Okurky v plastových fóliích jako důkaz neekologického smýšlení? Přibrzděte...

01.12.2020 Jana Čiháková

Ne nadarmo se říká, že mnoho aktivistů škodí. Už jen proto, že se do této funkce nominují lidé bez patřičných znalostí a skrze veřejné kanály hlásají cosi o zamořování planety plasty a zbytečném balení potravin. Přitom právě obaly jsou mnohdy jedinou možností, jak potravinu ochránit před poškozením například při transportu.

Oblíbeným argumentem je, že drtivou většinu z celkového množství 1,2 milionu tun plastového odpadu má na svědomí potravinářský obor. Jako důkaz naprostého neekologického smýšlení jsou zobrazovány okurky hadovky, které jsou zabaleny do PE střev. A mozaiku uceleného obrázku o „zlém“ potravinářském průmyslu doplňují aktivistická hesla typu „Proč okurka, a ne i každá brambora?“ To má vesměs velmi jednoduché vysvětlení. Aby takové okurky přežily transport v dobré kondici a byly vůbec prodejné, musejí být navlečeny do PE folie, která je chrání nejen před mechanickým poškozením, ale hlavně před vysycháním. Brambory, mrkve nebo například jablka tuto ochranu přirozeně nevyžadují. Navíc pokud by přemýšleli aktivisté v globálnějším měřítku a nestavěli svou oponenturu na okurkách ve fóliích, museli by přiznat, že ochrana PE střevem je ve finále daleko menší ekologickou zátěží. Bez ní by se část dodávky (počítáno na tuny) musela vyhodit, protože výpěstky by nesplnily jakostní parametr pro uvedení do prodeje.

Více odpadu, více plýtvání

Vyhazování potravin je ale spojeno s celou řadou dalších ekologických dopadů. Jde například o plýtvání energie, zatěžování půdy nebo také plýtvání vodou. Opomenout nelze ani zvyšování uhlíkové stopy. V případě, že se nemalá část dodávky vyhodí, bude zapotřebí častější import. Životnost okurky jsou tři dny a do těch se samozřejmě započítává i příprava na transport, rozvoz v cílové zemi a uvedení do prodeje vystavením na prodejní místo, už jen tyto úkony lze během tří dní stihnout velmi obtížně, fólie však zajišťuje tyto činnosti vykonávat ve 14denním režimu. Využití 1,5 gramu obalového materiálu na kus, tak představuje v konečném důsledku ekologičtější řešení.

Než si však položíte otázku, kdo je ve finále pro planetu horší, zda spotřebitel, který si jednou za čas koupí okurku „s prezervativem“ nebo aktivista, který se staví za pravdu, aniž by o ní něco věděl, je nutné zmínit, že nadužívání plastů se řeší. Výrobci mají zákonnou povinnost snažit se o redukci objemu obalového odpadu, tedy eliminovat nefunkční obaly, podporovat vratné obaly a recyklovat je. Obchodní řetězec Tesco již delší dobu nahrazuje plastové vaničky u ovoce a zeleniny papírovými alternativami, samozřejmě u výpěstků, kde to jejich „povaha“ dovoluje. Postupně zavádí také recyklovatelné a kompostovatelné obaly. Krok naproti ekologii učinili i Penny, Globus a Lidl.

Všechno do pytlíků

Nemalým problémem je spíš nadužívání plastových sáčků na straně spotřebitelů. Ti si zpravidla zvykli, že když za sáček nemusejí platit, nemusejí s ním nakládat úsporně. Dle údajů ministerstva životního prostředí, každý průměrný Čech spotřebuje na tři stovky igelitů za rok. Na Čechy tak připadá asi 1000 tun vyprodukovaného plastu, který vzniká pouze jejich nákupním chováním. Některé společnosti zavádějí ekologičtější varianty. Jde o sáčky, které lze opakovaně používat, najdete je například v Penny. Zakoupit si samozřejmě můžete takové obaly i mimo obchodní řetězce. E-shopy Zemito, Dobré obaly, Econea a mnoho dalších nabízejí sáčky z recyklovatelných materiálů. Ani ty ale pro přírodu nepředstavují nulovou zátěž nebo je pro zajištění snížení dopadů musíte použít opravdu nesčetněkrát. Co však pomáhá téměř okamžitě, je svědomitý přístup každého z nás a kritický odstup od toho, co se rádo povídá.