pod ní. Jsou sice velmi štíhlé, ale chybí jim typický „anorektický vzhled“ a nejsou zcela vyhublé. To však v žádném případě neznamená, že by jejich choroba byla méně závažná nebo méně nebezpečná.

MÝTUS: MENTÁLNÍ ANOREXIE NELZE VYLÉČIT

Není pravda, že anorexie se nikdy nedá úplně vyléčit a symptomy se všem postiženým vrací stále znovu. Je pravda, že mentální anorexie patří k nejobtížněji léčitelným poruchám a zcela se vyléčí jen minimum pacientů.

Lékařské statistiky, citované například britskou společností Disordered Eating, udávají, že léčitelných je přibližně jen 30 % případů mentální anorexie. Ostatním se nemoc opětovně vrací a může propuknout prakticky kdykoli. Léčbu této poruchy navíc významně ztěžuje neochota pacientů spolupracovat a léčit se.

MÝTUS: NA BULIMII SE NEUMÍRÁ

I když ke smrti vede mnohem častěji anorexie než bulimie, neznamená to, že by důsledkem mentální bulimie nemohlo být úmrtí pacientky. Podle Eating Disorders Victoria postihuje bulimie dvakrát až třikrát více lidí než mentální anorexie.

Přibližně 4 % bulimiček na toto onemocnění také zemře. Ve většině případů jde o důsledek nadměrného užívání laxativ a provokovaného zvracení, které může vést k poškození jícnu, nedostatku minerálů a dehydrataci. Podle statistik je nejčastější příčinou úmrtí bulimiků právě poškození jícnu nebo zástava srdce.

MÝTUS: LIDÉ S PORUCHOU PŘÍJMU POTRAVY NECHTĚJÍ VE SKUTEČNOSTI POMOCI

Vzdor, neochota spolupracovat a nesouhlas s léčbou je u osob s poruchou příjmu potravy velmi obvyklou překážkou. Na druhou stranu výsledky studie publikované v American Journal of Psychiatry ukazují, že pacienti s poruchou příjmu potravy, u nichž byla léčba zahájena bez jejich souhlasu, dosahovali po skončení terapie stejně dobrých výsledků jako ti, kteří na ni nastoupili z vlastní vůle.

Kromě toho pacienti, kteří byli léčeni proti své vůli, po skončení léčby projevovali lékařům mnohem větší vděk a uznávali jejich zásluhy.