Co byste měli vědět o stévii

06.03.2013 Ing. Jana Poděbradská

Přestože je až třistakrát sladší než cukr a přitom bez kalorií, skoro nikdo ji nezná. Řeč je o stévii sladké nebo také stévii cukrové, sladké trávě nebo medových lístcích.

Sladkou stévii prý jako první objevili Indiáni v Paraguayi, kteří jí říkali „ká-hí". Používali ji jako univerzální sladidlo především ke slazení bylinných čajů (yerba maté).  Dodnes je používána jako tradiční přírodní medicína domorodého obyvatelstva. V roce 1899 stévii znovuobjevil italský botanik Moises Santiago Bertoni, a to byl počátek kulturního pěstování stévie nejen v Paraguayi.

Ve své subtropické domovině roste stévie na písčitých půdách ve vlhkých a neprosychajících lokalitách. Dorůstá do výšky až 50 cm. Listy i stonky jsou v mládí jemně ochlupené. Květy jsou bílé, drobné a nenápadné. Keřík dospívá mezi 14. a 17. týdnem. Z jedné rostliny lze získat až půl kila sušiny ročně, což odpovídá asi 100 až 150 kg cukru.

Obava z konkurence však znepokojila americké producenty cukru, a tak začala agresivní kampaň proti stévii . Ta neobdržela statut produktu GRAS (Generally recognized as safe/Všeobecně považován za bezpečný) a místo toho byla klasifikována jako nebezpečná potravinová přísada. Zatímco stévie byla dále pěstována a užívána v Číně, Japonsku, Brazílii, Izraeli, Malajsii a dokonce i v Německu, až do roku 1994 kompletně vymizela z amerického trhu. Společnosti, které ale i teď obchodují s produkty ze stévie, mají nicméně zakázáno uvádět, že stévie má vlastnosti sladidla. Udělat to znamená riskovat, že stévie bude překlasifikována na nebezpečné potravinové aditivum a bude znovu kompletně vyloučena z amerického trhu. V listopadu 2011 byla stévie v EU pod označením E960 schválena pro použití v potravinách.

Proti paradontóze i kvasinkám

Tato zázračná rostlina je považována za přírodní nekalorické sladidlo, které má dokonce i léčivé účinky. Za svou sladkost vděčí stévie  komplexu látek souhrnně označovaných jako steviosid.  Navíc obsahuje ještě více sladivou látku, a to rebaudiosid A, dále rebaudiosid C, D, E, dulkosid B a steviolbiosid. Krom výše zmíněného je stévie bohatá také na vitaminy A, C a celou řadu minerálních látek (vápník, železo, sodík, draslík a zinek).

Steviosid v ní obsažený však nezpůsobuje zvýšení hladiny cukru v krvi, ale naopak ho pomáhá udržovat v rovnováze v krvi a játrech. Podporuje činnost pankreasu a léčí diabetes II. typu, proto je stévie doporučována nejen pro diabetiky, hypoglykemiky a osoby trpící fenylketonurií, ale i pro ty, kteří chtějí zůstat fit. Stévie je výborná i při potížích s vysokým krevním tlakem, únavou a depresemi.

Pomáhá při odvykání kouření, protože snižuje chuť na nikotin, podporuje trávení, snižuje pálení žáhy, a jelikož není kyselinotvorná, nepodporuje růst kvasinek a ani nezakyseluje organismus. Dokonce prý i urychluje hojení ran, zamezuje tvorbě jizev, pomáhá při léčbě akné a ekzémů, odtučňuje a podílí se na zhutnění svalové hmoty. Má i antibakteriální a protivirové účinky. Doporučována je i jako ústní voda a pomáhá při paradentóze zubů. 

Pěstování, dostupnost v ČR

Po schválení použití v EU již lze sladidlo v tabletách na bázi stévie koupit běžně v lékárnách i obchodech s potravinami. Používají se lístky stévie, a to buď čerstvé, zmražené nebo sušené.  Usušené jsou dokonce sladší než ty čerstvé. Lístky lze použít na pečení, vaření, na doslazování nápojů a v neposlední řadě také při výrobě žvýkaček, zubních past a kloktadel. Rostlina se dá koupit v jarních měsících také jako venkovní rostlina nebo si můžeme koupit semena a zkusit si ji vypěstovat sami.

Semena stévie by se měla vysadit v únoru nebo březnu nejlépe do skleníku. Jelikož je světloklíčivá, semena se nesmějí přehrnovat, ale musejí zůstat na povrchu zeminy.  Stévie nesmí být vystavována nízkým teplotám, jelikož při teplotě pod 10 °C rostlina zastavuje růst a při poklesech teplot k 5 °C vadne, proto se doporučuje udržovat teplotu nad 20 °C. Na zimu se doporučuje rostlinu zastřihnout na výšku asi 10 cm nad povrchem substrátu. Nadzemní část postupně úplně zaschne. Stévie má však na kořenovém krčku vytvořeny vegetativní pupeny, ze kterých na jaře opět obrazí.

Sladí nebo nesladí?

Sladká chuť se v této rostlině tvoří tím víc, čím víc má rostlina k dispozici tepla a světla. To tedy znamená, že v zimě a na jaře se sladká látka tvoří méně oproti teplému létu. Odborníci doporučují čerstvé lístky nejdříve usušit a pak jimi sladit nápoje, jelikož sladká chuť se lépe uvolňuje. Pokud ochutnáte čerstvý lístek, chutná sice sladce, ale sladkost se hůře uvolní v nápojích.