UŽ JSTE SLYŠELI O CLEAN EATING? POZOR I TENTO TREND MÁ MEZERY

03.04.2023 Jana Čiháková

Škála diet a specifických stravovacích směrů je v dnešní době opravdu široká a stále se objevují další. S termínem „clean eating“ se setkáváme od roku 2006. V té době byl považován za další dietní směr, vedoucí k redukci váhy. Ovšem v průběhu času se rozvinul spíše na životní styl, který propagují milióny lidí po celém světě. Co přesně tento způsob stravování obnáší a jaká jsou jeho rizika?

Směr se většinou i v češtině nazývá „clean eating“, méně často pak hovoříme o „čistém stravování“. Jeho zastánci se snaží propagovat myšlenku, že průmyslové zpracování potravin rovná se v podstatě jejich devalvaci – přidávají se k nim různé látky proto, aby výsledný produkt lépe vypadal, déle vydržel, měl jakoukoli libovolnou příchuť…

Ovšem co jsou ve své podstatě zpracované potraviny? V dnešní době drtivá většina těch, na které v běžném životě narazíme. Je třeba si uvědomit, že zpracování má celou řadu úrovní – vždyť i vylisování oleje nebo ztlučení másla je zpracováním suroviny. Zpracováním je i mrazení, vaření, sušení nebo pasterace. Těžko tak (ne)zpracování potraviny zvolit jako jediné kritérium její (ne)vhodnosti. Kromě toho řada úprav vede k tomu, že potraviny získávají lepší nutriční nebo technologické vlastnosti. Na složení je třeba se koukat výrazně poučenější optikou, abychom byli schopni rozlišit vhodnost či nevhodnost konkrétního výrobku.

ROZUMÍTE SLOŽENÍ?

Samozřejmě existují i způsoby zpracování potravin, které bychom měli do svého jídelníčku zařazovat jen zřídka. Mezi takové patří například předsmažené polotovary, cukrovinky se ztuženými tuky apod. Musíme si uvědomit, že dlouhé složení nemusí být nutně znakem komplikovaného průmyslového zpracování a toho, že je výrobek plný nevhodných látek, které se do něj přidávají z důvodu, aby se zakrylo ošizené složení. V řadě případů může jít o látky, jež složení výrobku nade vší pochybnost vylepšují – například vitamíny nebo minerální látky.

Obecně nelze nic namítat proti základní myšlence, že bychom měli dbát na složení konzumovaných potravin a hlídat si, aby náš jídelníček byl co nejvíce vyvážený. Stejně tak důležité ale je, aby tato snaha nesklouzla do posuzování potravin optikou extrémní selekce celých skupin produktů, které budou považovány za nevhodné či dokonce škodlivé. Opět totiž musíme zopakovat – všechny potraviny na našem trhu je možné považovat za bezpečné, škodlivé jsou jen takové, které jsou zkažené, probíhají v nich hnilobné procesy nebo obsahují nepovolené přípravky.

DEJTE SI POZOR

Hlavní nebezpečí této diety či životního stylu, chceme-li, je to, že svádí k extrémům. Její zastánci lehce sklouznou k přesvědčení, že existuje jen velmi úzce vyspecifikovaná skupina vhodných potravin a všechny ty, které prošly průmyslovým zpracováním, jsou zdrojem všeho zla, zodpovědného za civilizační choroby a obezitu. Název „čisté stravování“ v podstatě implikuje, že jakékoli jídlo, které nespadá do stanovených kritérií, je „špinavé“, špatné. Právě tato kategorizace na dobré a špatné jídlo může v lidech vzbuzovat paniku, že pokud nebudou důsledně dodržovat nastavená pravidla, škodí svému zdraví a koledují si o zdravotní problémy. Z těchto obav pak řada z nich přežívá na pár vytipovaných produktech a uzavírá se před celou škálou potravin. I z pohledu nutričních specialistů může tento styl uvažování vést k vybudování nezdravých stravovacích návyků a podvýživě.

