Příliš sladký život?

14.04.2015 Mgr. Jana Uhlířová

Podle odhadů překračuje denní energetický příjem z cukrů v dnešní populaci více než dvojnásobně doporučené množství. Tento fakt s sebou pochopitelně nese vážné zdravotní důsledky. Co nadbytek cukru dělá s naším tělem a psychikou? Opravdu můžeme být na sladkém doslova závislí? Je cukr obávaným „bílým zabijákem“?

Další z mnoha tažení proti cukru odstartovalo zhruba před rokem zjištění amerických, britských a švédských kardiologů, že cukr je pro srdce a cévy mnohem větším nebezpečím než živočišné tuky, které stály na pranýři do té doby.

„Potřebujeme velkou veřejnou kampaň proti cukru, stejně silnou jako tu, která v 70. a 80. letech démonizovala nasycené tuky. A v ní musíme lidem oznámit, že jsme se v té kampani mýlili,“ navrhoval v březnu loňského roku kardiolog James DiNicolantonio z New Yorku. Zatímco dosud se všechny negativní aspekty, které škodí našemu zdraví, přičítaly živočišným tukům, novými výzkumy bylo prokázáno, že mnohem větším nebezpečím je rafinovaný cukr. Jeho škodlivostí se proto vědci a dietologové zabývají mimo jiné také na portálu SugarScience.org, kde zveřejňují i odborné důkazy o „bílém zabijákovi“. „Při správně volené stravě lze 3/4 onemocnění z nadměrné konzumace cukru předejít," tvrdí kalifornský endokrinolog Robert Lustig, jeden ze zakladatelů webu.

Hra na schovávanou

Cukr sám o sobě samozřejmě škodlivý není. Nezdravý je až v nadměrném množství, ve kterém ho ovšem většina z nás běžně konzumuje. Bohužel mnohdy nevědomky. Každý Čech spotřebuje průměrně 40 kilogramů rafinovaného cukru ročně. Z tohoto množství pouhých 15 % cukru použijeme ve vlastní domácnosti, zbytek přijímáme někdy i nevědomě v potravinách, kde bychom jej nečekali.

Skrytý cukr si s námi hraje na schovávanou pod nejrůznějšími názvy například v pečivu, mléčných výrobcích, omáčkách, ochucovadlech jako je kečup, v nakládaném ovoci a zelenině, pivu, víně, hamburgerech nebo v musli. Do potravin je výrobci přidáván, aby zajistil sladkou chuť, vyhovující texturu nebo odpovídající konzistenci. Cukr plní také konzervační funkci při výrobě džemů a rosolů, pomáhá hnědnutí pečiva a kvasným procesům. Není proto divu, že za posledních 150 let jeho spotřeba nesmírně vzrostla. Přitom ještě na konci 19. století byl příliš drahým nebo nedostatkovým zbožím. Když si lidé chtěli osladit život, dopřáli si ořechy, med nebo sušené ovoce, připravili si povidla ze švestek a šťávy z jablek nebo řepy.

Je nepostradatelný?

Cukr ke svému fungování potřebujeme – ovšem ve správné, přiměřené dávce. Sacharidy jsou nezbytné pro zajišťování tělesných funkcí: jsou hlavním zdrojem energie pro mozek, který potřebuje přibližně 140 g glukózy denně, a pro svalové a tukové buňky. Cukr má řadu dalších benefitů, jako například pomoc při hojení ran nebo hubení bakterií.

V ČR sníme a vypijeme v průměru 71,6 g , v USA je to dokonce 126,4 g a v Německu a Nizozemsku 102,9 a 102,5 g. Běžnou denní dávku by měl pokrýt příjem z běžné potravy, pokud se stravujeme pestře.Chceme-li si sacharidy v potravinách hlídat, musíme mít na mysli, že na potravinových etiketách je napsaný pouze celkový cukr, a to obvykle ve 100 gramech výrobku. 

Existuje závislost?

Závislost na cukru není pouze fyzická, vysvětlit se dá i chemickými a biologickými procesy v našem těle. Potřebujeme povzbudit nebo zlepšit si náladu? Sáhneme po něčem sladkém. Po konzumaci se do krve uvolní inzulin, který způsobí pocit uspokojení. Jenže když hladina cukru v krvi opět klesne, tělo se začne dožadovat další dávky. Nedostatečná hladina cukru v krvi pak způsobuje špatnou náladu, podrážděnost, nervozitu, pocit slabosti nebo nevolnost. Naopak při konzumaci sladkého se uvolňují serotonin a dopamin, které přinášejí pocit štěstí. Cukr vyvolává návyk na tyto hormony, a čím častěji sladké jíme, tím závislejší na těchto pocitech hormonální euforie začínáme být. Cukr nás tak vlastně „nutí“ přijímat další cukr, který nám sice zase dodá energii, ale velmi rychle o ni přijdeme a výsledkem je ještě větší únava. Jak se dostat ze začarovaného kruhu?

Jak se zbavit sladkého tyrana

Podle vědců jsme ke vzniku cukrové závislosti „naprogramovaní“ už od dětství, kdy jsme jako první potravinu ochutnali sladké mateřské mléko. Více náchylné ke vzniku sladké závislosti jsou děti a ženy a tato návykovost funguje v našem mozku podobně jako kokain. „Lidé, kteří často konzumují cukr, si vůči jeho účinkům podobně jako drogově závislí vytvářejí odolnost, a potřebují tak větší dávky,“ upozorňuje neurolog Eric Stice. Vybudování závislosti je ale subjektivní záležitostí, každý k ní má jiné předpoklady a samozřejmě záleží i na celkovém jídelníčku a způsobu života.

Co se ale stane, když ho vysadíme? Budeme mít abstinenční příznaky? S omezením cukru v potravě bychom měli začít pozvolna, třeba náhradou cukru při slazení nápojů za med nebo vynecháním sladkostí. Nahradit je můžeme podle vzoru předků za oříšky nebo čerstvé či sušené ovoce. Zákeřné bývá množství cukru v nápojích – místo sladkých limonád a ledových čajů bychom si měli raději dopřávat vodu s plátky citrusů nebo čaj. Postupně tak po malých krůčcích snížíme svou potřebu cukru a upraví se nám chutě. Všechny zákusky a ostatní sladkosti budou najednou pro naše chuťové pohárky příliš sladké. Úbytku serotoninu a tím špatné nálady se bát nemusíme, jeho zdroji jsou například i mléčné výrobky, krůtí maso, banány, rajčata a švestky.