O Štědrém dnu vyhlížím zlaté prasátko

04.12.2014 Jaroslav Panenka

Kromě jídla se o Vánocích ládujeme také pohádkami. S jednou z nejoblíbenějších – Nejkrásnější hádankou – je spjato jméno Miroslava Hraběte. Jaké má mladý herec a lamač dívčích srdcí Vánoce?

Kdy jste se naposledy pohádkově najedl?

To se mi poštěstí pokaždé, když se vrátím domů do Znojma za rodinou. Máma a babička mě vždy náležitě vykrmí. Ještěže mám takové povolání, jaké mám, a v Praze tudíž tu jejich skvělou péči vyběhám!

Co musí jídlo splňovat, abyste se u stolu cítil jako král?

Miluji polévky všeho druhu, od klasického vývaru až po tomatovou nebo třeba houbovou. Čím více čerstvých a poctivých ingrediencí, tím je pro mne zážitek umocněn. Dobrou polévkou zkrátka nepohrdnu nikdy.

A za co byste naopak zavřel kuchaře do šatlavy?

Za přepálená jídla v hospodách a také nemusím moc tučná jídla. 

Co Vám říká životospráva? Vím, že tuto otázku dostávají spíš herečky či zpěvačky, ale jak se k ní staví idolové dívčích srdcí?

Snažím se ji dodržovat, i když jako správný býk jsem gurmán a pro jídlo mám slabost. Na druhé straně mám stále dostatek pohybu, rád trávím čas v přírodě, nekouřím a miluju legraci. Takže se ten knedlík navíc určitě ztratí.

Mimochodem jak se Vám žije s nálepkou idolu?

Nevím, jestli jsem pro některé divadelní a televizní divačky idolem, ale určitě mě jejich dopis, žádost o autogram nebo milý pozdrav potěší. Moje práce je pro mě zároveň koníčkem, který je jen trochu více vidět. Beru to tedy s nadhledem.

foto archiv Divadla Kalich

Jak konkrétně se udržujete v kondici?

Pravidelně chodím běhat a plavat, občas si zajdu zacvičit, na brusle, v zimě lyže. Mám v oblibě všechny kolektivní sporty a jsem celkem soutěživý typ, takže se rád nechám vyhecovat. Nejvíce ale miluji procházky v přírodě. 

Jste známý jako milovník adrenalinových sportů. Uzpůsobujete této vášni jídelníček?

Vůbec. Na co mám chuť, to si dám. Mám ale velmi rád ryby a mořské plody, také italskou kuchyni, která je zdravá a lehká. Jídlo, jež mne knockoutuje na celý den, si povolím opravdu jen zřídka. Ale pak to stojí za to! 

Je pro Vás vaření také adrenalinovým zážitkem?

To v každém případě, protože v něm zatím nejsem žádný přeborník. Díky tomu je každý můj výtvor originál a předem nevím, jak výsledek dopadne.

Pocházíte ze Znojma. Jak rodný kraj ovlivňuje Váš jídelníček?

Zcela jistě vztahem k dobrému vínu, a tím i k pokrmům, které se k němu hodí. Ke kuřecímu masu si rád dám třeba skvělý suchý Veltlín zelený, ke zvěřině třeba Svatovavřinecké.

Kdo je Miroslav Hrabě

Pochází ze Znojma. Už během studií herectví na DAMU hostoval v Divadle ABC, ve třetím ročníku natočil svůj první snímek, PF 77 režiséra Jaroslava Brabce. Pět let byl v angažmá v Městských divadlech pražských. Spolupracuje se zahraničními filmaři, na našich plátnech se objevil v Nejkrásnější hádance či Boleru, na obrazovkách např. v seriálech Ordinace v růžové zahradě, Pojišťovna štěstí, Hraběnky, Gympl, Cesty domů. Hrál v muzikálech Touha, Kapka medu pro Verunku, stále účinkuje v muzikálu Mata Hari, hudební komedii Svatba (ne)bude či v Divadle Radka Brzobohatého.  

Dokáže Vám dobré jídlo spravit náladu?

