Také český med začíná být nedostatkovým zbožím

05.10.2021 Jana Čiháková

Český med patřil v minulosti k jedné z mála zemědělských komodit, kterých se v naší zemi více vyrábělo, než spotřebovalo, a ČR tak byla v bilanci produkce medu přebytková. To ale bohužel již několik let neplatí a tuzemského medu je a také v letošním roce bude na tuzemském trhu nedostatek.

Důvody jsou přitom především dva – jednak, že spotřeba medu v ČR s mírnými výkyvy, ale v zásadě kontinuálně postupně roste (což je pozitivní a z nutričního hlediska dobrá práva) a v současnosti činí necelý kilogram na osobu za rok, přičemž v minulosti to bylo zhruba 0,7 kilogramu. Zásadnějším důvodem je ale pokles tuzemské produkce medu, která se letos očekává mezi 5 000 až 6 000 tunami (a to naopak dobrá zpráva není), což v praxi znamená, že zhruba polovinu domácí spotřeby medu bude nutné dovézt do zahraničí. V praxi to ale bude ještě o něco víc, protože část medu vyprodukovaného v naší zemi se i přes jeho nižší produkci i tak letos vyveze.

Včelky za to zas tak nemůžou

Příčin poklesu produkce medu v ČR je přitom celá řada, a je vhodné připomenout, že do těchto příčin nelze zas tak kategoricky zahrnovat často zmiňovaný pokles počtu včelstev v naší zemi. Je tomu spíše naopak, ČR je po Řecku druhou „nejzavčelenější“ zemí na světě, což v praxi znamená, že včely si při sběru nektaru u nás spíše nadměrně konkurují. To by samozřejmě nevadilo, pokud by byl u nás potravy pro včely dostatek, pokud by bylo příznivé počasí a pokud by se k výrobě medu využívaly i jiné druhy včel, než u nás dominantně chovaná včela kraňská. Není totiž všeobecně příliš známo, že původní „divokou“ včelou je u nás včela tmavá, která je mimochodem odolnější vůči parazitům, především ale vůči chladnějšímu počasí.

Právě letošní chladné jaro je přitom hlavní příčinou poklesu produkce českého medu, neboť včely zahájily svou „sklizňovou sezónu“ později a i kvůli tomu bude (zřejmě nejen) letošní snůška nižší. Včela tmavá by si s nižšími teplotami poradila lépe, nicméně je třeba vědět, že produkce medu od těchto původních divokých včel je menší. I tak by se ale do naší krajiny hodily, a to jako opylovači hospodářských a zejména planě rostoucích bylin, a tedy jako organismy podporující biodiverzitu krajiny. Právě pokles spektra nektarodárných rostlin v ČR je totiž další z důležitých příčin nižší produkce medu. 

Déšť a med – to nejde dohromady

Dalším důvodem je ale také rostoucí četnost přívalových dešťů, které nektar z rostlin, ale například také stromů (zejména v ČR hojně rostoucích lip) vyplachují. Naše země se navíc v současné době nachází v období po kůrovcové kalamitě, což pro změnu zase znamená, že včely nemají vzhledem k mnoha hektarům pokácených stromů dostatek zdrojů k výrobě medovicového (tmavého) medu.

Ten přitom považují někteří spotřebitelé za méně hodnotný, neboť jeho zdrojem nejsou květy, ale nestrávené cukry mšic žijících na stromech. Ve skutečnosti má ale jak květový, tak medovicový med svá pozitiva – medovicový med totiž obvykle obsahuje více minerálních látek, květový med zase více „rychlých cukrů“, a v obecné rovině tak platí, že květový med je vhodnější jako zdroj energie spíše pro mladší populaci, zatímco medovicový má složení příznivější pro seniory jako doplněk pro tělo potřebných látek. K doslazování nápojů je pak nejvhodnější med řepkový, který je nejvíce chuťově neutrální a neovlivní tak senzorické vlastnosti původního nápoje. V této souvislosti je možná třeba ještě zmínit, že k v současnosti stále oblíbenějšímu slazení kávy medem není příliš vhodný poměrně často nabízený med lipový – ten je totiž naopak aromatický až příliš.

