Vinobraní, burčák a mladé víno

03.09.2010 Tomáš Miškovský

Blíží se podzim, čas oslav sbírání vinných hroznů – vinobraní. Příznivci moravských a českých vín si jistě nenechají ujít bezpočet místních vinobraní zejména na jižní Moravě, ale čím dál častěji také v Čechách.

VINOBRANÍ

Základní surovinou pro výrobu vína představují čerstvé vinné hrozny. Nejranější odrůdy, jako např. Muškát moravský, Irsai Oliver či Veltlínské červené rané (později také Müller Thurgau a Veltlínské zelené) dozrávají už koncem srpna a první týdny v září, čímž si přímo říkají o zpracování na burčák, který je nedílnou součástí oslav vinobraní. Poslední dobou se kolem poloviny září přidává i burčák z odrůd červených, především z Modrého Portugalu.

BURČÁK

Burčák nebo též „mléko starců“ je náš unikát a kromě omezených oblastí Rakouska a Slovenska si tento vinný produkt nikde ve světě nenašel takovou oblibu. Vylisovaný vinný mošt po několika dnech zkvasí na mírně alkoholický sladký nápoj, který se pije během relativně krátkého období, kdy obsahuje optimální poměr ještě neprokvašeného přírodního cukru a alkoholu.

Burčák má díky přítomnosti kvasinek vysoký obsah vitamínu B a je tedy nejen chutný, ale také zdraví prospěšný. Má blahodárné účinky na vlasy, nehty, pokožku, ale třeba i na nervovou soustavu a díky slabému obsahu alkoholu i na srdce a cévy.

Staří vinaři doporučují vypít burčáku tolik, kolik nám v těle koluje krve. Správný burčák obsahuje ještě o malinko více alkoholu než pivo, proto lékaři nevidí příliš rádi, vypije-li se ho příliš mnoho najednou. Čtyři a půl litru burčáku, proč ne, ale raději je rozložit do několika večerů.

JAK POZNAT DOBRÝ BURČÁK?

K základnímu rozpoznání dobrého či nepodařeného burčáku poslouží už první pohled. Pečlivě vyrobený a distribuovaný burčák stále kvasí, takže jsou v lahvi nebo sklence dobře pozorovatelné drobné perličky uvolňujícího se oxidu uhličitého. Burčák by měl mít okrovou barvu, může mít i mírně nahnědlé tóny.

Neměl by být ani příliš kalný, neboť větší množství kalu se v burčáku objevuje až k pozdějších fázích kvašení, kdy už bývá většina cukru prokvašená, burčák je alkoholičtější a už není tak sladký, svěží a chutný.

Burčák od poctivého vinaře bývá už v počátku dobře cítit po odrůdě, z které byl vyroben. Určitě tedy v jeho vůni nemá místo hniloba ani zatuchlina, které svědčí o chybách v procesu výroby. Pokud bude ovšem burčák mírně cítit po droždí, nejde o vadu. Tato vůně pochází z kvasinek, k burčáku přirozeně patří a v ničem mu neubírá.

U burčáku je také velmi důležitý způsob prodeje. Četné stánky u hlavních silničních tahů mohou nabízet i dobrý burčák, ale nejste-li si jisti, že jej bezpečně poznáte, raději zajděte ochutnat a nakoupit do vinotéky nebo přímo k vinaři. Celodenní provizorní stání někde u silnice burčáku určitě neprospívá. Burčák se pije na chuť a pro radost, takže pokud vám nechutná, odmítněte jej a raději si dejte už hotové víno ze starších ročníků.

VÝROBA VÍNA A BURČÁKU

Ihned po sklizni hroznů dochází k oddělování stopky (třapiny) od bobulí. V odborné vinařské terminologii se tomu říká odzrnění. Důležité při odzrnění je, aby celý proces proběhl velmi šetrně. V žádném případě by nemělo dojít k poškození peciček, které by mohlo mít za následek uvolnění hořkých látek do burčáku či vína. Konečný produkt odzrnění – mošt s narušenými bobulemi – je odborně nazýván rmut.

