ROSTOU, ROSTOU... POZOR VŠAK NA ZÁMĚNY HUB! TADY TO HROZÍ

23.09.2022 KATEŘINA KMECOVÁ

Sběr hub je u nás fenoménem, kterým se nechávají strhnout i ti, kdo během roku do lesa ani nezavítají. Řada úspěšných nálezců navíc houby vůbec nejí, ale jejich sběr považují za sportovní disciplínu a otázku prestiže. Ať již rostou, nebo ne, stávají se hlavním tématem regionálního zpravodajství i hospodských hovorů. Bohužel s sebou tato hromadná zábava nese i mnohá rizika, kterých si amatéři nejsou vědomi.

Houby jsou součástí jídelníčků v zemích po celém světě, ale s jejich masivním sběrem jako v České republice se setkáváme jen ojediněle. Do lesa se pro ně vydávají i Slováci, Poláci, v menší míře Rusové, Němci, Rakušané a Skandinávci. Ročně si Češi z lesů odnesou desítky tisíc tun lesních plodů, jejichž cena šplhá do miliard. Houby z celkového objemu tvoří více než polovinu.

Pro sběr hub je ideální použít proutěný koš, určitě nepatří do igelitových tašek, kde se zapařují a nemůže zde proudit vzduch. Ideální je nádoby nepřeplňovat, aby se houby přehnaně nemačkaly, ale samozřejmě málokdo nechá v lese právě nalezené stanoviště hřibů, i kdyby měl košík sebeplnější. Nikdy nesbíráme houby napadené plísní, a to ani částečně, odkrojení napadených částí není dostatečnou ochranou před nežádoucími látkami. Houby po příchodu z lesa co nejrychleji zpracujeme, obsahují velké množství vody a velmi rychle podléhají zkáze.

STOVKY OTRÁVENÝCH ROČNĚ

Základní pravidlo pro sběr hub zní: Do košíku patří jen druhy, které stoprocentně známe. V případě jakékoli pochybnosti houbu nesbíráme. Nejčastěji se jedovaté houby ocitnou v košíku nedopatřením, když je zaměníme za houbu jedlou. Muchomůrku zelenou lidé zkonzumují nejčastěji v domnění, že jedí zelenou holubinku nebo žampiony. Zatímco muchomůrka růžovka (zvaná též masák) na kmíně je skutečnou lahůdkou, bývá bohužel často zaměňována za jedovatou muchomůrku tygrovanou. Pokud na houby vyrazíme s malými dětmi, měli bychom je mít stále pod dohledem. Zároveň bychom si před nimi měli odpustit ochutnávání hub, abychom zjistili, zda jsme objevili pravý hřib, nebo jeho hořkou nápodobu. Podle statistik se každoročně houbami přiotráví na čtyři stovky Čechů, většina z nich musí být hospitalizována v nemocnici, naštěstí umírají jen jednotky pacientů.

Otrava houbami může mít celou řadu příznaků i odlišný průběh. Mezi typické příznaky patří nevolnost, zvracení, střevní potíže, bolesti břicha. Ale otrava se může projevit i problémy psychickými (veselost, dezorientace, halucinace), ovšem i zvláštními projevy, jako jsou záškuby v lýtku. První známky otravy se mohou dostavit již za půl hodiny, ale také až za sedm hodin. To vše záleží zejména na druhu a množství zkonzumovaných hub i zdravotním stavu otráveného. Takzvaná pravá otrava je způsobena působením jedů obsažených v houbách. Otravy nepravé nejsou způsobeny toxiny, ale zpravidla přecitlivělostí jedince, jenž na požití hub reaguje zažívacími obtížemi. Nepravé otravy vznikají také v případě, že sníme jedlé houby, které jsou však nedostatečně tepelně upraveny, případně jsou ve špatném stavu, například zapařené z igelitové tašky nebo rozpáleného auta.

