Sádlo před manželem tajím

28.02.2014 Mgr. Jana Uhlířová

Oblíbená herečka a zpěvačka, půvabná dáma s postavou, kterou by jí o generaci mladší ženy mohly tiše závidět. Petra Černocká.

Asi se právě na té postavě podepsala lehkost, se kterou k jídlu samotnému, vaření i povídání o něm přistupuje. Jaká vlastně je, ta stále usměvavá a pohodově naladěná Petra Černocká?

Měla byste radu pro ženy, které se s přicházejícím jarem snaží zhubnout?

Tak hlavně žádné drastické a jednostranné diety! Tělo je pak v panice a při nejbližší příležitosti, kdy zase dostane normální porci jídla, pro jistotu všechno ukládá v podobě tuku rovnou na horší časy. Ke všemu do míst, kde se nám to opravdu nehodí. Takže doporučuji jíst málo, třeba každé dvě hodiny, žádný cukr, šetřit tučnými potravinami a pravidelně se pohybovat. Jinak je dobře, když dotyčná dáma, která není spokojená se svou váhou, opravdu poctivě zváží, jestli „nevyvádí“ kvůli hloupým dvěma kilům.

Kdo Vás naučil vařit?

Samozřejmě maminka. A pak mám dvě skvělé kamarádky, které excelentně vaří, takže je občas žádám o radu. Často s nimi vařím po telefonu. Když máte dobrý, prověřený recept, dodržíte ho a zpychle se nesnažíte jej nějak vylepšit, jídlo dopadne výborně.

Jaké jídlo jste se naučila uvařit jako první?

To už si nevzpomínám, ale nejspíš jsem jako první odkoukala bramborák. Ten já miluju.

Máte raději klasickou českou kuchyni, nebo exotickou?

Klasiku mojí maminky už dnes skoro nevařím. Občas si rodina objedná svíčkovou, ale jinak vařím spíš rýži a thajskou kuchyni. V Thajsku jsem byla třikrát a tak už vím, jaké ingredience potřebuji, a hlavně jsou už u nás k dostání.

Kdo Vás při vaření inspiruje - knihy, televizní pořady nebo internet?

Asi kamarádky. Když probereme naše chlapy, děti a vnoučata, dojde i na vaření. Hodně receptů mám právě od nich. Jedna je expertka na maďarskou kuchyni, druhá na zdravá jídla, jen já mám stále stejný repertoár.

Zajímají Vás časopisy o jídle a vaření? Čtete některé pravidelně?

Víte, já návody čtu moc nerada, i v mojí pračce a jejích funkcích se nevyznám a peru na číslo 8 skoro všechno. I můj sporák a trouba leccos umí, co všechno, už asi nikdy nezjistím. Stejné je to s mobilem a dalšími vymoženostmi. Recepty mám nejraději v ústním podání, lépe si je zapamatuji, a když něčemu nerozumím, tak se zeptám. Někdy ale i v časopise objevím něco, co mě zláká, a já si to musím vyzkoušet.

Čím obvykle pohostíte své přátele či jiné návštěvy? Jste známá přípravou nějaké speciality?

Vypozorovala jsem, že jak jde čas, moji kamarádi na večírku konzumují méně a méně. Jeden dává pozor na žlučník, druhý na cholesterol a ti zbývající večer nejedí, protože si hlídají linii. Ovšem indická kari polévka s mandlemi, kterou vařím už od studentských let, nesmí chybět.

S příchodem vnučky se jistě změnil i Váš životní režim. Už se těšíte, až pro ni budete vařit?

Já už pro ni ale často vařím! Když mám hlídací den, protože dcera má vystoupení, tak se jí večer prostě zeptám, co chce k večeři. Tím prvním nápadem je čokoláda, ale na to já neslyším, takže často skončíme u houbovky, kterou má moc ráda.

Jaký je Váš manžel strávník? A perete se o místo u plotny?

Jiří je strávník snů, protože všechno, co uvařím, mu chutná, opravdu! Nemá nic ani proti tofu a sojovému masu. Naopak maso jí jen někdy a většinou vyžaduje něco zdraví prospěšného. Šetří máslem a sádlo pro něj neexistuje. Ovšem dobrá bramborová polévka, kterou má rád, se bez sádlového základu neobejde. To jsem mu ale zatajila.

Jak moc na dobrém jídle záleží v manželství?

Myslím, že muži v prvním roce manželství na dokonalých pokrmech ani moc netrvají. Pokud je ale partnerka dobrá kuchařka, tak se na dobrém jídle stávají stále víc závislí. Chytrá žena s tímto faktem umí dobře zacházet. Dobře nakrmený manžel se dá třeba občas přemluvit i k nějakým domácím pracem.

Jíte maso jenom jednou v týdnu, to je v Česku docela rarita. Proč?

Bílkoviny doplňujeme často i luštěninami, které jsou u nás v Čechách stále trochu opomíjeny. Maso je na trávení trochu náročné, a mě osobně, třeba podobě řízku, tak trochu uzemní. Po lehké stravě se prostě cítím lépe.

Stravujete se třeba před vystoupením nějak jinak než obvykle?

Víte, já tu svoji profesi neberu zas tak vážně. Je ale pravda, že před koncertem pár hodin nejím. Tak leda si někde u pumpy koupím menší čokoládu, nebo i větší. Nebudu vám lhát.

Hodně času trávíte i na chalupě mimo Prahu. Mění se Váš jídelníček nějak v závislosti na tom, zda jste na venkově nebo ve městě?

Od té doby, kdy můj muž začal experimentovat se skleníkem a různými záhonky, v létě jíme obzvláště zdravě. Co se urodí, je přece třeba zpracovat. Je pravda, že těch cuket je opravdu hodně, tak jsem se musela naučit je využívat v pokrmech, které nejsou nudné. Mám taky moc ráda i dýně hokkaido, které přidávám skoro do všeho, kam to jde. Ale abychom nevypadali jako fanatici zdravovědy, tak to samozřejmě prostřídávám i nějakými „hříšnými jídly“. Mám na mysli třeba kachničku se zelím a kynutým knedlíkem.

Kde ráda nakupujete potraviny? A dáváte při nákupech přednost potravinám českým nebo zahraničním?     

Docela si už dávám pozor, jaké suroviny a odkud kupuji. Těm českým dávám přednost, ale protože mám chalupu na severu u německých hranic, občas si k sousedům zajedu třeba pro maso, pečivo a hlavně pro delikátní matesy, které Němci opravdu umějí. V Německu mají některé potraviny kvalitnější, to je prostě fakt. U nás musím víc vybírat, ale základ je, aby byly především opravdu čerstvé. Nic moc v chladničce neskladuji. O konzervách už vůbec nemluvím! Když jsem v Praze, ráda si ale zajdu na nějaké farmářské trhy, tam se najdou skvělé věci.