Pastovaný med není méně kvalitní

Zmiňovaný řepkový med se také velmi často prodává jako med pastovaný, a právě s pastovaným medem je spojený další z předsudků spotřebitelů – totiž, že takový med je méně kvalitní. Reálně je ale pastovaný med cestou, jak pro spotřebitele uchovat med delší dobu v nějaké přijatelné konzistenci za situace, kdy med po určité době krystalizuje. Obecně přitom pomaleji krystalizují medy s vyšším podílem fruktózy, což jsou medy z jižnějších oblastí světa i Evropy. Samotná krystalizace ale není známkou nižší kvality medu, jak se opět mylně část spotřebitelů domnívá. Pokud se pak týká pastovaných medů, to je v zásadě „normální“, ale zkrystalizovaný med, který je rozdrcen na malé kousky v drtičích a následně prodáván.

Český med dobrý med, k zatracení není ale ani zahraniční produkce

Vzhledem k tomu, že lze minimálně letos očekávat vyšší dovozy medu do ČR ze zahraničí, není na škodu uvést na pravou míru některé informace týkající se zahraniční produkce. Podle Milana Špačka, jednatele největšího tuzemského výrobce medu Medokomerc například neplatí, že by se do naší země dovážel ve velkém množství čínský med. Z Číny se v minulých letech dovezlo ročně zhruba 100 tun medu, což je při celkové tuzemské spotřebě ve výši zhruba 10 000 tun opravdu málo. Spotřebitelé by se také podle jeho slov neměli obávat zahraničních medů, zvláště původem ze střední a jižní Ameriky (Mexiko, Peru a další země), například proto, že mohou obsahovat více pro tělo vhodných enzymů, jako je například diastáza, které se podílejí na štěpení škrobů. Dlužno podotknout, že léky s obsahem diastázy se používají k léčbě poruch trávení a plynatosti a tyto enzymy jsou také součástí léků typu Wobenzyn. Zahraničních medů tedy netřeba se bát, přesto je (zejména z hlediska možných alergií) vhodnější konzumovat medy tuzemského původu. Těch je na trhu množství druhů, reprezentativní vzorek si mohou zájemci prohlédnout i okoštovat například na letošní soutěži „Med roku“, kterou pořádá Společnost nástavkových včelařů ve dnech 2. až 3. října v Brně.

Český med vyniká nadstandardy

V ČR vyráběný med označovaný velkým písmenem „Č“ musí oproti zahraničním i evropským medům splňovat některá nadstandardní kritéria. Zřejmě nejdůležitější je přitom obsah vody, který může u „Českého medu“ činit pouze 18 procent, v EU je to ale 20 procent. Výrobek označený jako „Český med“ také musí obsahovat pouze 20 jednotek látky, která vzniká nadměrným zahřívání medu, což v medu ničí cenné enzymy s příznivým účinkem na lidský organismus, zatímco evropské legislativa povoluje 40 jednotek. Spotřebitelé by tedy měli vědět, že pokud si kupují produkt prostě označený jen jako „med“, jde v uvedených parametrech o nižší kvalitu, než když je výrobek označen jako med s velkým „Č“. Jak ale také připomíná Státní zemědělská a potravinářská inspekce, označení „Český med“ není totožné s označením česká potravina, pokud je med vyroben sice na území naší země, ale ze směsí různých medů z různých zemí.

Medu jako takového, byť ne „Českého medu“, by ale mělo být na trhu v ČR dost. Jen zmiňovaná společnost Medokomerc plánuje dodat jen na tuzemský trh 2 000 tun medu, roční produkce této firmy činí 3 500 tun, což je velmi výrazný podíl z celkově předpokládaných více než 5 000 tun medu v letošním roce v ČR. I Medokomerc samozřejmě vykupuje a na náš trh dodává tuzemský med, letos ale budou muset spotřebitelé konzumovat z výše uvedených důvodů více medu ze zahraničí. Ani to ale není nutriční chyba.

Text Petr Havel, foto shutterstock