PÁR MINUT I NĚKOLIK DNÍ

Závažnost otravy je u jednotlivých druhů odlišná. U houby vláknice se zúžení zornic, křeče a zvracení projevují již hodinu po jídle. Naproti tomu při konzumaci muchomůrky zelené dochází k úporným zažívacím problémům až po několika hodinách. Zpočátku jsou příznaky shodné jako u lehké otravy, tedy střevní nevolnost a bolesti břicha. Poté může dojít k přechodnému zlepšení, během nějž ovšem dál pokračuje rozklad organismu, který v případě neléčení vede až k fatálnímu selhání orgánů. Méně jedovaté druhy jako muchomůrka červená, tygrovaná, královská či slámožlutá způsobují bolesti břicha, zrychlený tep, halucinace, případně až kóma. Houba hnojník inkoustový může za pověru, že se na houby nesmí pít alkohol. Pokud ji totiž s alkoholem zkombinujeme, nastává tzv. antabusový syndrom, který se projevuje bolestmi hlavy, bušením srdce a zažívacími problémy a křečemi.

NENÁPADNÉ A CHUTNÉ

Nikdy není možné spoléhat na to, že nejedlé houby poznáme podle barvy, vůně či chuti. Jedovaté houby, včetně těch smrtelně, jsou často zcela nenápadné, s příjemnou vůní i chutí. Není ani pravdou, že by houby okousané od zvířat byly automaticky jedlé – zvířata mají jiný trávicí systém a neuškodí jim ani muchomůrka zelená, naopak některé jedovaté houby vyloženě vyhledávají.

V případě, že jste pozřeli jedovatou houbu, vyvolejte zvracení a zkonzumujte větší množství živočišného uhlí, to by mělo zmírnit vstřebávání toxinů do organismu. Dříve se doporučovalo pití mléka, tato teorie je však dávno překonaná, pijte jen vodu nebo černý čaj. Zbytky hub nebo pokrmu schovejte pro laboratoř, pokud nejsou k dispozici, pak postačí vzorek výměšků. Výrazně to urychlí diagnózu a zefektivní léčbu. Kontaktovat můžete linku Toxikologického informačního střediska. Ta je funkční nonstop, doporučujeme si její číslo (224 919 293 nebo 224 915 402) uložit i pro případ jiných podezření z otravy, doporučí vám zde další postup v závislosti na druhu zkonzumovaného jedu, stavu postiženého a dosavadních opatřeních. V případě, že je stav závažný, nebo víte, že došlo ke konzumaci výrazně jedovatých hub, rozhodně na nic nečekejte a kontaktujte záchrannou službu, případně se nechte dopravit co nejrychleji do nemocnice.

POZOR NA PLÍSNĚ

U všech hub je zásadní důkladná tepelná úprava. V žádném případě však není pravda, že by nám tepelná úprava pomohla zlikvidovat jedovaté látky. Jednou z mála výjimek je hřib satan, ovšem i v něm zůstanou zachovány psychotoxické látky a jeho konzumaci tak nelze doporučit.    

To samé platí i pro jinak jedlé a chutné druhy hub, pokud přešly mrazem. Po zmrznutí a opětovném rozmrznutí houby dochází k jejímu rozkladu. Houba změkne, a protože obsahuje velké množství vody, ztrácí svou konzistenci, na okrajích začíná hnít. Dochází k rozkladu bílkovin, přemnožení bakterií a houba se stává zdravotně závadnou. Jen mladé a zdravě vypadající kusy bychom měli vždy preferovat v případě jedné z nejpopulárnějších hub, hřibu žlutomasého neboli babky. Odborníci vyvrátili pověru, která kolovala před několika lety, že by babky způsobovaly rakovinu. Nicméně, kvůli popraskanému povrchu se na nich daří plísním, konkrétně nedohubu zlatovýtrusnému. Starší, měkké, vodnaté kusy tak raději nechte v lese. V každém případě bychom všechny nalezené babky měli zpracovat ještě v den sběru a ideálně zvolit jinou formu využití než sušení.