ZDANĚNÍ SLAZENÝCH NÁPOJŮ MŮŽE PŘINÉST VÍCE ŠKODY NEŽ UŽITKU

30.12.2023 PETR HAVEL

Snahy administrativně upravovat stravovací a pitné návyky ve prospěch zdraví v kombinaci s hledáním další zdrojů příjmů do státního rozpočtu – tak lze nejspíše charakterizovat dva hlavní důvody aktuálního úmyslu zdanit na tuzemském trhu prodávané slazené nápoje. Jenže – není to tak nějak nedomyšlené?

Uvedená snaha není žádnou novinkou, a netýká se samozřejmě jen naší země. Vyšší zdanění sladkých a slazených nápojů doporučuje řada mezinárodních organizací i některé v minulosti publikované studie. Některé země navíc už v minulosti ke zdražení slazených nápojů přistoupily, například Francie nebo Norsko, nebo na druhé straně Atlantiku některé státy USA či Mexiko. Vyšší než povolený podíl cukru (5 gramů na 100 ml nápoje) zdaňuje i Velká Británie, s výjimkou čistých ovocných džusů a mléčných nápojů. Základní otázkou ovšem je, zdali je právě tohle vhodná cesta v prevenci obezity, jejíž rizika má administrativní zdražení příslušných nápojů mimo jiné omezit.

MASTNÁ STÁTNÍ KASIČKA

V ČR nedávno přišla s myšlenkou zdanit sladké nápoje zdravotnická skupina Národní ekonomické rady vlády (NERV), a podle prvních reakcí má návrh NERV minimálně částečnou podporu u většiny stran stávající vládní koalice. Konkrétní návrh by měl být údajně představen do konce letošního roku, s tím, že vyšší zdanění by mohlo zvýšit příjmy státního rozpočtu zhruba o tři miliardy korun ročně. Pomineme-li přitom základní problém, totiž umělé vytváření nerovných podmínek na trhu výroby nealkoholických nápojů, tedy další z mnoha variant takzvaného potravinářského inženýrství, zůstává celá řada otazníků, které by byly se zavedením takového opatření spojené, včetně deklarovaného navýšení příjmů státního rozpočtu.

NERV totiž navrhuje zdanit sladké nápoje prostřednictvím spotřební daně (kdyby se tak mělo dít prostřednictvím vyšší daně z přidané hodnoty – DPH, muselo by být vytvořeno další specifické daňové pásmo prakticky bezprostředně poté, co se má DPH v ČR sjednotit do sazeb dvou). Problém ovšem je, že s výběrem spotřební daně je spojena poměrně rozsáhlá administrativa, včetně vybudování daňových skladů nebo obdobných kontrolních míst, a také zapojení celní správy – u všech komodit zatížených spotřební daní tomu tak alespoň dosud je. Kvalifikovaný odhad nákladů souvisejících se zdaněním spotřební daní přitom zatím neexistuje, lze ale předpokládat, že reálně nepůjde zrovna o malé peníze, takže přínos pro státní rozpočet je a bude nejasný.

MEČ NA MINERÁLNÍ VODY

Zcela zásadní bude samozřejmě zejména podoba zatím jen verbálně prezentovaného návrhu. Například, které druhy a typy nápojů by měly do zdanění spadat, zdali se opatření bude týkat cukrů i přidaných cukrů, a jaká bude maximální hranice ještě nedaněného cukru. Podle NERV by měl stát vybírat spotřební daň z nápojů s obsahem cukru nad 50 gramů na litr (tedy 5 gramů na 100 ml, což je prakticky stejný model, jako ve Velké Británii), a to ve výši 3,40 koruny na litr, s tím, že daň by se zvyšovala s rostoucím obsahem cukru. To by však v praxi znamenalo, že do zdanění by spadaly i některé sladké minerálky a veškeré ovocné šťávy, u nichž je obsah cukru standardně vyšší než 10 gramů na 100 ml. To by ovšem byla oproti britskému modelu přísnější varianta. Kompromisem by pak mohla být vyšší minimální hranice nedaněného cukru, například 8 gramů na 100 ml, což by lépe odpovídalo realitě. Každopádně, maximálně možné povolené množství cukru v nápojích, které ještě nebude podléhat zdanění, stanoví okruh nápojů, jichž se bude opatření týkat, pokud nebude součástí takového opatření vymezení výjimek. Což se zřejmě nedá příliš předpokládat.

STEJNÝ METR

Proti administrativními zdražení sladkých nápojů prostřednictvím zdanění nicméně mluví řada trendů a argumentů. V prvé řadě je třeba konstatovat, že cukr je stále pro lidský organismus hlavním zdrojem energie, a energii člověk ke své existenci potřebuje. Za druhé je vhodné připomenout, že potřeba příjmu energie (i prostřednictvím cukrů) je u každého jedince, včetně dětí, velmi rozdílná, protože kromě příjmu záleží i na výdeji energie. U dětí jde především o zaměření volnočasových aktivit, u dospělých pak o fyzickou náročnost práce, případně o aktivity spojené s rekreačním, a zejména vrcholovým sportem. To vše v praxi znamená, že míra potřebné regulace příjmu cukrů je u každého člověka jiná.

Obecně je příjem cukru v populaci skutečně vhodné snižovat, slazené nápoje nicméně nejsou ani zdaleka jediné zdroje cukru, které spotřebitelé pravidelně konzumují. Namátkou lze jmenovat například sladké pečivo, a zejména čokolády, dorty a různé sladkosti, které mimochodem konzumují hlavně malé děti, na něž uvažované zdanění sladkých nápojů zejména míří. Dorty přitom žádné vyšší zdanění nečeká, stávající DPH ve výši 15 procent dokonce o tři procenta poklesne, stejně jako u všech potravin.