V následujícím procesu lisování se cesty výroby bílých, růžových a červených vín rozcházejí. Rmut z odrůd určených pro bílá vína se lisuje hned po odzrnění. Rmut z modrých odrůd určených pro červená vína se nechává nejprve prokvasit spolu se slupkami a teprve pak se lisuje. Svou typickou barvu totiž červené víno získává právě ze slupek. Pro výrobu růžových vín se rmut nechá jen trochu „naležet“ a poté, co se červená barviva ze slupek částečně uvolní, se dále zpracovává jako víno bílé. Při lisování pak dochází k oddělení moštu a slupek. Výlisnost se pohybuje okolo 50–75 %. Výjimku tvoří například vína ledová a slámová, která mají výlisnost kvůli seschnutí bobulí (slámová) nebo zmrznutí (ledová) naopak velmi malou – cca 10–15 %. Vylisovaný mošt je pak třeba takzvaně odkalit. Při tomto procesu se oddělí kalící látky (např. prachové částice) od moštu.

Nedílnou součástí výroby vína je kvašení. Jelikož se bílá vína po odzrnění ihned lisují, kvasí až mošt. Červená vína kvasí již spolu se slupkami ve fázi rmutu. A právě kvasící mošt ze nazývá „burčák“.

BURČÁKEM TO NEKONČÍ, NA VÍNO SI POČKÁME DO SV. MARTINA

Kvašením se přeměňuje cukr ve vinném moštu na alkohol. Současným trendem (zvláště u bílých vín) je chlazení kvasícího moštu tak, aby teplota nepřekročila 18–20 °C. Při teplotě do 20°C se ve víně uchová více přírodních aromatických látek, než kdyby se mošt nechal kvasit samovolně při vyšších teplotách.

Konečným procesem výroby vína je školení. Pod tímto pojmem se rozumí proces manipulace vína od dokvašení až po přípravu k lahvování. Jde například o stáčení, při kterém se oddělí víno od usazených kvasnic. Čiřením, jež následuje, se rozumí odstranění bílkovin a dalších nežádoucích látek.

Významnou částí školení vína je rovněž filtrace. Školení má velký vliv na charakter vína a vyžaduje pečlivého a odborně zdatného sklepmistra. Na charakter vína má vliv také fakt, jestli se skladuje v nerezových nádobách, nebo v dřevěných sudech, u kterých je mnohem silnější proces tzv. mikrooxidace. Nové dřevěné sudy (typu barrique) zase dodávají vínu další chuťové a aromatické látky.

Víno je živý „organizmus“, který se i po nalahvování stále vyvíjí. Víno je třeba správně skladovat, má-li zůstat kvalitním. Základními předpoklady dobrého uchování jsou správná teplota, vzdušná vlhkost a nepřítomnost světla.

SVATOMARTINSKÉ VÍNO

Stejně jako se mnozí nedočkavě těší na první burčák, snad ještě více lidí, kteří našli zalíbení ve víně, s očekávání hledí z magickému datu 11. listopadu (svátek sv. Martina), kdy se dle tradice mohou načít první vína letošní sezóny tzv. Svatomartinská vína.

Svátek sv. Martina bývá s napětím očekáván nejen kvůli pranostice s bílým koněm. V tento den se totiž otevírají první láhve vína pocházejícího z podzimní sklizně, která napovídají, jaká že vína přinesl celý ročník.

Oslavy provázející uvedení Svatomartinského na trh nejsou žádnou novinkou posledních let. Již z dob císaře Josefa II. pochází tradice začínat na sv. Martina s rozléváním mladého vína. Tehdy totiž končila vinařům pracujícím u větších sedláků služba. Její pokračování na další rok se poté dojednávalo při skleničce v té době již jiskrného vína, se kterým se mohlo také poprvé přiťuknout.

Svatomartinské hody byly časem hodování a bujného veselí. Vždyť je to období, kdy sklizeň již byla v bezpečí pod střechou a za dveřmi už čekal klidný Advent s předvánočním půstem. A tento příjemný zvyk dobrého jídla a pití přetrval do dnešní doby, kdy lidé rádi v době vrcholícího podzimu využijí příchodu mladého vína jako příležitosti pro pobavení a setkání s přáteli.

Chcete-li se o moravských a českých vínech dozvědět více, využijte webových stránek www.vinazmoravy.cz a www.vinazcech.cz.