V kuchyni to musí odsejpat

18.06.2013 Jaroslav Panenka

S nadsázkou o sobě říká, že je nejlepší herečkou mezi inženýry. Alžběta Stanková je totiž vystudovaná ekonomka. Ze světa čísel ovšem záhy unikla do toho pro ni vysněného: k herectví a tancování.

Tvůrci retro seriálu Vyprávěj si dávají záležet na výběru dobových rekvizit a dekorací. Byly vám příjemné nostalgické návraty mezi věci z doby vašeho dětství, když se děj ságy posunul do 80. let minulého století?

Já to tak ani nevnímám, protože v seriálu hraju postavu, která je o nějakých pětatřicet let starší, než jsem ve skutečnosti já. Takže ve chvíli, kdy jsme se v ději dostali do časů mého reálného dětství, na obrazovkách už jsem byla dospělá žena, pochopitelně s docela jinými starostmi i zázemím. Zabývám se spíš tím, co je pro Veroniku napsáno ve scénáři, kam se ta role ubírá, než abych se plácala ve vlastních vzpomínkách. Takhle to mám se vším, radši se koukám dopředu než zpátky.

Nepotěšilo vás setkání s některými potravinami, pamlsky či jiným zbožím z tehdejších samoobsluh, které dneska už v regálech nenajdeme?

Jo, když se na stole v naší seriálové kuchyni objevily například křupky v balení z osmdesátých let, nemohla jsem odolat. S jídlem je to na Vyprávěj vůbec docela zajímavé, autoři totiž našim postavám dopřávají k obědům či večeřím často velké dobroty. V takových případech si při natáčení říkám, že nepůjdu na oběd a vydržím až do obrazu, kdy před námi na place zavoní na talířích kachnička se zelím nebo něco stejně lákavého. I když si člověk musí rozmyslet, kolik toho před kamerami sní, případně vypije, protože každý obraz se točí třeba osmkrát, a to se pak přejí úplně všechno. Kolikrát je natáčecí den plný podobných lákadel, čili se musím mít na pozoru.

Vidíte, já si vždycky myslel, že jídla, která na obrazovkách konzumují herci, žádný zvláštní chuťový zážitek nedopřávají – že se jedná o nevalné hotovky rozmražené v mikrovlnné troubě.

Tak to vás ráda vyvedu z omylu. Neříkám, že je to tak v každé produkci, ale zrovna na Vyprávěj nám vaří opravdu dobře. Většina jídel, která se dostanou na plac, je výborná. Nedávno jsme měli špičkové řízky s bramborovým salátem, kluci rekvizitáři se tvářili, že se celou noc nehnuli od plotny, nicméně nevím, jestli jim to mám věřit.  

Vaše postava Veronika tráví hodně času v posilovně. Myslíte i vy v soukromí na zdravý životní styl?

Teď jste mě pobavil, to víte, že bych na něj ráda myslela a ráda bych dvakrát v týdnu zašla do posilovny vylepšit si figuru, ale s ročním dítětem na něco takového můžu zapomenout. Momentálně nemám příliš prostoru věnovat se sama sobě, realita je holt jiná než seriál.

Takže přišlo na řadu omezování se v jídle?

Neřekla bych, že se vědomě hlídám. Když mám hlad, tak se prostě najím. Druhá věc je, že se mi kolikrát podaří nasnídat až v jednu odpoledne. Nejdřív jí malá, pak se musím postarat o domácnost, vyřešit nějaké maily a telefonáty, jde se na procházku… A často úplně zapomenu na to, že jsem stále nalačno. Chtěla bych jíst pravidelně, jenže to s takovým drakem, jakým je naše Bětka, opravdu nejde. Za rok mateřství jsem se nenaučila jet podle předem daného plánu, zatím všechno dělám spontánně, jak mi zrovna vyjde čas. Vytvořit si harmonogram je nad moje momentální síly. Možná to bude lepší, až bude dcerka větší. Nerada bych teď ovšem uvedla těhotné čtenářky do deprese a rozhodně nechci nikoho odrazovat od mateřství. Třeba je to jen moje neschopnost. Znám matky, které se i s malým dítětem dokážou držet předem daného řádu, a obdivuju, že tohle zvládají. Já to holt neumím.

Změnilo mateřství váš pohled na hereckou profesi?

Ani ne. Ale jedna změna mě vlastně napadá – podstatně hůř se mi odchází z domova, když vím, že tam zůstává Bětka. Nechce se mi od ní na natáčení nebo do divadla. Na druhou stranu by mi zcela jistě přeskočilo, kdybych měla být doma s dítětem bez možnosti dělat dál svoji práci – třebaže v omezenějším rozsahu. Takže jsem za tu vyváženost upřímně ráda. Takhle jsem spokojená.

V muzikálu Osmý světadíl hrajete matku, která musí řešit vážnou nemoc svého malého synka. Prožíváte tuto úlohu jinak než před těhotenstvím?

Skutečně se v těchto vypjatých chvílích dojmu mnohem rychleji než dříve. Dneska si tisíckrát lépe umím představit, jak šílené to musí pro každou mámu být, když se její dítě nedejbože dostane do takové situace. Hůř se mi na jevišti ovládá, ta situace mě víc emočně semele. Ovšem jen do určité míry, žádné hysterické scény nepředvádím. Mluvím o tom, co se odehrává uvnitř mě samotné, divák na mně nic nepozná, to bych nemohla dopustit.

