Ve znamení hub

14.08.2012 Redakce

Již v dávných dobách byly houby používány jako prostředek proti neduhům a nemocem. Lidé jim nezřídka přisuzovali kouzelné vlastnosti, neboť rostou ze dne na den i na místech, kde by je nikdo nečekal. I dnes se zejména v Asii používají prostředky vyrobené z hub jako léčivé preparáty. V našich končinách se můžeme setkat například s kapslemi plněnými sušenou hlívou ústřičnou. Ta příznivě ovlivňuje cholesterol v krvi a krevní tlak. Považuje se za „zázračnou houbu“, která regeneruje buňky a tím zpomaluje stárnutí.

Houbařská vášeň českého národa je ve světě unikátní. Kromě nás propadají houbaření už jen Slováci, Poláci a Ukrajinci. Pro ostatní národy je představa, že vstávají o víkendu v pět hodin ráno jen proto, aby mohli chodit po lese, rozhlížet se kolem sebe a pak se v nejhorším případě vrátit s prázdnou, nepříliš lákavá. Podle mykologů má naše obliba houbaření kořeny v dávné historii. Houby byly nazývány masem chudých, protože nahrazovaly nemajetné vrstvě obyvatel maso, které si mohla dovolit v jídelníčku jen opravdu zřídka. Postupem času se z jejich sběru stala tradice, díky které můžeme jako jedni z mála ochutnat bedlu, hřib nebo kozáka. Úroda je však podmíněna počasím. Houbám nevadí ani tolik studené počasí, jako sucho. Je-li ve vzduchu dostatečná vlhkost, není problém najít pár hříbků ani za chladnějšího počasí. Vězte, že když se vrátíte na místo nálezu příští rok, tak pravděpodobně znovu uspějete. Houby se totiž objevují na stejném místě několik let po sobě. Proto si každý houbař chrání svá tajná naleziště.

Houby v kuchyni

Houby jako takové nemají skoro žádnou energetickou hodnotu, samozřejmě ale záleží na způsobu jejich úpravy. Ne nadarmo se říká, že něco saje jako houba. Při úpravě smažením skutečně houby absorbují většinu tuku. Pro osoby se slabším trávením, jako jsou například malé děti nebo starší lidé, se doporučuje houby raději uvařit a nekonzumovat je ve večerních hodinách. Strávník tím předejde případnému nadýmání. Pakliže se rozhodneme houby usušit, je třeba učinit tak co nejrychleji. Obsahují totiž velké množství vody a mohly by se začít kazit. Pro sušení je vhodné stinné místo bez přímého sluníčka. Nejlépe však učiníme, umístíme-li houby do průvanu. A jak dlouho lze houby v tomto stavu uchovávat? Usušené vydrží až tři roky za předpokladu, že dodržíme vhodný způsob skladování, tj. ve sklenici s dobře těsnícím víkem. Pokud je před další úpravou namočíme na několik hodin do vody, získají až 80 % svého původního objemu.

 Pěstované houby

Když se nám nechce vyrážet ráno do lesa, máme možnost koupit si houby již vypěstované. Nejčastěji lze zakoupit tyto dva druhy:

Hlíva ústřičná: Pěstuje se od roku 1917 a je třetí nejpěstovanější houbou na světě. Její druhotný název je odvozen od velkých klobouků, které svým tvarem připomínají ústřice. Mohou být 5 – 25 centimetrů široké, hladké a pružné. Zbarvení hlívy je velmi ovlivněno prostředím, ve kterém houba vyrostla a sahá od bělavé k hnědé barvě. Hlíva patří mezi dřevokazné houby, a proto ve volné přírodě roste na kmenech listnatých stromů. Pokud je kupujeme v supermarketu, věnujme pozornost jejich vzhledu. Čerstvé houby by měly být pevné s hladkými klobouky. V obchodech je dostaneme často zabalené v celofánu na plastovém tácku. Takto balené zbytečně měknou, proto je vhodné přendat je do papírového sáčku, uskladnit v lednici a do třech dnů zkonzumovat.

Příprava na vaření:

Hlívy nemusejí podstupovat téměř žádnou přípravu. Vyhněme se jejich krájení nožem, raději je ručně natrhejme. Při tepelné úpravě se vyvarujme dlouhé přípravě, protože houby ztratí na chuti a budou spíše gumové.

Žampiony:Pěstování žampionů má v Evropě velkou tradici, počátky sahají až do 17. století. Původní podoba hub se od té dnešní ale podstatně lišila. Žampiony vypadaly spíše jako hřiby, než jako bílé houby, na které jsme zvyklí. Bílá odrůda byla vyšlechtěna až v roce 1927. V současnosti se setkáváme nejčastěji s žampiony bílými a hnědými. Neliší se pouze barvou. Hnědé mají výraznější chuť a masitější konzistenci. Navíc jsou odolnější vůči nákazám. Bílé žampiony rostou rychleji a dosahují lepších výnosů. Kvalitativně jsou oba druhy rovnocenné. Mají příjemnou, nevtíravou vůni a chuť. V Evropě už jsou podávány většinou jen jako gurmánská pochoutka, své postavení si udržely pouze v USA. Pěstování žampionů samo o sobě je malá věda. Vše začíná už při výběru potřebných prostor. Ideální teplota je do dvaceti stupňů Celsia, čehož se zejména v letních měsících velice těžko dosahuje. Zásadní je i čistota prostředí. Pokud je substrát, ve kterém mají žampiony růst, znečištěn a nacházejí se v něm zárodky jiných hub, či plísní, snižuje se výnosnost. Po celou dobu výroby musí panovat nejpřísnější hygienická pravidla, jak z důvodu ochrany spotřebitelů, tak i trvanlivosti pěstovaných hub.

Příprava na vaření:

Žampiony bychom měli pouze otřít vlhkým hadříkem nebo papírovou utěrkou, případně oloupat. Vyhněme se přímému mytí. Žampiony můžeme upravovat v podstatě jakýmkoliv způsobem. Syrové do salátů, smažené v trojobalu nebo nakládané.

Česká kvalita

Chceme-li svůj jídelníček obohatit o houby, můžeme vyzkoušet například hlívu ústřičnou od společnosti České houby a. s., nebo Žampiony zahradní – balené od firmy FUNGHI CZ, a. s., oceněné národní značkou kvality KLASA.

FUNGHI CZ, a. s., působí na trhu již od roku 1996 a v současnosti je díky investicím do technologie jedním z největších pěstitelů žampionů v České republice. Společnost České houby a. s. se zabývá mimo jiné pěstováním, balením, zpracováním a distribucí čerstvých a sušených hub, jako např. shiitake, žampiony zahradní, hlíva ústřičná, hřib pravý apod.

V současné době můžeme potraviny oceněné značkou kvality KLASA snadněji nalézt díky speciální navigaci. V obchodních řetězcích KAUFLAND, COOP, INTERSPAR a GLOBUS provede komplexní navigační systém spotřebitele nákupním centrem od vchodu až k produktům KLASA.