Fungují jídelníčky "šité na míru"?

28.03.2013 Ing. Olga Hudcová

Různí lidé reagují na různé látky různě. Prapodivná definice, ale pravdou je, že v závislosti na své genetické výbavě odpovídáme na biologicky aktivní složky obsažené v potravě. A právě to, jak dieta ovlivňuje rovnováhu mezi zdravím a nemocí skrze interakce s genomem jedince, zkoumá nutrigenomika. Jak to funguje? Setkali jste se s nabídkou jídelníčku „šitého na míru“? Je to pravda? Anebo se stejným „individuálním jídelním plánem“ přišla i Vaše sousedka či kolegyně a vypadá to spíše na drahou fikci šikovných „odborníků-obchodníků“?

Jedním z největších problémů moderní doby jsou civilizační nemoci, nebo přesněji neinfekční onemocnění hromadného výskytu. Tato onemocnění (hypertenze, diabetes, obezita a další metabolická onemocnění, onemocnění kardiovaskulární i nádorová) jsou bezesporu velmi závažná. V jejich léčbě bylo dosaženo velkých pokroků, ale přesná etiopatogeneze zůstává otazníkem i nadále. Jsou tak omezeny i možnosti prevence a zejména u konkrétního jedince obvykle přesně nevíme, proč právě toto onemocnění vzniká. Obecně můžeme tvrdit, že se prolínají vlivy životního stylu (především výživa), prostředí, ve kterém žijeme, a genetické predispozice. Dříve byly tyto elementy chápány odděleně, avšak moderní věda přináší důkazy, že působí ve vzájemné interakci.

Taktéž se ukazuje, že jak množství, tak složení stravy významně ovlivňuje nástup, průběh i léčbu celé řady onemocnění. Když se podíváme do historie, nikoho asi nepřekvapí, že jsme v podstatě přirozeně selektovanou populací. Darwinem popsaný neúprosný zákon přírody, kdy silnější přežije, se nevyhnul ani člověku. Naši předkové byli postupně ovlivňováni potravou, kterou buď měli, množili se a jejich genetická výbava byla předávána dál, nebo nebyli schopni se adaptovat a zemřeli. Je proto velmi pravděpodobné, že si i dnes neseme právě tuto „výhodnou a šetřící“ genetickou výbavu. Problém však přinesl náš životní styl, v podobě nedostatku pohybu a nadbytku jídla. Z této kombinace s přispěním geneticky daného „šetření na období hladu“ logicky vzešla tloustnoucí a nemocná populace.

Dalším příkladem člověka reagujícího na potravu intolerance laktózy. Neschopnost štěpit mléčný cukr je fyziologickým jevem vyskytujícím se především u asijské a africké populace. Genetická mutace v DNA přinesla schopnost štěpit mléčný cukr, a stala se tak výhodou - odpověď na domestifikaci zvířat, která člověku kromě masa poskytovala i mléko. U této mutace pozorujeme severojižní gradient. Nejvyšší výskyt schopnosti laktózu štěpit je popisován na severu Evropy, v Severní Americe a v Austrálii, nižší je ve Velké Británii, Finsku a severní Francii. v České republice štěpí mléčný cukr bez problémů asi 70 % populace a u původního obyvatelstva Jižní Ameriky, Asie, Afriky a Austrálie je výskyt laktózové tolerance nižší jak 50 %.

Dalším známým příkladem jsou Japonci, kteří se přestěhovali do USA po druhé světové válce. U této populace se během několika desítek let zvýšila hladina cholesterolu s přechodem z tradiční japonské nízkocholesterolové stravy k západnímu stylu stravování.

U aljašské populace Inuitů, kteří v minulosti  žili velkou pohybovou aktivitou a za nízké teploty okolí, pozorujeme nyní obrovskou epidemii obezity poté, co se přestěhovali do vyhřátých obydlí a chůzi vyměnili za sněžné skútry. Východoafrická populace Masajů a jejich zdravotní potíže při změně původního jídelníčku z mléka a masa na kukuřici a fazole jsou dalším příkladem nutrigenomiky.

Nutrigenomika zkrátka hledá souvislosti mezi změnami na úrovni DNA a determinantami výživy. Jinak řečeno zkoumá interakce mezi různými typy potravin a mezi geny, které přispívají ke vzniku multifaktoriálních onemocnění (poruchy či choroby, které mají genetický základ a přitom jsou významně ovlivňovány výživou).

Patříte k tasterům, nebo non-tasterům?

Od 70. let je zkoumán geneticky determinovaný znak citlivosti na hořkou chuť, respektive stupeň hořkosti. Ukazuje se, že  lidstvo je rozděleno na jedince hořkost vnímající (tastery) a nevnímající (non-tastery), přičemž tasteři do svého jídelníčku zařazují méně zeleniny jako odezvu na svoji vyšší citlivost na hořké, naopak preferují sladké a tučné potraviny, což může vést ke vzniku chronických onemocnění s hromadným výskytem. Mnohé hořce chutnající potraviny preferované non-tastery totiž obsahují antioxidanty a další protektivní látky. Z tohoto pohledu se tedy tasteři jeví jako riziková varianta.

V současnosti se zdá, že každá populace disponuje asi 60 % jedinců, kterým příslušný styl stravování vyhovuje, nevyžadují tedy žádné nutričně-terapeutické intervence. Zbylých 40 % by pravděpodobně mohlo mít užitek z individualizovaných plánů s ohledem na jednotlivé intolerance. Tato oblast představuje kromě výše uvedené pomoci ale i nesmírný komerční potenciál.

Je takřka jisté, že nutrigenomika v budoucnu přispěje k tvorbě individualizovaných dietních režimů v roli terapeutických opatření u vybraných onemocnění, avšak v současné době hrozí spíše její nepodložené zneužití za účelem zisku s nabídkou stanovení individuálních nutričních profilů. Nutno podotknout, že v USA je v současné době nabízeno stanovení individuálních nutričních profilů, a to za horentní částky se slibem často nemožného. Závěry typu „Když vynecháte potravinu X, zaručíme Vám, že nebudete tloustnout“ jsou ve světě vědy zatím bohužel opravdu neznámy. Nutriční plány jsou vypracovávány obecně, nejčastěji pro zdravou populaci a sloužící víceméně orientačně. Navzájem se liší kvalifikací, odborností a přístupem osoby (v ideálním případě nutričního terapeuta či specialisty), která je tvoří asamozřejmě i cenou. Musíme si uvědomit, že velikou roli sehraje motivace, silná vůle, podpora okolí a neopominutelným efektem je i placebo efekt.