Určitě, mám problém, že když se nenajím, ovlivňuje mi to náladu a soustředěnost. Všichni, kdo mě znají, vědí, že jakmile začnu být podrážděný, měl bych něco zakousnout. To zaručeně pomáhá.

Mění se Vám s věkem chutě?

Asi jsem náročnější a rád objevuji nové chutě a vůně. Určitě se nebojím experimentovat, inspirovat se.

Do čeho teď máte největší chuť po pracovní stránce?

Čeká mne natáčení německého historického filmu a zkoušení představení pro dva herce, které bude postaveno z velké stránky na improvizaci. Tu si také rád užívám při moderování různých společenských akcí. Každá nová příležitost je výzva a krásná zkušenost.

Kde Vás můžeme vidět?

Mám radost, že se nám povedla premiéra hudební komedie Svatba (ne)bude, a samozřejmě se těším na všechna další představení, která mám na repertoáru. Muzikál Mata Hari v divadle Broadway, inscenace Postaveni mimo hru, Tančírna, Sodoma Gomora a Deset malých černoušků v Divadle Radka Brzobohatého.

Na jevišti miluje improvizaci

Co Vás vlastně přivedlo k herectví?

Nejspíš můj sklon k šoumenství, který jsem si vždycky tak trochu připouštěl. Na střední škole jsem měl štěstí na skvělou partu, pořád jsme vymýšleli nějaké srandy a možná vás nepřekvapí, že častokrát jsem byl strůjcem těch nápadů. Navíc jsem už během studia na gymplu dostal možnost zahrát si na jevišti znojemského divadla. Byl to pro mě spíš hec, v té době mě mnohem víc zajímal sport než múzy, ale když jsem se pak začal zamýšlet, kam po gymnáziu půjdu, napadlo mě, jestli tu zkušenost z prken, co znamenají svět, nevyužít a nepřihlásit se na DAMU.

Jenže nejprve jste hereckou profesi důkladně ochutnal během ročního angažmá v divadle v Chebu.

Máte pravdu, chtěl jsem zjistit, zda pro mě herectví bude to pravé ořechové a zda mi vůbec půjde. Taky jsem si říkal, že jestli vydržím rok v divadle na opačném konci republiky, pak už v téhle profesi vydržím všechno.

Jak vzpomínáte na léta strávená na DAMU?

Samozřejmě jako na léta dospívání ve společnosti výborných lidí, hltali jsme studentský život plnými doušky a nepřestávám děkovat osudu za to, že mě přivedl do ročníku Borise Rösnera. Byli jsme poslední ročník, který odučil. O jeho vysokých nárocích bylo už napsáno mnoho, můžu potvrdit, že nám skutečně nic nedal zadarmo, pracovali jsme pod jeho vedením intenzivně, ve škole jsme trávili čas od rána do večera. Ovšem to všechno jsme dělali s ohromnou chutí, protože nás vlastně velmi chytře motivoval. I po absolvování školy si našel čas přijít se podívat na některá moje představení a třeba mi i poradit, když jsem si nevěděl rady.

Proslavily Vás především seriálové role. Máte nějakou nejoblíbenější?

Měl jsem moc rád například Světla pasáže, první seriál, který jsem natočil. Bohužel se moc dlouho nevysílal. V posledních letech jsem se v seriálech nemohl zbavit škatulky sebevědomého sígra, který poblázní hlavní hrdinku, zahrne ji sliby o společné budoucnosti, pak jí zlomí srdce a odcestuje někam hodně daleko.

Čekají nás Vánoce. Jak je slavíte Vy?

S rodinou na Moravě. Už na Silvestra opět hraji, tak alespoň těch pár dnů budu ve Znojmě. 

Prozradíte na závěr něco o svých vánočních zvycích?  

Já se s tátou starám o kapra a připravuji ho, máma dělá úžasnou rybí polévku. Tu máme samozřejmě až večer, přes den jíme čočkovou, abychom viděli zlaté prasátko. Babička zase přinese cukroví. Zkrátka Vánoce jsou u nás klasické a se vším, co k nim patří.