Téma měsíce: Srovnávejme srovnatelné

05.05.2014 Mgr. Jana Uhlířová

O testování potravin se zástupcem Potravinářské komory.

Testy probíhají v českých médiích řadu let a mají silnou odezvu mezi čtenáři i výrobci. O způsobu výběru vzorků, problematice privátních značek a skrytých chytácích ve složení výrobků jsme si povídali s Ing. Miroslavem Kobernou, CSc., ředitelem pro programování a strategii PK ČR.

Proč se PK rozhodla být partnerem testování?

V minulosti jsme výsledky testů zpochybňovali kvůli používaným metodám a výsledkům, a proto, že se v zájmu nádechu senzace srovnávala jablka s hruškami a následně s melouny a ananasem, protože to je přece vše ovoce.

Při zařazení prémiových zahraničních výrobků do testů, patřících často do jiné kategorie, ovšem bez zdůraznění mnohonásobků cenového rozdílu, vycházely české výrobky jako nekvalitní. Pokud vezmu kategorii šunky, mohu dát do testu šunku standard, k tomu šunku nejvyšší jakosti „od kosti“, doplnit o ardenskou šunku a španělskou sušenou šunku a stále porovnávám šunky. Pro kultivaci testů jsme se rozhodli spolupracovat s MF Dnes, kterou považujeme za lídra v této oblasti, a Světem potravin. Na rozdíl od dTestu zde nenacházíme tendenční testy s cílem poškodit české výrobce.

Podle čeho se vybírají druhy potravin pro testování?

Podle toho, co by mohlo zákazníka aktuálně zajímat, tedy zmrzliny, špekáčky a nápoje v létě, ryby a majonézy na Vánoce, nebo podle toho, kde se objevil problém. Ostatní podle situace na trhu.

Mají testy moc ovlivnit postupy výrobců a chování spotřebitelů?

 Testování postupy výrobců ovlivňuje, protože nikdo nechce být na konci. Tady se mu dostane objektivního porovnání s konkurencí. Většina výrobců si interní porovnávání dělá, ale mám obavy, že hodnotitelé-zaměstnanci jsou neobjektivní. Důležité je, nakolik je objektivní vedení firmy a nakolik bere výsledek testu jako podnět k zamyšlení a ne jako poškození jména firmy. Chování spotřebitelů tak ovlivněno není, spíše chování obchodníků, kteří nechtějí mít v nabídce problematické zboží, a tady může mít dodavatel problém.

Informují výrobci dostatečně o kvalitě potravin a jejich složení?

Co se týče složení a kvality značení, množství stížností u českých výrobců klesá, což dokazuje kvalitu dozoru, bohužel u dovozových výrobků to neplatí. I to je dobrý důvod pro nákup českých produktů, zvláště pokud mají označení KLASA, Regionální potravina nebo Český výrobek – garantováno Potravinářskou komorou ČR. Spotřebitel by měl být opatrný u výrobků, kde je složení nečitelné, chybí či není v češtině, nebo se v něm objevují zkratky, kterým nerozumí, či složky, které nezná. Setkáváme se s tím, že namísto masa je použito strojně oddělené maso, a aby se to nepoznalo, je v označení SOM nebo s. o. m., při vylepšení rostlinnou bílkovinou se uvede r. b. nebo s. b. apod., namísto přídatných látek označených kódem E se látka vypíše názvem a doplní se „Bez éček“ do názvu.

V testech se ukázalo, že ne vždy musejí být dražší potraviny zákonitě kvalitnější. Překvapuje Vás toto zjištění?

 Ne, protože cenu určuje obchodník, ne výrobce, to je jen mýtus, který obchodníci vypouštějí. Je-li součástí ceny obchodní přirážka 50 až 200 %, je možné, že při aplikování nejnižší marže na kvalitní dovážený výrobek, který chce řetězec podpořit, bude jeho cena srovnatelná nebo nižší, než standardní nebo méně jakostní výrobek český. Výsledkem je tvrzení, že čeští výrobci jsou drazí a neumějí kvalitu vyrábět. Takže nevěřte ničemu, co v obchodě vidíte a hlavně ne ceně.

Testy prokázaly, že české výrobky nejsou horší než zahraniční. Domníváte se, že taková zjištění mají vliv na chování spotřebitelů?

Naopak se prokázalo, že české výrobky jsou lepší než zahraniční a na chování spotřebitelů toto vliv má. Podstatné je, zda srovnáváme srovnatelné výrobky. Na druhé straně je nutno si uvědomit, že se u nás prodávají výrobky, které by se na trh ve starých zemích ani nemohly uvést, ať již z důvodu složení nebo různého přepracování, které jsou často původem z těchto zemí a jsou vyráběny na míru požadavkům obchodních řetězců. Zde je původ řečí o odpadkovém koši Evropy. Takže „na každém šprochu pravdy trochu“.

V testech se prokázala kvalita i podceňovaných privátních značek, které se umisťují na někdy i vítězných pozicích. Znamená to, že lidé mohou těmto značkám důvěřovat?

 Problém privátních značek je širší. Jsou nekalou konkurencí normálních značek a jejich cílem je zastřít původ výrobků. Často jeden výrobce vyrábí několik privátních značek pro různé řetězce do různých zemí, které jsou všechny stejné kromě obalu, takže se pro spotřebitele snižuje možnost výběru. Výroba těchto značek nepřináší výrobci přidanou hodnotu a pro řetězec tutéž značku často vyrábí více výrobců v různých zemích, což umožňuje je vydírat možností kdykoliv ukončit spolupráci. Co se týče kvality, je důležité, zda jde o souběh výroby privátní značky pro řetězec ve staré zemi, kdy je kvalita vysoká, nebo pro nové země a pak je většinou nízká. Jak to má spotřebitel poznat? Nejen z výše uvedených důvodů je privátní značka jev nežádoucí a její postavení na trhu je třeba omezovat bez ohledu na to, zda na ní z krátkodobé perspektivy spotřebitel profituje, protože společnost a stát prodělávají.

Ing.Miroslav Koberna, CSc., ředitel pro programování a strategii PK ČR