Příkladem pro to, že jen kritérium „čistoty“ potraviny nemůže být seriózně považováno za jazýček na vahách, zda danou potravinu považovat za základ jídelníčku, je kokosový olej. V principech „clean eating“ obstojí výborně, je uznáván jako jedna ze základních surovin v propagovaných receptech. Ovšem, když se podíváme na skladbu mastných kyselin, zjistíme, že existují tuky, které jsou pro naše zdraví výrazně vhodnější.

HUBNUTÍ? I TO MÁ ÚSKALI

Snídaně je propagátory „clean eating“ považována za nejdůležitější jídlo dne. Následovat by mělo přibližně pět menších jídel v průběhu celého dne, abychom se vyhnuli přejídání. Důraz je kladen na dostatečný pitný režim, obsahující výhradně čistou vodu. Slazené nápoje a v přísnější formě také káva jsou tabu. Mezi zapovězené položky patří ztužené tuky, které se v potravinách v posledních letech objevují méně a méně.

Mezi čisté potraviny se pochopitelně řadí ovoce a zelenina, ideálně lokálního původu. Většinu druhů lze konzumovat v podstatě bezprostředně po jejich sklizení, do konceptu tak ideálně zapadají. Na druhou stranu řada „superpotravin“, na kterých tento trend stojí, princip lokálnosti popírají. Z obilných produktů se přednost dává těm celozrnným. Zakázána je tedy bílá mouka a výrobky z ní, klasické těstoviny nebo bílá rýže. Zastánci „clean eating“ se vyhýbají cukru i umělým sladidlům. Ke slazení využívají například datlovou pastu, datlový, javorový nebo agávový sirup. Místo soli je při přípravě pokrmů využívána široká škála bylinek. S využitím jakýchkoli dochucovadel s obsahem glutamátu „clean eating“ pochopitelně též nepočítá. Čisté stravování se přibližuje veganství, zpravidla též vylučuje produkty živočišného původu.  Rizikem je, že zastánci tohoto směru nekonzumují mléčné výrobky a mohou se potýkat s nedostatkem vápníku, což může vést k osteoporóze.

„Clean eating“ podle jeho zastánců vede také k redukci váhy. Ovšem pozor, ne všechny „zdravé“ potraviny jsou dietní. Pokud každý den zkonzumujeme několik kusů avokáda, považovaného za příklad ideální potraviny, náš energetický příjem bude velmi vysoký. Redukce váhy je vždy spojena s tím, že kalorický příjem musí být nižší než výdej. Toto ale trend „clean eating“ nezohledňuje.

NAJDĚTE ROVNOVÁHU

Směr „clean eating“ nenabízí seznam potravin, které by jeho zastánci měli konzumovat a těch, které jsou naopak zapovězené. Každý si se základního východiska může vzít to, co mu vyhovuje. Existuje řada směrů, odstupňovaných podle přísnosti, se kterou ke stravování konzument přistupuje. Mírnější směr představuje zejména příklon k čerstvým potravinám a omezení vysoce průmyslově zpracovaného jídla. Nestojí tak na konfrontační linii „všechno, nebo nic“, ale bere si z tohoto směru to nejlepší. V přísnější verzi se k základní snaze nekonzumovat zbytečně potraviny plné dochucovadel, barviv, sladidel, zahušťovadel apod. přidává rozšířená teze, že veškeré zpracované potraviny jsou špatné a měli bychom je z jídelníčku vymýtit.

Směr se dočkal své popularizace zejména díky sociálním sítím a dalším moderním komunikačním prostředkům. Velkým hitem je v Americe, která žije na polotovarech a zpracovaných potravinách, aby se ušetřil čas při vaření. V takovém případě je pochopitelně příklon k čerstvým potravinám vítanou změnou. Ty by však měly být základem jídelníčku bez ohledu na jakýkoli dietní směr, který bude dogmaticky omezovat a zakazovat. I pokud občas vybočíme z rámce zdravého jídelníčku, vůbec nic se neděje. Tak jako jeden salát nezachrání jídelníček plný salámů a smaženého, stejně tak na naše zdraví nebude mít žádný vliv jedna kupovaná pizza, na kterou jsme měli  včera večer neodolatelnou chuť.