Přítelkyně remoska

19.03.2015 Otakar Kosek, Jana Uhlířová

Tato kouzelná nádoba umí péct a vařit, ale i smažit, grilovat, připravit toasty, rozmrazovat a rozpékat. Navíc lze všechny součásti chodu připravovat najednou. Je snadno přenosná a k funkčnosti jí stačí pouze elektrická zásuvka.

To, co teď popíšu, bude leckterý gurmán, a už vůbec gurmán – snob, považovat za zhůvěřilé. Ale jsem přesvědčený, že kus špeku ukrojený na pařezu na hřebenech hor a vkládaných do úst rukama zašpiněnými od hlíny a jehličí je stejně úžasnou delikatesou jako mísa ústřic v nóbl restauraci. Takže se dám směle do popisu oblíbené krmě, kterou si v různých variacích připravuji v přístroji, který už roku 1957 působí všem kuchařům (spíše amatérům – vzhledem k velikosti) potěšení pod názvem remoska.

Trochu másla, sádla nebo kousíčky uzeného boku nebo slaniny nechám rozpustit na dně nádoby, přidám na kostičky nakrájené syrové brambory, přisypu sáček mražené zeleniny, osolím, okořením kmínem, pepřem, paprikou, špetkou majoránky, promíchám a nechám zapékat. Když brambory i zelenina změknou, dodám trochu namačkaného česneku, zaliju rozšlehanými vajíčky s trochou smetany, nechám lehce popéct a nakonec posypu sýrem.

Výsledkem je skvělé jídlo pro několik lidí – nejméně dva, na jehož přípravu použijete pouze remoskovou mísu, vidličku a misku na šlehání vajec. Kuchyň je provoněná a čistá. Tento snad ani ne recept, jen doporučení, vybízí k desítkám variací: je možné přidávat houby, můžete se vydat cestou vegetariánskou, volba koření je neomezená, můžete vyzkoušet variace sýrů, místo mražené lze použít zeleninu čerstvou, prostě chuťová fantazie může slavit orgie.

Úspěch i za hranicemi

Remoska je zázrak. A potvrzením toho je, že stále slaví úspěchy a to nejen u nás doma a že výrobci ve Frenštátě pod Radhoštěm, aniž by deformovali původní konstrukci, přicházejí stále s novinkami. Nejnovější remosky mají kvalitnější teflonový potah, víko se vyrábí bez skleněného kolečka, které zapříčiňovalo nerovnoměrné pečení, mísa je opatřená plastovými uchy, jejichž dosavadní absence stěžovala manipulaci.

Odborné rady, jak s remoskou zacházet, příslušejí odborníkům. Já se mohu svěřit s tím, že na rozdíl od jasnou řečí komunikující trouby, ať už plynové nebo elektrické, vařičů a sporáků všeho druhu, nebo mikrovlnky, je pro mě remoska partnerem, kamarádem, téměř někým, kdo se mnou při vaření vede dialog. A občas mi klade hádanky, překvapuje mě tím, co udělá, jak se k jídlu zachová či co vše ode mě za obsahové kombinace snese.

Musím jí naslouchat, objevovat její svéhlavost, odkrývat tajemství i hranice možností, opatrně zvyšovat nároky, zkoušet, kam až můžeme ve vzájemné spolupráci v gurmánské oblasti vystoupat. Možná je to tím, že remoska nemá knoflíky, termostaty, žádné nastavování teploty, že je to prostě jen nádoba a víko a elektrika, která „dělá“ uvnitř teplo. Vše ostatní je hra, risk, odhad, spolupráce člověka a přístroje. Mám ji prostě rád.

Pokud byste se toho chtěli hodně dozvědět o vaření v remosce, doporučuji skvělou kuchařku Vaříme v remosce, kterou napsala výborná překladatelka amerických a italských dramatiků, Karina I. Havlů. Píše o vaření v remosce se stejnou láskou jako já, ale na rozdíl ode mě odborně.