Předepsané diety nedodržuji

03.10.2014 Jaroslav Panenka

„Jsem spíše jedlík než gurmán a spíše piják než ochutnávač vín. Takže co se týče gastronomie, jsem odstrašující příklad,“ svěřil se textař Eduard Krečmar.

Boty proti lásce, Hvězdičko blýskavá, Až na vrcholky hor… to jsou příklady delikates z textařské kuchyně Eduarda Krečmara, legendy tohoto řemesla. Písničky s jeho verši nám servírují rádia, ale to nám neprozradí, jaká je skutečná kuchyně tohoto velikána.

Začneme Vaším nejnovějším divadelním projektem, muzikálem Don Juan. Prozraďte, jaký máte vztah ke kuchyni národa Vašeho hrdiny, tedy k té španělské?

S klasiky Osvobozeného divadla si mohu zazpívat: „Nikdy jsem v Madridu nebyl, ba ani ne v Seville…,“ a bude to pravda. Ale oni přesto říkají: „Španělskou zemi mám tak rád…“.  A já s nimi. V muzikálu Don Juan máme píseň o Seville, já napsal text, aniž bych tam byl nebo studoval prospekty, a přesto se to divákům líbí. Známe to z knížek, filmů, z baletu i z osobních setkání se Španěly, temperamentními jižany. A jídla? Vzpomínám si na paellu, kterou nám uvařila jedna přítelkyně, vypadala jako obyčejné rizoto, ale chutnala skvěle. Jinak vím určitě jen to, že do španělské kuchyně nepatří španělský ptáček.

Co všechno musíte „ochutnat“ k tématu muzikálu, než se pustíte do práce?

Samozřejmě je nutné respektovat dobu a místo, kde se děj odehrává. Don Juan je nejen lovec žen a rozervaná postava, ve které se pere dobro a zlo, je to také Španěl. Mám výhodu, že pracuji se spoluautory Vašo Patejdlem, Ivanem Hubačem a Martinem Hrdinkou, ti atmosféru pomáhají vytvořit, není to jenom na mně. Což neznamená, že bych o časech Dona Juana nic nevěděl, otřesné svědectví o inkvizici podává třeba můj oblíbený román o malíři Goyovi od Liona Feuchtwangera. Miluji flamenco, strhující tanec i hudbu, nejvíc se mi líbí kytarista Paco de Lucia. A taky španělský fotbal. A španělská vína… Nejsem znalcem, ale špatné španělské červené jsem ještě nepil.

Jiný muzikál s Vašimi texty, Jack Rozparovač, se stal senzací na divadelních scénách v Asii. Vy jste se účastnil tamních slavnostních premiér. Máte z nich ve vzpomínkách i gastronomické zážitky?

První premiéra Jacka Rozparovače byla v Soulu a tam nás vodili už před představením do předních restaurací s vybranými pokrmy, jenom abychom moc nechodili na závěrečné zkoušky a nemluvili jim do toho. Dopadlo to výborně: premiéra byla úspěšná a my najedení. Byla to nepřetržitá výkrmna spoustou pestrých a mně neznámých jídel. Ale měli jsme také silné umělecké zážitky – ohromila nás úroveň tamních interpretů našeho kusu a viděli jsme i jiné muzikály. Korejci jsou v té oblasti špičkoví.

Asijská pohostinnost a návyky u stolu se v mnoha ohledech liší od evropských standardů. Měl jste z toho dopředu obavy?

Samozřejmě. Tam je plný stůl dobrot a přinášejí další, tak jsem musel „opisovat“, co se jí s čím, před čím, po čem… Bojoval jsem s hůlkami, se kterými jsem se nikdy nenaučil jíst, i když jsem chodil do první číny v Praze ještě za hlubokého komunismu. Taky mi moc nešlo u jídla sedět na zemi v tom jejich posedu. A hlavně potom vstát. Ale oni jsou tolerantní a pomůžou.

Jste v poznávání specialit exotických kuchyní dobrodruh?

Dobrodruh v tomhle směru nejsem. V Soulu se na každém rohu smaží živý hmyz, prodavač ho nabere lopatkou a nasype do sáčku – oni si pomlaskávají jako my na Václaváku u klobásky. A jsou dál živí! Vypadalo to vábně, ale odvaha mi chyběla. Nicméně jednou jsme šli s Martinem Hrdinkou na procházku městem a zašli do bistra, které nebylo moc pro turisty, jídla nebyla popsána v latince. Martin je větší světák, tak si objednal něco, co znal, a já ukázal na cosi, co vypadalo jako polívka. Polívkou se nedá nic zkazit. Jenže ona byla mražená a plná průsvitných těstovin, které jsem hůlkami nemohl nabrat. Personál se na mě díval nejdřív udiveně, pak pobaveně a nakonec soucitně. Ve finále mi paní hostinská nejen přinesla kovový příbor, ale ještě mi to sama nakrájela. Smíchy málem umírali, loučili se s námi dojemně a možná dodnes vzpomínají na toho moulu z Evropy.

Jak byste se vlastně charakterizoval jako strávník?

Vděčný, nevyhraněný, mírně konzervativní.

Co považujete za svůj největší hřích v oblasti jídla?

Nevím, myslím, že se nepřejídám, nepřeháním ostré, sladké nebo tučné. Ale trpím několika nemocemi, i když jsem možná spíš hypochondr než marod. Na každou tu nemoc je předepsána dieta, a ty diety si navzájem odporují: co jedna doporučuje, druhá zakazuje. Takže je nedodržuju a jím zakázané ryby nebo vnitřnosti. Nejradši ledvinky na smetaně.

KDO JE EDUARD KREČMAR

Písňový textař a libretista, spoluzakladatel legendární kapely Sputnici, průkopník rokenrolu u nás. Nedostudoval VŠE, osudem se mu stalo textařské řemeslo. Jeho verše zpívají Karel Gott, Václav Neckář, Helena Vondráčková, Marta Kubišová, Věra Martinová, Petra Janů, Yvonne Přenosilová či skupina Olympic. Spolupracoval s předními skladateli (Karel Svoboda, Angelo Michajlov, Zdeněk Barták, Vašo Patejdl…). Početná je jeho práce pro televizi (např. klasická pohádka Zlatovláska), písňové texty napsal rovněž k řadě divadelních muzikálů či animovaných filmů.

Foto archiv Divadla Kalich.

Celý rozhovor včetně báječných receptů na paellu nebo holubce naleznete v novém čísle časopisu Svět potravin, které je právě v prodeji!