Doktor v květináči

15.10.2013 Ing. Jana Poděbradská

Aloe vera je nazývána královnou léčivých rostlin, jejíž blahodárné účinky jsou známy po staletí a dnes je potvrzuje i moderní věda.

Název aloe pochází z arabského slova alloeh, což můžeme přeložit jako zářivá hořká látka, vera vychází z latiny a znamená pravda. Aloe však lze nalézt také pod názvy Mlčící léčitelka, Rostlina života, Zázračná aloe, Rostlina na popáleniny, Zázrak z pouště, Hojivá rostlina, Dar z nebes, Tichý hojič, Rostlina dlouhověkosti.

Aloe pochází pravděpodobně ze severní Afriky,  Kanárských ostrovů a Kapverd, do Evropy se dostala v 16. století. Pro své příznivé účinky na zdraví se dnes pěstuje po celém světě. Její léčivé účinky objevili před šesti tisíci lety Egypťané, kteří aloe označovali jako rostlinu nesmrtelnosti nebo krev bohů. Dle legend prý tuto rostlinu využíval i Alexandr Veliký, který nechával ošetřovat raněné vojáky právě aloe. A ani Kryštof Kolumbus údajně nevyplul na moře, pokud „doktor v květináči“ nebyl na palubě.

Kde ji pořídíme?

Aloe pravá je jednoděložná, víceletá, stálezelená sukulentní rostlina, která má silné a hrubé listy s drobnými, zaoblenými trny na okrajích a dřevnatý kmen. Svým vzhledem může připomínat kaktus, často je zaměňována s rostlinou agave. Narozdíl od agave však kvete každý rok a po odkvětu neodumírá. Dospělá rostlina má obvykle 15 listů a může dorůst do výšky až 100 cm. Většinou má krátký stonek, existují však i bezstonkové druhy.

Rostlinu lze dnes již zakoupit v každém větším květinářství. Chceme-li však její blahodárné účinky využívat okamžitě, je lepší vybírat rostliny již starší a větší. Dle odborníků nejintenzivnější sílu má aloe alespoň tři roky stará.

Nenáročná na podmínky

Na pěstování není aloe náročná. Je však důležité jí dopřát hodně světla. Ideální je teplota kolem 25 °C, a jelikož nesnese příliš vody, při zalévání musíme být opatrní. Zalévat stačí čas od času vydatně a mezi jednotlivými zálivkami by měla hlína téměř vyschnout, rostlina má totiž v dužnatých listech dostatečné zásoby vody. Největším nebezpečím je právě zahnívání listů, které je obvykle způsobeno nadměrným zaléváním. Díky pouštnímu původu jí nevadí ani suchý vzduch, proto může stát i nad topením. Pokud však nemáme chuť a čas ji pěstovat  doma, dá se dnes na trhu sehnat nepřeberné množství výrobků pro vnější a vnitřní použití, které aloe vera obsahují.

Velmi široké využití

Velmi rozmanité léčivé účinky jsou skryty v  gelovité dužině. Aloe dokáže výborně zatočit se špatným zažíváním, ať už se jedná o zácpu, nadýmání, nechutenství, pálení žáhy, problémy se slinivkou či žlučníkem. Hodí se také pro detoxikaci organismu a regulaci tělesné hmotnosti, jelikož umí skvěle pročistit trávicí systém. Pomáhá i při léčbě astmatu, alergie, revmatoidní artritidy, diabetu, zánětu středního ucha či angín. A dokáže prý bojovat proti rakovině.

Výborným pomocníkem je také při popáleninách, řezných ránách, odřeninách a kožních potížích jako akné, atopický ekzém, lupénka, opary, mykózy, vypadávání vlasů, lupy. Umí nejen podpořit tvorbu kožních buněk a zvýšit regenerační schopnost pokožky, ale dokáže pleť vypnout a zakrýt první známky stárnutí. Aloe lze však využít i v dentální hygieně, jelikož má velmi prospěšné účinky na celkové zdraví ústní dutiny.

Zelený zázrak

Gel, který najdeme uvnitř listů, obsahuje více než 200 dosud známých biologicky aktivních látek. Kromě jiných jsou to vitaminy (A, C, E a skupina vitaminů B), minerální látky (hořčík, mangan, zinek, měď, chrom, vápník, sodík a draslík), enzymy, bioflavonoidy, cukry a esenciální aminokyseliny, které jsou velice podobné těm, které obsahuje naše tělo. Důležité je však především to, že se tyto látky v aloe nacházejí ve vzájemně vyváženém poměru, a díky tomu tak mají blahodárný účinek na lidský organismus. Vědecké studie taktéž prokázaly, že aloe dokáže zvýšit biologickou hodnotu vitaminů a jejich účinky o více než 200 %.

Aloe našla své uplatnění hlavně ve farmaceutickém a kosmetickém průmyslu a v různých odvětvích medicíny. K využití rostliny, kterou máme doma v květináči či na zahrádce, postačí odříznout list, zbavit jej ostnů a slupky, podélně rozříznout a plátky položit na poraněné místo. Využít jde i šťáva  vymačkaná listů či celá dužina, kdy se listy zbaví zelené slupky a rozmixují. Pro vnitřní užití aloe existuje dnes celá řada tipů na její zpracování, můžeme ji přidat do zeleninových salátů, domácích nápojů a likérů. Musíme si však uvědomit, že by se neměla užívat dlouhodobě – nejdéle 6 až 8 týdnů, poté je vhodné udělat alespoň dvoutýdenní pauzu.

Pro koho aloe není?

Aloe vera však není vhodná pro každého. Pozor by si měli dát především těhotné ženy, ženy trpící menstruačními či gynekologické potížemi. Aloe totiž zvyšuje prokrvení břicha a pánve. Při předávkování může podráždit i ledviny. Jsou známé případy, kdy aloe vyvolala alergickou reakci, u citlivějších jedinců se objevilo nadýmání či průjem. Velké obavy nejsou určitě na místě, závažnější reakce nejsou známy.