Není trh jako trh

18.07.2013 Redakce

Zatímco jedni nedají na trhy nedají dopustit, druzí se ohánějí pochybami o původu prodávaných potravin a nedostatečné hygieně. Jak je to ve skutečnosti?

Zákazníky trhů jsou především lidé v mladším středním věku obecně, hlavně skupina 31 až 35 let (12 %) a senioři, zejména 66 až 70 let (12 %). Tyto skupiny pak nejčastěji na trzích nakupují ovoce a zeleninu (80 %), mléčné výrobky a pečivo (28 %), maso, ryby a uzeniny (27 %), koření, houby, vejce, med, nápoje, květiny, sadbu a bylinky. Většinou na trhu průměrně utratí od 100 do 300 Kč.

„Dnešní zákazníci na trzích jsou již poučenější a vybíravější,“ říká Tomáš Popp z občanského sdružení Envic, které pořádá Plzeňské farmářské trhy. „Požadují přesné informace a našli si své oblíbené prodejce, takže experimentují méně než v předešlých letech.“ Existuje však přes naši dnešní poučenost něco, na co bychom si na trhu stále měli dávat pozor? „Nešvarem zůstávají pochybní prodejci či spory o autentičnost potravin,“ říká Popp. „A někteří prodejci jsou stále laxní při dodržování hygienických předpisů.“

Farmářské produkty pod střechou

Sledujeme však i nové trendy v prodeji farmářských potravin. Oblíbený je prodej bedýnek, prodej ze dvora či prodej farmářských produktů v kamenných obchodech, které nabízejí sortiment podobný trhům od uzenin přes pečivo až po mošty. „Výhodou je, že tento druh prodeje podporuje prodej lokálních výrobků, tedy potravin, které nenabízí běžná obchodní síť a tzv. potravin s tváří, tedy potravin originálních, autentických. První takové prodejny se začaly objevovat v roce 2010, dnes fungují celé sítě jako Náš Grunt, Farmářský obchod či Sklizeno,“ říká Popp. „Spotřebitelé u nich oceňují především široký sortiment a celoroční provoz. Na druhou stranu jim trochu chybí kontakt přímo se sedláky a mírně vyšší ceny než na trhu.“

Nebojte se ptát!

Jaké jsou nešvary prodejců na trzích, na co si dávat pozor a proč se máme začít prodejců vyptávat? Tyto otázky jsme položili Josefovi Dubnovi, tiskovému mluvčímu Státní veterinární správy České republiky, která dlí nad kontrolou trhů.

Jaký prohřešek odhalí kontroly veterinární správy nejčastěji?

Nejčastější prohřešky jsou ty, kdy prodejci nesplní podmínky dodržení teplotního řetězce. Časté jsou i problémy s prošlým zbožím nebo neschopnost doložit původ výrobků. Pochybení zjišťovaná při prodeji neznamenají přímé ohrožení zdraví lidí, ale za určitých podmínek by tomu tak mohlo být.

Pro představu lze uvést výsledky kontrol. V roce 2012 provedli inspektoři celkem 446 kontrolních akcí na 179 schválených tržištích a tržnicích, kde se konaly farmářské trhy. Ve 128 případech inspektoři vyměřili pokuty za více než půl milionu korun. Nešlo o závadná tržiště, ale o jeden či dva subjekty z řádu dvaceti až třiceti, které produkty na trhu nabízejí.

 Dá se konstatovat, že se kvalita trhů zlepšuje?

Poučili se jak prodejci, tak zákazníci. Většina prodejců si uvědomuje, že musejí doložit původ zboží a že je musejí nabízet podle podmínek stanovených veterinárními předpisy. Samozřejmě jsou povinni dbát hygieny a ochrany zboží před kontaminací.

Zákazníci by si měli uvědomit svá práva a povinnosti prodejců. Prodejce musí výrobky správně označovat a rovněž odpovědět na dotazy týkající se původu zboží nebo podmínek pro skladování a konzumaci. Pokud má zákazník podezření na něco, co by nemuselo být v souladu s předpisy, udělá dobře, když kontaktuje místně příslušnou krajskou veterinární správu, popřípadě městskou veterinární správu v Praze, a inspektoři prodejce prověří.

Ani farmářské trhy nejsou zárukou kvality

Je koupě produktu na farmářském trhu zárukou jeho kvality a původu? A jak mají vedle sebe působit velcí a malí prodejci a přitom si neškodit? Zamýšlí se agrární analytik Petr Havel.

Poněkud naivní představy části spotřebitelů, podle nichž jsou potraviny nakupované v klasických maloobchodech odrazem „smetiště Evropy“, zatímco produkty prodávané na farmářských trzích jsou garancí kvality a původu, berou za své. Z výsledků kontrol prováděných dozorovými orgány na tržištích dokonce vyplývá, že četnost prohřešků na těchto prodejních místech je vyšší než v maloobchodních sítích.

Konkrétní strukturu přestupků zveřejnila například Státní veterinární správa ČR a je vhodné vědět, že většina z nich byla z kategorie popření toho, co spotřebitel od farmářských trhů očekává. Řada produktů nabízených na tržištích nemá dohledatelný původ, ani správné označení či název a ani nejsou prodávány v odpovídající teplotě.

Přesto i v letošním roce počet farmářských tržišť stoupá a pomalu se blíží dvěma stům pravidelných prodejních míst. Navzdory předchozím řádkům to přitom není tak špatná zpráva, jak by se mohlo zdát. Kromě toho, že jsou farmářská tržiště žádoucím doplňkem klasického maloobchodního trhu, jsou totiž také důkazem, že je tuzemský spotřebitel ochoten v případě, že věří nějaké potravinářské image, zaplatit za nakupované potraviny vyšší obnos. Tržiště tak bourají obecně platné teze o tom, že se nakupující rozhodují při výběru potravin zejména na základě ceny. To je jistě pravda, významnou roli ale také hraje dobrý marketing.

Jak poznat dobrý trh?

Ostatně, není tržiště jako tržiště, také tento segment trhu se vyvíjí. Loni byla založena Asociace farmářských tržišť (AFT), jejíž ambicí je zvýšit garanci původu prodávaného zboží, a také sepětí s regionem, v němž tržiště působí. Většina prodejních míst ale zatím do AFT nevstoupila. Právě členství v AFT je přitom jedním z  „lakmusových papírků“ při rozhodování spotřebitele, kde potraviny na tržištích nakoupit. Ne všude tomu tak je, v případě AFT ale v drtivé většině ano.

Na druhou stranu je dobré uvědomit si, že klasický „kamenný obchod“ nějaké stupně kvality nerozlišuje – rozdíl je maximálně ve stupni pohodlí spotřebitele, v němž ten nižší představují diskonty. Což v praxi znamená, že u potravin prodávaných v klasickém maloobchodu je garance původu, složení i správného označování potravin vyšší, než na většině farmářských tržišť.