A cítíte jako maminka nějakou změnu ve svém přístupu k vaření?

Patřím mezi kuchařky, které vaření nebaví, pokud je pouhou povinností. Mám ho mnohem radši spojené s pohodičkou, klídečkem, kdy se s ním nemusí pospíchat. V takovém případě si ho umím i užít. Ale jsme zase u předešlého tématu. Kde na něco takového mám teď brát čas? V kuchyni to zkrátka musí odsejpat. Bětka je naštěstí ještě tak malá, že se nedomáhá konkrétních chutí, čili pro ni připravuju rychlá jídla z masa, zeleniny nebo ovoce. Vždy toho udělám víc, aby zbylo něco na zamražení a já nemusela vařit každý den. Možná nejsem dokonalá ženuška do domácnosti a nejspíš mě časem okolnosti donutí stát každý den u plotny. Zatím Bětku musím nutit do každého sousta, jídlem se moc zabývat nehodlá, až mi tím dělá starosti.  Jinak pro nás vaří častěji můj partner Honza. Je velice dobrý kuchař, tak se mu do toho nerada pletu.

Přispějete někdy nějakou slovenskou specialitou vzhledem k tomu, že jste se narodila v Bratislavě? Stýská se vám v Čechách po nějaké?

Jídla, která vás ze slovenské kuchyně nejspíš napadnou jako první, mi nechybí, ani je doma nevařím. Ale jelikož jsem hodně na slané a pikantní záležitosti, před každou cestou na Slovensko se těším na speciální čalamády nebo nakládané okurky, jaké tady neseženete. Chodím si pro ně do jedné tržnice v Bratislavě a věřte mi, že to jsou nejlepší nakládačky na světě. Moje babička taky nakládala okurky geniálním způsobem. Je zajímavé, že když jsem byla těhotná, nepřepadávaly mě chutě na ně tak často jako teď.

Kdo je Alžběta Stanková

Pochází z Bratislavy. Vystudovala německé gymnázium, poté navštěvovala konzervatoř a nakonec se stala inženýrkou ekonomie. Prošla Radošínským naivním divadlem (Konečná stanica, Včela v zime), Divadlem na Jezerce (Kaviár nebo čočka) a muzikály Pomáda, Rebelové, Starci na chmelu, Chicago, Jack Rozparovač, Touha, Robin Hood, Kudykam či Osmý světadíl. Natočila např. filmy Rebelové, Brouk v hlavě, Peklo s princeznou, Doktor od Jezera hrochů nebo seriály Rodinná pouta II, Panelák, První oddělení, Škriatok, Keby bolo keby, Přešlapy a Vyprávěj. S přítelem Janem vychovávají roční dceru Alžbětu.

RECEPTY

Pikantní okurková čalamáda

Doba přípravy: 30 minut (+ 2 hodiny čekání)

Ingredience: 2,5 kg salátových okurek, 5 velkých cibulí, 3 lžíce soli; nálev: 1l vody, 2 a ½ hrnku octa, 2 a ½ hrnku cukru krupice, 1 lžička kopru, 1 lžička mletého pepře, 1 lžička sladké papriky, 1 lžička kari

Postup: K naloupaným a nastrouhaným okurkám přidáme sůl a cibuli nakrájenou klidně i na větší kousky. Promícháme a necháme 2 hodiny odstát v zakryté nádobě. Poté lehce vymačkáme, slijeme. Svaříme ingredience na nálev a ještě horký ho vmícháme do zeleniny. Ihned naplníme do sklenic a sterilizujeme 20 minut při teplotě 85 °C. Ke konzumaci je čalamáda připravena nejdříve za dva týdny. 

Slovenská kapustnica s haluškami

Doba přípravy: 30 minut, na 5 porcí

Ingredience: 500 g kysaného zelí, 1uzené kolen, 1 klobásy, kousek vepřového masa (může být i kost), 3 kuličky celého pepře, 1 bobkový list, 1 zakysaná smetana, 1 cibule, stroužek česneku, mletý pepř, sůl, kořenící směs, ocet; halušky: 500 g syrových brambor, 200 g hladké mouky, 1 vejce

Postup: Propláchnuté a pokrájené zelí dáme do hrnce s vodou. Přidáme uzené koleno, klobásu a vepřové maso, dále celé koření, bobkový list, pepř a cibuli i se slupkou. Vaříme do doby, než je maso měkké. Poté veškeré maso nakrájíme na menší kousky, cibuli rovněž vyndáme. Vybereme podstatnou část zelí a nakrájené maso dáme zpátky do hrnce. Před dovařením dodáme utřený česnek. Halušky vytvoříme z najemno nastrouhaných oloupaných brambor, které smísíme s moukou a vejcem, osolíme. Vypracované těsto by mělo být spíše řidší. Kousky těsta házíme nožem nebo lžící do vroucí osolené vody. Uvařené halušky propláchneme a na talíři zalijeme polévkou. Dochutíme zakysanou smetanou.