Nevěřte univerzálním dietám, zkuste raději tyto tipy

30.05.2019 Jana Čiháková

Světem koluje nekonečné množství rozličných typů diet, z nichž každá útočí na emoce budoucích klientů celou řadou argumentů tak, aby si člověk vybral právě a pouze tu „nejlepší a správnou“, která „vyřeší“ jeho problémy s nadváhou. Princip hubnutí je přitom jednodušší jen mrknutí oka.

Žádná ze zaručených diet není úspěšná, pokud není doprovázena obecnější změnou životního stylu, především větším výdejem energie. Pakliže budeme „optimálně střídmě a zdravě jíst“ a nebudeme se k tomu také nějak aktivně hýbat, příliš velké naděje na zhubnutí si raději nedělejme. Třetí pravdou je, že dieta a obecně styl vedoucí k hubnutí je proces stálý a nelze jej přerušit po dostatečném zhubnutí návratem k předchozí nevhodné struktuře stravování a opětovnému návratu k nedostatku pohybu.

Ne každý ví, že tloustnutím ani hubnutím počet tukových buněk v lidském organismu od zhruba 20. roku věku, jak v minulosti prokázali švédští vědci, nepřibývá ani neubývá. Nadměrnou a nevhodnou stravou si ale můžeme tukové buňky „vykrmit“, stejně tak prostřednictvím diet a dostatku pohybu mohou tyto tukové buňky zase „zhubnout“. Právě to je důvodem, proč řada lidí po úspěšném absolvování diet sice dočasně zhubne, ale následně, když už dietu nedrží, zase přibere.

Prospěte se k ideální váze

V souvislosti s hubnutím a celkovým příjmem či výdejem energie je mimochodem docela zajímavý mýtus, podle kterého k větší obezitě přispívá delší doba spánku. Není to pravda, je tomu dokonce zcela naopak. Podle výsledků výzkumů na vzorku více než půl milionu lidí (což je v praxi dostatečný počet k tomu, aby výsledky odpovídaly realitě), spí naopak obézní lidé výrazně kratší dobu než lidé s normální tělesnou hmotností. Nedostatek spánku přitom podle výzkumů zvyšuje riziko obezity u dospělých 1,89krát a u dětí 1,55krát. Takže opět – není vše jen o jídle.

Žádné jednosložkové diety!

Komentovat všechny typy doporučovaných diet přitom v praxi nejde, to by bylo na knihu. Soustřeďme se tedy jen na dva typy doporučení, z nichž jedno pracuje se stravou dominantně založené na konzumaci masa, zatímco to druhé zejména na konzumaci ovoce a zvýšeném příjmu antioxidantů - tedy na dva příklady ze zcela opačného spektra dietních jídelníčků. Mimochodem i z toho lze vydedukovat závěr obsažený v titulku tohoto článku - totiž, že žádná z doporučovaných diet nepůsobí plošně.

Tedy ani hubnutí, které je založeno na příjmu masa, respektive živočišných bílkovin a tuků, jehož nejznámější variantou je takzvaná Atkinsonova dieta, paleodieta nebo „strava jeskynních žen“. Hubnoucím jedincům se v tomto případě doporučuje přednostně konzumovat červené maso, maso ryb, tučné sýry, zeleninu, v jiných variantách různé bylinky a jedlé kořeny. Vypadá to na první pohled velmi přirozeně a za přirozenou stravu je také tento způsob vydáván. Navíc je taková skladba stravy pro „masožravce“ velmi lákavá.

Problém je ale v tom, že přirozené strava našich předků není příliš vhodná pro současného člověka. Na rozdíl ode dneška museli naši předkové vydávat daleko větší množství energie, přičemž zejména u mužů byla důležitým prvkem přežití svalová síla, a k tomu se vyšší přísun živočišných bílkovin hodil. Ne že by to nebylo možné i dnes – různé paleodiety ale mohou generovat žádoucí efekty především u sportovců nebo fyzicky pracujících spotřebitelů – což ovšem většina populace není.

Ani antioxidanty vás nespasí

Druhým příkladem je spalování energie v organismu za pomoci různých typů potravin obsahující antioxidanty, jako je různé exotické ovoce, výtažky z něj či přípravky (potravinové doplňky) se zvýšeným obsahem těchto látek. Antioxidanty obecně přitom samozřejmě pro tělo prospěšné jsou a na spalování energií také skutečně příznivý vliv mají. Jako úplně u všech látek obsažených v potravinách ale i tady platí, že nejvíce se projevují účinky příznivých látek až na výjimky (například lykopen v rajčatech) při co nejnižším stupni zpracování, tedy u čerstvých potravin či v tomto případě u čerstvého ovoce. V praxi to znamená, že místo výtažku z ovoce nebo potravinového „hubnoucího“ doplňku je daleko lepší dát si úplně obyčejné české (nebo i jiné) jablko.

Respektujte nastavení těla

Ani pro konkrétního člověka ale nemusí dieta ušitá na míru a tedy skutečně vhodná v praxi zafungovat. I když se to stále ještě podceňuje, výzkumy ukazují, že nejen vzhled či charakterové vlastnosti, ale i zdravotní a stravovací dispozice má na svědomí naše originální a jedinečná genetická výbava. Ve svých pracích na to v minulosti poukázala, mimo jiné, Laura K. Reed z Carolina State University. Podle ní hrají geneticky podmíněné reakce organismu na běžné stravovací návyky v účinnosti diety mnohem větší roli, než speciálnost a nápaditost různých diet. Jednoduše řečeno, pokud je metabolismus geneticky nakódován spíše zásobovacím způsobem, redukční diety ho příliš z míry nevyvedou.

Různé vědecké týmy již přitom odhalily konkrétné geny zodpovědné například za zločinecké či diktátorské sklony, geny odpovědné za nespavost nebo za homosexualitu stejně tak, jako geny snižující odolnost organismu proti HIV nebo rakovině. Bohužel jde stále ještě o jednotlivé články téměř nekonečného řetězce vlivů a souvislostí, a právě v individuálních dispozicích organizmu v reakcích na tu kterou potravinu zatím mnoho komplexních poznatků nemáme. To se ale postupně mění, z již ukončených výzkumných projektů například vyplývá, že třeba chuť k jídlu podporuje více než dvacet chemických látek, nejčastěji hormonů, a zhruba stejný počet chuť k jídlu zase potlačuje. Objevili také látku zvanou ghrelin, která je podle všeho pro intenzitu chutě k jídlu (nejen) pro člověka rozhodující. Jak je to všechno složité ilustruje skutečnost, že tato látka je sama tvořena z celkem z 28 aminokyselinových zbytků. Jak jsou ale taková poznání podstatná, dokázal nedávno tým vědců z prestižního Institutu Johna Hopkinse. Ten totiž popsal technologii, která může účinky ghrelinu výrazně snížit, a tím snížit touhu organismu cpát se jídlem. Samozřejmě s daleko vyšším efektem, než jsou všechny možné „zaručené“ diety, a bez regulace skladby jídelníčku. Vylučovat ze stravy živočišné tuky, cereálie nebo kvalitní cukrovinky nemusí tak mít v konečném důsledku žádný efekt.