DŽUS NEEXISTUJE! JAKÝ JE ROZDÍL MEZI KONCENTRÁTEM A NEKTAREM?

20.02.2024 PETR HAVEL

Rostoucí obliba ovocných nápojů a jejich široká nabídka v maloobchodu generuje u mnoha spotřebitelů základní otázku: Jak poznat jejich kvalitu a zdali bylo k jejich výrobě použito skutečně ovoce, nebo zdali jde o produkt, který svým složením spíše připomíná oslazenou a ovocným aromatem obohacenou vodu. Ve skutečnosti to ale není zas tak složité.

I když jsou ovocné nealkoholické nápoje lidově povšechně označované jako džusy, složení „džusů“ tuzemská legislativa nedefinuje. Označování ovocných nápojů je ale koncipováno tak, že by spotřebitel měl poznat kvalitu již z jejich názvů, z nichž mimo jiné vyplývá také vyhláškou stanovený podíl ovoce, a také technologie, která byla při výrobě těchto produktů použita. Příslušné parametry přitom stanovuje zatím poslední novelizace z roku 2018, konkrétně vyhláška 248/2018 Sb., podle níž se jako „džus“ nebo „juice“ mohou označovat pouze výrobky odpovídající definici ovocné (nebo zeleninové) šťávy. Pro ovocnou šťávu, která je vyrobena přímým lisováním z ovoce, lze také použít označení mošt.

ŽÁDNÉ ŘEDĚNÍ

Vůbec nejkvalitnějším výrobkem (a také obvykle nejdražším) jsou nápoje označované jako „fresh“, případně jako „přímá šťáva“, což je čerstvě vymačkaná ovocná (nebo zeleninová) šťáva bez jakýchkoli dalších úprav. Nevýhodou těchto produktů ovšem je kromě ceny jejich velmi krátká trvanlivost, což je jedním z důvodů, proč je takových produktů v nabídce maloobchodu málo, a setkat se s nimi se tak spotřebitelé mohou spíše v nabídce některých restaurací a kaváren.

ZÁKAZ DOSLAZOVÁNÍ

Vzhledem k tomu jsou z hlediska kvality a obsahu ovoce nejlepší volbou produkty označované jako ovocná (nebo zeleninová) šťáva. Takové nápoje obsahují výhradně ovocnou složku, a mohou být také označeny právě i jako džus či juice, nebo jako „stoprocentní“. To proto, že jejich složení odpovídá složení příslušné suroviny, a do těchto výrobků se tedy nesmí nic přidávat, ani se nesmí ředit. Jako ovocná šťáva se přitom označují i produkty z rajčat, která se pro tyto účely považují za ovoce. Drtivá většina ovocných šťáv se ovšem vyrábí z koncentrátu, což má být uvedeno na obalu výrobku, stále ale platí, že ani do těchto produktů nesmí být přidáván cukr, konzervanty nebo barviva. Koncentrát pak podle vyhlášky vzniká po primárním odpaření vody „opětovným doplněním takového podílu pitné vody, jaký byl odstraněn při koncentraci šťávy, přičemž aroma, dužnina a buňky získané vhodnými fyzikálními prostředky ze stejného druhu ovoce nebo zeleniny mohou být do šťávy vráceny“.

MNOŽSTVÍ OVOCE

Nižší, ale stále relativně vysoký podíl ovoce ještě představují produkty označované jako nektar, což je směs ovocné šťávy zejména s vodou a cukrem (a proto jsou také levnější), přičemž podíl ovocné složky musí být minimálně 25 procent (to se týká zejména exotických druhů ovoce, podíl ale může být i vyšší). Například v případě nektaru z jablek (ale také třeba z hrušek nebo broskví) musí ovoce tvořit minimálně 50 procent. Skutečný podíl ovoce pak musí být uveden na obalu výrobku.

Přímé šťávy, ovocné šťávy a do jisté míry i nektary lze tak označit za ovocné nápoje, jejichž podstatnou složkou ovoce opravdu je, a pokud tuto skutečnost spotřebitelé preferují, měli by při výběru ovocných nápojů upřednostnit právě tyto kategorie produktů. Další typy ovocných nápojů už toho totiž mnoho s ovocem společného nemají.

JEN PÁR PROCENT

Jde především o poměrně širokou škálu výrobků označovaných jako ovocný nápoj, případně ovocný nápoj s příchutí, u nichž činí podíl ovocné složky méně než 25 procent, v praxi jde ale o podíly mnohem nižší, často v řádu jednotek procent. To samé platí pro výrobky označované jako limonáda, které se od ovocných nápojů liší zejména tím, že jsou sycené kysličníkem uhličitým. Pokud je přitom obsah oxidu uhličitého vyšší, než 2 g/l, musí být na obalu výrobku uveden údaj, že jde o sycený nápoj.

HLAVNÍ SLOŽKA CUKR

Na závěr pak ještě jeden pojem, hojně používaný a také kupovaný, a to je sirup. To je podle v úvodu zmiňované vyhlášky nápojový koncentrát, který obsahuje více než 50 procent cukrů. Což také není zrovna ideální volba, byť sirupy se pro potřeby přímé konzumace ředí vodou.

Tak či tak lze ale zopakovat, že pro potřeby základní orientace v kvalitě, pokud mluvíme o skutečném obsahu ovoce v nealkoholických nápojích, stačí řadovému spotřebiteli znalost výše zmiňovaných pojmů (šťáva, nektar, limonáda atd.) To v praxi znamená, že není bezpodmínečně nutné studovat veškeré informace na obalech výrobků, i když ten, komu to nedělá potíže, by si takové údaje číst měl.

Nakonec ještě pár slov k často diskutovanému podílu vlákniny a ztrátě některých látek lisováním ovoce. To se v praxi lisuje i se slupkami, a dochází-li při výrobě koncentrátů k odpařování vody, je vhodné vědět, že vláknina procesem odpařování úplně nemizí. I tak jsou džusy a spol. v porovnání s čerstvým ovocem na vlákninu chudší, a základním závěrem proto je, že nejvyšší garanci příjmu všech pro člověka prospěšných látek z ovoce představuje jejich přímá konzumace.