Ohrožuje Vaše dítě mentální anorexie nebo bulimie?

19.05.2009 Martin Chlup

Mentální anorexie a bulimie jsou psychosomatické choroby a patří k vážným poruchám příjmu potravy. Nejrizikovějším obdobím, kdy se mohou projevit jejich příznaky, je období dospívání. Poruchy se vyskytují častěji ve vyspělých zemích, kde štíhlá postava představuje ideál krásy a základní předpoklad úspěchu, a to jak osobního (tlustá = nezadaná), tak profesního (tlustá = hloupá a líná). Tento stereotypní, zkreslený obraz reality, prezentovaný v časopisech, reklamách, filmech i televizi, ovlivňuje především dospívající dívky.

MENTÁLNÍ ANOREXIE

postihuje nejvíce dívky v době dospívání. U chlapců je vzácná. Popisuje se jako odmítání stravy a zkresleně negativní představa o svém těle – dívka se vidí silnější, než ve skutečnosti je, a i když je velmi hubená, nepřestává chtít dále hubnout. Často dochází ke změnám nálad, zhoršuje se kvalita vlasů a pleti. Vlivem dlouhotrvajícího hladovění dochází v organismu k defi citu bílkovin, tuků, sacharidů i vitaminů a minerálů. To může mít za následek selhání důležitých funkcí a v krajním případě způsobit smrt.

MENTÁLNÍ BULIMIE

je charakteristická opakovanými, nezvladatelnými záchvaty přejídání, při kterých jsou během krátké doby konzumovány enormní dávky jídla. Následuje snaha zbavit se nežádoucích kalorií zneužíváním projímadel či anorektik (prostředky ke snížení chuti k jídlu), přísnými dietami nebo opakovaným zvracením, které však způsobuje dehydrataci organismu, vyvolává poškození zubní skloviny a jícnu a může vést až k poruchám srdečního rytmu a srdeční zástavě. Mezi nejvíce postižené mentální bulimií patří dívky kolem 17 let, v dětském věku je bulimie vzácná. Pacienti trpící mentální bulimií se odlišují od nemocných s mentální anorexií tím, že jedí a nemusí být extrémně vyhublí. Bulimie se může vyvinout z anorexie a naopak. Obě onemocnění mají společné důležité symptomy – zejména postoj ke své tělesné hmotnosti a tvaru postavy. Dívky se považují za odporně tlusté nezávisle na reálné hmotnosti. Častý je odpor k vlastnímu břichu, které nemocným připadá ošklivě vypouklé. Anorektičky si zpravidla neuvědomují, že jejich nejedení není normální. Bulimičky naopak ano a přejídání i zvracení před ostatními tají. Anorektičky bývají pyšné na svou pevnou vůli a sebeovládání, bulimičky se stydí a nenávidí za svou slabost.

DOPORUČENÍ

• Sledujte stravovací návyky dětí, především dívek v pubertálním a adolescentním období. Jen na vás záleží, zda postřehnete poruchu, než se nebezpečně rozvine. U větších dětí mohou poruchy příjmu potravy dlouhodobě unikat pozornosti. Dítě slibuje, podvádí, lže, chrání si své návyky – to vše patří k charakteru daného onemocnění.
• Udělejte si na své děti čas. Věnujte se jim a snažte se je chápat. Na vznik poruch přijímání potravy má rodina významný vliv. Nemocné děti se často tím, že nejedí, snaží upozornit na to, že si jich rodiče nevšímají, na své problémy nebo na problémy v rodině.
• Společné stolování by mělo být příjemně prožitým časem pro celou rodinu.
• Děti nenuťte za každou cenu vše sníst, ale pokud toho sní málo, nenechte je dojídat se sladkostmi.
• Nezakazujte dětem sladkosti a věci, které mají rády, jen je limitujte. Neříkejte dětem, že nesmějí jíst, aby nebyly tlusté. Ani je nenuťte za každou cenu k jídlu. Je to často kontraproduktivní.
• Rozhodně se vyhněte tomu, abyste zesměšňovali postavu dítěte nebo jeho péči o postavu.
• Pamatujte, že necitlivý přístup může skutečné poruchy příjmu potravy vyvolat.
• Nechte dceru, ať si udělá místo společné vydatné večeře nebo oběda něco lehčího podle svého gusta (třeba salát). To není nemoc! Dohlížejte spíš na to, aby její jídelníček byl pestrý.
• A co dělat, když máte podezření, že s vaší dcerou není vše v pořádku? Rozhodně nekřičte, nevyčítejte a neztrapňujte ji. Nejistý mladý člověk s tím nemůže sám bojovat. Snažte se co nejdříve poradit s psychologem. Téměř v každém městě působí instituce, kde vám poradí, zda je třeba se v konkrétním případě obávat bulimie či anorexie a jak postupovat. Na internetu najdete řadu dietologických poraden. Obrátit se můžete také na občanské sdružení Anabell, které nabízí pomoc a podporu osobám ohroženým poruchami příjmu potravy.

Léčba

• Léčba dětí s poruchou příjmu potravy je komplexní – zahrnuje psychoterapii, medikaci a úpravu stravovacích zvyklostí – často svízelná a vyžaduje velkou trpělivost celé rodiny. Je to však nutné, protože rozvíjející se změny v organismu mohou dítě závažně ohrozit na životě či recidivovat a přetrvat až do dospělosti.
• Nejtěžším a nejdůležitějším krokem v léčbě je přiznat si problém a mít odvahu požádat o pomoc. Mnoho nemocných i jejich příbuzných si bohužel myslí, že mít poruchu příjmu potravy je ostuda nebo že se jim někdo snaží „udělat z dítěte blázna". Tak tomu v žádném případě není. Mentální anorexie a bulimie, stejně jako jiné nemoci, potřebují přiměřené léčení a motivovaného pacienta. Jedině tak jsou vyléčitelné.
• Rodinná terapie je zejména u dětí považována za jednu z nejúčinnějších metod léčby mentální anorexie a bulimie. Jde v ní primárně o hledání způsobů, jak semůže rodina s takto náročnou situací co nejlépe vypořádat.