Tajemství malých talířů a velkých sklenic, které se vám bude líbit

11.08.2020 Jana Čiháková

Kdo chce pochopit, jak moc velké porce nyní jíme, neměl by zamířit do supermarketu, ale do starožitnictví. Drobný kalíšek jako pro panenku je prý na víno a to, co vypadá jako dezertní talíř, je talíř na hlavní chod. Po návratu do moderní kuchyně pak člověk zjistí, jak je všechno obrovské...

Mělké talíře mají běžný průměr 28 centimetrů, oproti 25 centimetrům ještě v 50. letech. Větší rozměr talířů samozřejmě neznamená, že bychom měli jíst větší porce, jenže právě to se obvykle děje. Psycholog Brian Wansink uskutečnil několik experimentů potvrzujících, co nám říká zdravý rozum: že předimenzované nádobí nutí ke konzumaci větších porcí.

A protože se to nezdá, myslíme si, že si dopřáváme pořád stejné porce. „Hlavním nebezpečím těchto kuchyňských pastí je to, že si téměř každý myslí, že je vůči nim imunní,“ napsal Wansink ve své knize Mindless Eating: Why We Eat More Than We Think (Bezhlavé jedení: Proč jíme víc, než si myslíme).

Děti to nevidí

Jedinými osobami, které odolávají, jsou děti. Až do tří nebo čtyř let mají záviděníhodnou schopnost přestat jíst, když jsou syté. Po dosažení tohoto věku tuto schopnost ztrácejí a už se jim nikdy nevrátí. Je to fenomén jdoucí napříč kulturami: od Londýna až po Peking. Jeden průzkum z 80. let ve Spojených státech ukázal, že i když byly tříletým dětem naservírovány malé, střední a velké porce makarónů se sýrem, vždy snědly stejné množství. Naproti tomu pětileté děti snědly více z XL porcí.

Ve světě, kde je jídlo všudypřítomné, si mnozí připadají jako Alenka v říši divů, ovládaní dorty volajícími „Sněz mě!“ a láhvemi pokřikujícími „Vypij mě!“. Výživová poradkyně Marion Nestelová už před deseti lety ve své knize poznamenala, že lidé mají zkrátka v povaze jíst, když mohou, a jíst víc, když mají k dispozici větší porci.

Britská nadace pro zdravé srdce (British Heart Foundation) v roce 2013 zveřejnila zprávu o tom, jak se od roku 1993 zvětšily v zemi porce jídla. Oblíbený muffin tehdy vážil pět gramů, zatímco o dvacet let později až 130 gramů. Zvětšily se i polotovary.

Dopřáváme si zbytečně moc

Zatímco porce v kavárnách a restaurací jsou často gigantické, doporučované množství jídla bývá nerealisticky malé. Zmatení ohledně velikosti porcí je spojováno s faktem, že lidé často ztratili mnoho základních kuchařských instinktů. Když tedy britské ministerstvo zdravotnictví prohlásí, že ideální porce květáku je „osm růžiček“, lidem to při běžném vaření moc neřekne. Průzkum v Jižní Koreji v roce 2010 u 1500 starších Jihokorejců naopak ukázal, že díky tradiční kuchyni mají dobrou představu o tom, kolik čeho sníst. Shodli se například na tom, že jedna porce bílé rýže činí 75 gramů.

Kdo ale toto povědomí nemá, je vydán napospas potravinářskému průmyslu. Společnosti mají v době nadbytku dvojí strategii: Buď prodávají malé porce za vysokou cenu, nebo se nám, jak se zdá, snaží prodat jídla více.

Větší sklenice?

Vědci z Cambridgeské univerzity loni uskutečnili pokus v místní hospodě nazvané The Pint Shop. Když majitelé používali větší sklenice o objemu 370 mililitrů místo menších sklenic o objemu 300 mililitrů, vzrostl prodej standardní jednotky vína (175 mililitrů) o devět procent. Větší sklenice prý dávaly lidem pocit, že pijí méně, takže pili rychleji. Vedoucí výzkumu Theresa Marteauová doufá, že vláda se experimenty, jako byl ten její, inspiruje a zasadí se o dostupnost menších porcí. Efekt v The Pint Shop byl nicméně opačný - od té doby servírují pití pouze ve velkých sklenicích.