Chlebíčky - český unikát

14.05.2013 Jana Uhlířová

Chlebíčky známe všichni, ale jejich původ zůstává zahalen tajemstvím. Vymyslel je lord Sandwich, Napoleon, nebo dokonce již staří Římané? Pojďme se na historii veky s šunkou, vajíčkem, pomazánkou či lososem podívat trochu podrobněji.

Obložené chleby přivedla na svět roku 1733 vlastně prachsprostá lenost. Lord Sandwich byl totiž tak náruživým hráčem karbanu, že se nenamáhal chodit k jídlu a požádal svého sluhu, aby mu jen tak mezi krajíce chleba vložil plátek masa. A první obložený chléb byl na světě! Lordovi přátelé sice tvrdili, že obložené chleby konzumovali již staří Římané a nápad to tak určitě není původní, ale všichni známe to přísloví o kyselých hroznech…

Obložený chléb si oblíbil i mlsný Napoleon, který při vymýšlení bojových strategií neměl čas vysedávat u hodovního stolu. Nechával si tedy přinášet chléb s masem, a aby pěkně viděl, čím je obložený, požádal o odstranění vrchního krajíce. Do konce 18. století se „otevřené sendviče“ staly velice oblíbené a jejich sláva rostla nejen mezi šlechtou, ale i prostými lidmi. Ti si je oblíbili hlavně při cestování vlakem jako praktickou svačinu.

Nad chlebíčky, v jaké podobě dorazily do českých zemí na konci devatenáctého století, bychom se ale dnes asi pěkně ošklíbali. Plátek černého chleba se slanečkem a cibulí? To přece není pořádný chlebíček!  Na změnu si Češi počkají ještě dvacet let, ale už v roce 1916 zakládá Jan Paukert slavné lahůdkářství na Národní třídě a chlebíčkový národ se začíná rodit. Typický obložený chlebíček tak, jak ho známe, vzniká na popud Paukertova rodinného přítele malíře Jana Rytíře Skramlíka, kterému se jako pohoštění moc nezdají jednohubky a vyžaduje „něco tak na dvě, tři zakousnutí“. A „něco tak na dvě zakousnutí“ v podobě, kterou vymyslel Jan Paukert starší, se Čechům začíná moc líbit.

Prvorepublikoví gurmáni

Chlebíčky se trochu zvětšují a vyhlášených pražských lahůdkářství vzniká nakonec deset, mezi jinými Lippert, Stiedl, Čadil, Zoufalý či Laibl. A právě trasa Lippert-Zoufalý-Paukert se stává trasou vyhlášených prvorepublikových gurmánů. Každé lahůdkářství má také svou specialitu – chlebíčky se obkládají husími játry, sardelkami, kapary, humry, lanýži, uzeným jazykem či uzeným úhořem. A u Paukerta si na nich ve třicátých letech pochutnává česká umělecká elita – Hugo Haas, Jaroslav Seifert, Ema Destinová, Werich s Voskovcem i Vlasta Burian, který zde pořádá své slavné chlebíčkové hostiny. Paukert také lahůdkami zásobuje stůl prezidenta T. G. Masaryka a je jedním ze tří nejznámějších lahůdkářství v celé Evropě…

Ovšem všeho do času – v padesátých letech je slavné lahůdkářství znárodněno a zlaté české ručičky tentokrát už v domácnostech s kreativitou sobě vlastní krájí veku, mažou máslo, motají salám do ruliček a rozmisťují ingredience. Kde je konec lanýžům! Drahé lahůdky nahrazuje levnější salám, domácí majonézu zaskakuje pomazánka. Ale Češi si dokáží poradit. Chlebíčky totiž kvůli nedostatku surovin v obchodech nabízejí fantastický prostor kuchařské kreativitě a vlastní chlebíčkovou variaci si Češi tvoří i bez humrů.

Surovinám se meze nekladou, jednotlivé potraviny by však alespoň trochu měly ladit. Lososa tak kombinujeme například s koprem, citronem a salátem, tresčí játra s cibulí, kapary a paprikou. Základem všech ingrediencí by měla být kvalita. Veka nemusí být nudně světlá, pomazánkou nemusí být vždy bramborový salát… A tak chlebíčky přežívají až do porevoluční doby a pak se s velkou slávou vracejí kvalitní i exotické suroviny. Chlebíčky se stávají nedílnou součástí narozeninových oslav, svátků, Vánoc, návštěv, promocí i svateb. Na špici oblíbenosti se drží šunkový s hermelínovým a navíc my, Češi, držíme prvenství v počtu druhů i množství zkonzumovaném na osobu. V roce 2008 je znovuotevřeno lahůdkářství Jan Paukert. A jaké jsou moderní trendy? Objevují se chlebíčky s kozím sýrem, chlebíčky vegetariánské, místo majonézy jsou oblíbené odlehčené tvarohové pomazánky.

Pod utěrku s nimi!

Jak se orientovat při nákupu? „Při prodeji lahůdek můžeme požádat o informaci prodavače,“ uvádí Dr. Ing. Miroslav Čeřovský z Ústavu konzervace potravin VŠCHT Praha. „ Složení, tedy zastoupení jednotlivých surovin a přísad, je seřazeno sestupně podle velikosti jejich podílu ve výrobku. U přísad charakteristických pro daný výrobek je uvedeno i jejich procentuální zastoupení, tedy například podíl šunky v šunkovém chlebíčku.“ Obtížnější ovšem je zkontrolovat čerstvost výrobku, neboť neexistuje povinnost uvádět datum výroby. Při nákupu se tedy orientujeme pouze smysly. Teplotu, při jaké jsou chlebíčky uchovávány, sice určuje výrobce, měla by však být nejvýše 10 °C.

Chlebíčky patří mezi lahůdky a tím tedy rizikové potraviny podléhající rychlému kažení. Při prodeji raději zkontrolujeme, zda chlebíček vypadá čerstvě (ovadlý salát a okoralé vejce by nás mělo varovat) a zda se nedostal do přímého kontaktu s rukou obsluhujícího personálu. Především v letních měsících se snažíme chlebíčky co nejdříve zkonzumovat. Pokud potřebujeme chlebíčky skladovat, uložíme je do lednice a přikryjeme alobalem nebo potravinářskou fólií. Pokud nechceme, aby chlebíčky okoraly, skladujeme je v lednici, přikryté důkladně vyždímanou, mírně navlhčenou utěrkou. Pozor na uchovávání chlebíčků se salátem – důležitá složka salátu, majonéza, je zároveň i tou nejrizikovější.